Č. 1171.

Pozemková reforma: 1. Straně nelze upírati právo k tomu, aby se domáhala zrušení trvalého dozoru, uvaleného na statek podle § 12 zák. z 12. února 1920 č. 118 sb. z. a n., má-li za to, že buď odpadly příčiny, pro něž byl uvalen, nebo že bylo dosaženo jeho účelu. — 2. Skutečnosti, které mluví pro to, že podmínky pro trvalý dozor dosud trvají, mají býti poz. úřadem zjištěny za součinnosti strany.
(Nález ze dne 15. února 1922 č. 1990.)
Věc: Otilie a Vítězslav H. v B. (aďv. Dr. A. Pijáček z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze (Dr. Lad. Havelka) stran zrušení trvalého dozoru.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Rozhodnutím žalovaného úřadu z — byl dnem 15. května 1920 na velkostatku B. a nájmu velkostatku toho zaveden trvalý dozor ve smyslu § 12 zákona ze dne 12. února 1920 č. 118 sb. z. a n. a ustanoven trvalým dozorcem Richard B. Rozhodnutí odůvodněno bylo tím, že pachtýř velkostatku nevyhověl příkazu danému jemu výnosem z —, aby do 15. dubna 1920 jmenoval žal. úřadu schopného odborníka způsobilého říditi a zabezpečiti řádné hospodářství a že proto nastaly podmínky § 12 č. 2 cit. zákona, jakož i tím, že jak pachtýř, tak majitelka velkostatku s uvalením trvalého dozoru vyslovili svůj souhlas.
Dne — podali st-lé u žai. úřadu žádost o zrušem trvalého dozoru s odůvodněním, že bylo dosaženo účelu sledovaného uvalením dozoru, a dána je záruka, že bude trvale řádně hospodařeno.
Nař. rozhodnutím byla žádost zamítnuta. V důvodech uvedeno, že v žádosti nejsou uvedeny žádné skutkové momenty, o něž by se opíralo tvrzení, že bylo účelu dozoru dosaženo a záruka řádného hospodaření dána. Proto může úřad vycházeti pouze z vlastních poznatků a tu došel k přesvědčení, že hospodaření nezlepšilo se do té míry, jež by zrušení dozoru odůvodňovalo. Nájemcem je posud Vítězslav H. a nebyl posud jmenován schopný odborník, který by zajistil řádné hospodaření. Při několika revisích, provedených znalci žal. úřadu, zejména dne — a —, bylo zjištěno, že vyskytují se občasné závady, zejména, že třeba věnovati větší péči orbě polí, přípravě pozemků k osevu, nutno zvýšiti počet tažného dobytka, nahraditi ho částečně mladšími kusy, dbáti včasného osevu a vyvarovati se neshod se zaměstnanci a pod. Dle revisí těch bylo nutno zaorati 20 měr žita, zasetého abnormálně pozdě. Za těchto poměrů jest další zachování trvalého dozoru nutným.
O stížnosti podané proti tomuto rozhodnutí majitelkou velkostatku i pachtýřem uvažoval nss takto:
Výtkou stížnosti, že žal. úřad uvaluje na velkostatek B. trvalý dozor, nevyšetřil, zda jsou dány zákonné podmínky pro dozor ten, nemohl se nss obírati. Dozor ten uvalen byl rozhodnutím žalovaného úřadu z — a nemehou st-lé nyní dávno po uplynutí 60denní lhůty v § 14 zákona o ss stanovené, bráti uvalení trvalého dozoru stížností u nss v odpor a vytýkati, že uvalení trvalého dozoru samo spočívalo na řízení vadném. Proto musel nss omeziti se na zkoumání nař. rozhodnutí, kterým žal. úřad zamítl žádost st-lů o zrušení trvalého dozoru.
Žal. úřad, ač nař. rozhodnutím zamítl žádost st-lů z věcných důvodů, postavil se v odvodním spise na stanovisko, že st-lé k podání oné žádosti neměli legitimace a tím odpírá jim právo žádati o zrušení trvalého dozoru, háje právní názor, že tak může úřad učiniti jedině ex cfficio. Tím popírá žal. úřad i přípustnost stížnosti na nss proto, že nař. rozhodnutím nemohli st-lé ve svých právech býti dotčeni.
Tento názor nss nesdílí. Záborem statku nepozbyla osoba na zabraném statku hospodařící ještě práva hospodařiti na něm samostatně. Dle § 6 zábor. zák. uložena jí pouze povinnost hospodařiti na něm řádně. Jaké následky přináší porušení této povinnosti, to stanoveno v zákoně ze dne 12. února 1920 č. 118 sb. z. a n., v jehož § 12 uvedeny jsou pod č. 1—6 případy, kdy nad zabraným majetkem může býti nařízen také trvalý dozor.
Je tedy zřejmo, že nařízení trvalého dozoru není zákonným následkem záboru, nýbrž jest dalším obmezením práva vlastníka, po případě osoby na zabraném statku hospodařící, které víže zákon na určité podmínky a jehož účelem jest odstraniti zjištěné závady hcspodaření (arg. § 12 odst. 1. slova »očekávati žádoucího výsledku«).
