Č. 1341.

Úředníci státní (propočítání let): I. * Podle zákona ze dne 9. dubna 1920 č. 222 sb. z. a n. propočítává se celková započítatelná služební doba technických úředníků živnostenského dozoru dle všech lhůt časového postupu stanovených v 2. odst. § 1 čl. III. zák. ze 7. října 1919 č. 541 sb. z. a n. Přihlíží se tedy i ke lhůtě 4 roků předepsané pro X. hodn. třídu. — II. Právní názor vyslovený správním úřadem v určitém případe není prejudicielním pro jeho rozhodování v dalších případech. — III. Stranám nepřísluší ingerence na to, aby nejv. správ. soud stěžovateli uložil pokutu pro svévoli dle § 41 zák. o správ. s.
(Nález ze dne 6. května 1922 č. 4315.)
Věc: Inž. Karel T. a soudruzi (adv. Dr. A. Schauer z Prahy) proti ministerstvu sociální péče o propočtení služební doby.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozhodnutími v odpor branými propočítalo ministerstvo sociální péče dle zákona ze dne 9. dubna 1920 č. 222 sb. z. a n. a ze dne 7. října 1919 č. 541 sb. z. a n. celkovou započítatelnou služební dobu st-lů, vesměs technických úředníků živnostenské inspekce ke dni 1. ledna 1921 a zařadilo podle výsledku propočítání každého st-le do požitků příslušné hodnostní třídy a příslušného stupně služného. Při tom vzalo ministerstvo za základ tyto směrnice:
1. Započítatelná služební doba propočítává se dle schématu časového postupu stanoveného zákonem ze dne 7. října 1919 č. 541 sb. z. a n. pro skupinu A s modifikací, že se nepřihlíží vůbec k čekatelskému roku,
2. soukromá služba rovnocenná službě státní co do výkonu a předběžného vzdělání započítává se do 4 let v plném rozsahu, soukromá přesahující 4 léta započítává se dvěma třetinami, nejvýše však ve výměře 5 let.
Stížnost do těchto rozhodnutí podaná vytýká jim nezákonnost, protože ministerstvo při propočítání služební doby dle schématu A nepřihlédlo k tomu, že pro technické úředníky živnostenské inspekce neexistuje vůbec X. hodnostní třída, a propočtení provedlo tak, jako by každý ze st-lů postupoval od této X. třídy. Nepřihlíželo-li ministerstvo k čekatelské době, mělo důsledně vzíti za základ propočtení jen ony platové stupně, které pro st-le skutečně přicházejí v úvahu, t. j. platové stupně počínající IX. hodn. třídou. To plyne z čl. III. § 1 zák. ze dne 7. října 1919 č. 541 sb. z. a n. a opačný postup odporuje § 51 zák. z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z. Tímto jednáním byli st-lé zkráceni o 4 leta a zařaděni do nižších požitků, než jim po právu náležejí.
Jako vadu řízení vytýká stížnost, že ministerstvo nezjistilo skutečnost, že pro technické úředníky živnostenské inspekce jest systemisována IX. hodnostní třída jako nejnižší. S52
Nss neshledal stížnost důvodnou. Jedinou spornou otázkou jest, má-li se propočítati služební doba st-lů podle lhůt časového postupu počínajíc IX. neb X. hodnostní třídou. Zákon ze dne 9. dubna 1920 č. 222 sb. z. a n. stanoví v § 1, že služební doba se propočítává podle lhůt časového postupu, stanovených zákonem ze dne 7. října 1919 č. 541 sb. z. a n. pro skupinu, jíž se to týče. Dle § 1 VI. min. nař. ze dne 1. února 1914 č. 34 ř. z. náležejí techničtí úředníci živnostenské inspekce do skupiny A § 52 zákona ze dne 25. ledna 1914 č. 15 ř. z. Pro úředníky této skupiny stanoveny jsou v čl. III. § 1 zákona ze dne 7. října 1919 č. 541 lhůty časového postupu X. hodnostní třídou počínajíc. Má-li se tedy, jak to žádá zákon, propočítati služební doba podle lhůt časového postupu stanovených pro skupinu, jest zřejmo, že i pro propočtení služební doby technických úředníků živnostenské inspekce použito musí býti postupových lhůt X. hodnostní třídy.
