Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí (Čechy): Zeť nepatří mezi »potomky« zmíněné v § 4 č. 3 ř. dávk. z r. 1915.

(Nález ze dne 4. ledna 1922 č. 17797/21.)
Věc: Jan a Antonie F. v Č. proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Dle notářského spisu z — postoupili manželé Jan a Antonie F. svou usedlost č. — v Č. s pozemky své dceři Růženě F. a jejímu snoubenci Bohumilu Š. za 20000 K, služebnost bytu a výměnek. Platebním rozkazem inspektorátu pro zemské dávky v Praze z — byla vyměřena co do- polovice Bohumilu Š. dávka z přírůstku hodnoty částkou 4117 K 74 hal.
Rekurs proti předpisu tomu uplatňoval, že převod na zetě dávce nepodléhá.
Nař. rozhodnutím byl rekurs zemským správním výborem v Praze zamítnut s odůvodněním, že dle § 4, č. 3 ř. dávk. jsou osvobozeny pouze úplatné převody s předků na potomky, pojem předků a potomků vztahuje se však jenom na příbuzné, nikoliv na osoby sešvakřené.
Stížnost béře nař. rozhodnutí v odpor pro nesprávný výklad odst. 3 § 4 ř. o dávce z přír. hodn. vydaného pro Čechy cís. patentem ze dne 29. prosince 1915 č. 83 z. z., dle něhož nejsou dávce podrobeny úplatné převody s předků na potomky a mezi manželi, hájíc názor, že v pojmu potomků zahrnuti jsou snacha a zeť.
Názor tento jest mylný .....
Pro výklad pojmu potomků jest směrodatný § 42 o. z. o., dle něhož slovem »děti« rozuměti sluší veškeré příbuzné v pokolení sestupném. Tím jest určen i význam slova »potomci« v řádu dávkovém.
Manžel dcery st-lů není vůbec v poměru příbuzenském ku stěžovatelům, nýbrž v poměru švakrovském (§ 40 o. z. o.).
Poněvadž ustanovení § 4 č. 3 ř. dávk. z r. 1915 jest svým zněním a se zřetelem na význam slova »potomci« jak v obyčejném užívání řeči, tak i dle ob. zák. obč. tak určité a jasné, že není pochybnosti o jeho smyslu a dosahu, nemůže se stížnost s účinkem odvolávati na výnosy min. fin. z r. 1858 a 1859 v oboru práva poplatkového vydané, ani na nový řád dávkový, vydaný nařízením vlády ze dne 23. září 1920 č. 545 sb. z. a n.
Bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

Č. 1096. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 131-131.