Byť i zákon sám neměl výslovného ustanovení o tom, kdy úřad trvalý dozor ten má zrušiti, jest zřejmo již z účelu tohoto nařízení, že má býti trvalý dozor zrušen, odpadnou-li příčiny, pro které byl ustanoven neb dosáhne-li se účelu, pro který byl ustanoven. Zda se tak v tom kterém případě stalo, o tom ovšem sluší rozhodovati úřadu, ale nelze straně upírati legitimaci a právo k tomu, aby se domáhala zrušení trvalého dozoru, má-li za to, že buď odpadly příčiny, pro které trvalý dozor byl zaveden neb bylo dosaženo jeho účelu. Vždyť nehledě k jiným omezením nese dle § 20 cit. z. náklady spojené s trvalým dozorem osoba na zabraném statku hospodařící a již z toho důvodu nelze jí tohoto práva odpírati. Žal. úřad rozhodl o žádosti st-lů věcně a také nss z důvodů svrchu uvedených má za to, že st-lé byli legitimováni, podati žádost o zrušení trvalého dozoru a, byla-li žádost ta zamítnuta, jsou oprávněni rozhodnutí to stížností u nss naříkati.
Stížnost tu nss shledal důvodnou. Stížnost, pokud brojí proti zamítavému vyřízení žádosti o zrušení trvalého dozoru, vytýká neúplnost řízení, kterou spatřuje v tom, že úřad nevyšetřil, je-li nájemce velkostatku schopným odborníkem a osvědčil-li způsobilost říditi a zajistiti řádné hospodaření, a brojí věcně proti zjištění žal. úřadu, že tomu tak není, uvádějíc, že nájemce vzhledem k odborným studiím a praxi schopným odborníkem jest a řádně na statku hospodaří.
Trvalý dozor zaveden byl na velkostatku v B. z důvodu § 12 č. 2 cit. zák., tedy proto, že osoba na statku hospodařící neosvědčila způsobilost zajistiti a říditi hospodářství a neustanovila ve lhůtě k tomu žal. úřadem určené schopného odborníka. Není pochybnosti o tom, že osoba na statku hospodařící i dodatečně může osvědčiti způsobilost říditi a zajistiti hospodářství a stane-li se tak, že není podmínky pro další trvání dozoru toho.
St-lé v žádosti o zrušení trvalého dozoru omezili se ovšem na pouhé tvrzení, že dána jest záruka trvalého řádného hospodaření a že účelu trvalým dozorem sledovaného bylo dosaženo, aniž uvedli fakta, z nichž by se dalo usuzovati na závěr ten.
Žal. úřad však nezamítl žádost snad proto, že neobsahujíc konkrétních fakt nezavdává mu příčiny k zrušení zavedeného dozoru a k nějakému šetření, nýbrž dovozuje v nař. rozhodnutí, dovolávaje se konkrétních závad, že další trvání trvalého dozoru je těmito závadami odůvodněno, ježto z nich plyne, že bez trvalého dozoru řádné hospodaření by zajištěno nebylo.
Stížnost popírá především, že by žal. úřad pro zjištění, že tu závady byly, měl jakýkoli podklad, uvádějíc, že na statku B. nebyly konány revise orgány žal. úřadu, jichž se nař. rozhodnutí dovolává. V tom jest ovšem tvrzení st-lů v odporu se spisy. Revise na statku prováděl dle spisů trvalý dozorce B., kterého ve smyslu §§ 13 a 5 cit. zák. považovati je za úřední orgán žal. úřadu, a podával o nich žal. úřadu i zprávy, o něž žal. úřad opírá svá skutková zjištění.
Leč stížnost popírá i, že okolnosti revisemi těmi zjištěné odpovídají skutečnosti a tvrdí, že pokud snad nepatrné závady se vyskytly, nejsou ještě důkazem pro nezpůsobilost osoby na statku hospodařící, nýbrž následky poměrů poválečných, nepřízně počasí a okolností ležících docela mimo osobu nájemcovu.
Ze spisů vyplývá, že obsah oněch zpráv o vykonaných revisích st-lům před vydáním naříkaného rozhodnutí sdělen nebyl a že oni vůbec nebyli slyšeni. Podstatný obsah zpráv těch byl jim sdělen teprve v naříkaném rozhodnutí a oni teprve ve stížnosti na nss podané mohli ke zprávám těm, jakož i ke skutkovým závěrům, k nimž žal. úřad na základě nich došel, zaujmouti stanovisko.
Vývody stížnosti, potírající správnost skutkového zjištění žal. úřadu, že se na statku B. posud vyskytují závady v hospodaření a že proto nájemce neposkytuje záruku řádného hospodaření, nelze proto pokládati za nepřípustné novoty, jak označuje je žal. úřad ve spisu odvodním, když st-lům nebyl skutkový podklad, z něhož žal. úřad vychází, dříve vůbec sdělen.
Naopak, nesdělil-li je žal. řad st-lům před vydáním naříkaného rozhodnutí, spočívá v tom podstatná vada řízení. Neboť skutková podstata, z níž žal. úřad vycházel, nebyla zjištěna za součinnosti stěžovatelů, jim nebyla poskytnuta příležitost, aby k této zjištěné podstatě skutkové zaujali stanovisko, a uvedli vše to, co nyní ve stížnosti na nss podané uvádějí. Porušena tedy zásada platná všeobecně pro řízení administrativní, dle níž strana již v řízení před správními úřady má míti možnost zaujmouti stanovisko ke skutkovému zjištění, tvořícímu základ rozhodnutí úřadu, a bylo proto nař. rozhodnutí zrušeno dle § 6 zák. o ss.

Citace:

Č. 1171. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 295-297.