S tím nijak není v rozporu okolnost, že úředníci ti hned při prvním jmenování ve státní službě zařaděni bývají do IX. hodnostní třídy, neboť zákon ze dne 9. dubna 1920 č. 222 vůbec nebéře ohled na skutečnosti, založené jmenováním a povýšením, nýbrž pro propočtení za rozhodné uznává pouze dva činitele, totiž započítatelnou (započtenou) služební dobu jednotlivcovu a generelně pro skupinu stanovené čekatelské doby a lhůty časového postupu.
Z ustanovení § 51 služ. pragm. a čl. III. § 1 zák. ze dne 7. října 1919, jichž se stížnost dovolává, plyne ovšem, že úředník nabývá projitím dob tu stanovených nárok na postup do vyšších požitků v rámci časového postupu, leč základnou tohoto nároku je vždy jmenování nebo povýšení, od jehož data čítati jest lhůty časového postupu, tedy moment, který zákon o propočítání služební doby za rozhodný neuznává. Proto nelze právem tvrditi, že by rozhodnutí v odpor brané s těmito předpisy bylo v rozporu.
Ani z doslovu § 1 nař. ze dne 22. prosince 1920 č. 666 sb. z. a n., jehož se zástupce stížností při veřejném ústním líčení dovolával, nedá se nic vytěžiti pro stanovisko st-lů. Tento § 1 praví, že propočtení celkové služební doby jest provésti tak, jako by zákon ze dne 7. října 1919 č. 541 sb. z. a n. a nařízení na jeho základě vydaná byly účinnými již v době, kdy zaměstnanec nastoupil službu.
Jelikož pak se podle základní zásady zákona ze dne 9. dubna 1920 č. 222 sb. z. a n., již shora vyložené, děje propočítání schematicky »podle čekatelské doby a podle lhůt časového postupu stanovených zákonem ze dne 7. října 1919 č. 541 pro dotyčnou skupinu«, plyne z toho toliko, že propočítání jest provésti tak, jakoby stanovení čekatelské doby a lhůt časového postupu provedené tímto zákonem bylo bývalo účinným již v době, kdy zaměstnanec službu nastoupil; naprosto však neplyne z uvedeného znění § 1 nař. ze dne 22. prosince 1920 č. 666 sb. z. a n. úchylka od zásady již shora vyložené, že totiž pro propočítání nemají jmenování nebo jmenováním nabyté výhody vůbec významu.
Mimo to není pro obor propočítání dnem, kdy zaměstnanec službu nastoupil, onen den, kterým poprvé do státní služby byl jmenován, nýbrž den, kterým počíná celková služební doba, pro účely propočítání započtená. Poukazuje-li stížnost na to, že domnělou nesprávnost názoru ministerstva ilustruje nejlépe okolnost, že při propočtení služební doby technického úředníka živnostenské inspekce, který by neměl celkem 4 leta započítatelné služby, by resultovala nutnost jej zařaditi do X. hodnostní třídy, která proň neexistuje, přehlíží úplně, že propočtení nemůže se dotýkati práv nabytých ze jmenování a že také nemusí míti pro úředníka vždy za výsledek nabytí vyšších požitků. Tak tomu jest na příklad u vrchního živnostenského inspektora W., jemuž v dekretu sděleno, že propočítání nemá proň praktického významu, protože již dosáhl požitků vyšších.
A uvádí-li stížnost, že profesorům průmyslových škol propočtena byla služební doba dle lhůt časového postupu počínajíc IX. hodn. třídou, nemůže nss přikládati této okolnosti žádnou váhu, neboť v daném případě jest mu jedině posouditi, zda rozhodnutími v odpor branými nebyla porušena práva st-lů a nikoli uvažovati o jednání úřadů v jiných případech.
Stížností vytýkané vady řízení tu není již proto, že zjištění uvedeného fakta — žal. úřadu jako resortu pro záležitosti živnostenské inspekce (vyhláška ze dne 27. prosince 1917 č. 504 ř. z.) ostatně známého — pro rozhodnutí ve věci nebylo třeba.
Bylo tedy stížnosti zamítnouti jako bezdůvodné.
K návrhu žal. úřadu, aby st-lům uložena byla pokuta pro svévoli, připomíná nss, že posouzení, má-li se tak státi, jest zákonem (§ 41 zák. ze dne 22. října 1875 č. 36 ř. z. ex 1876) výlučně jemu ponecháno a vymyká se jakékoliv ingerenci stran.

Citace:

Č. 1341. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 667-669.