Č. 1266.Cesty: I. Dohoda učiněná mezi obcí a osadou o tom, že výlučně osada ponese část nákladu na zřízení silnice projektované jako silnice obecní, je rázu veřejnoprávního a spory o existenci, obsah a význam úmluvy takové podléhají tudíž kognici úřadů silničních. — II. Usnesení osadního zastupitelstva náležitě učiněné a dozorčím úřadem samosprávným schválené o tom, že výlučně osada ponese náklad na stavbu určité trati silnice, která má býti zřízena jako silnice veřejná (okresní, obecní), je zvláštním titulem právním ve smyslu § 13 čes. siln. zák. z 12. srpna 1864 č. 46 z. z., jímž se zakládá konkurenční závazek pro osadu.(Nález ze dne 29. března 1922 č. 4231.)Prejudikatura: k I. nál. č. 884 adm.Věc: Osada Vrát (adv. Dr. A. Pijáček z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze (za zúčastněnou obec Vrát adv. Dr. J. Patka ze Semil) o nákladech na stavbu silnice. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.Důvody: Ve sporu vzniklém mezi politickou obcí Vrátem a osadou Vrátem o tom, kdo má uhraditi dluh vzešlý stavbou silnice z Koberova do Vrátu, kteréžto obě osady náležejí k politické obci Vrátu, okresní zastupitelstvo v Železném Brodě usnesením z — uložilo politické obci Vrátu, aby se postarala o úhradu onoho nákladu, vyrovnala příslušné účty a zaplatila úroky vzešlé z jejího prodlení. Odvolání politické obce Vrátu — — — zemský správní výbor vyhověl a rozhodnutí okresního zastupitelstva zrušil. Výrok svůj odůvodnil takto: Osadní zastupitelstvo zavázalo se dle prohlášení ze 6. dubna 1914 hraditi náklad na stavbu silnice z Koberova do Vrátu, pokud není uhrazen 40 proc. subvencí okresní, osadními přirážkami. Osada Vrátská postavila si silnici sama bez jakéhokoli spolupůsobení politické obce, sama stavbu zadávala, na svůj účet prováděla, přijímala jednotlivé splátky okresní subvence, a také si sama vypůjčila potřebný peníz (osobním úvěrem) u Raiffeisenky ve Vrátu, pokud se týče dluhuje ještě spořitelně v Semilech částku 16 792 K 38 h. Je tudíž povinností osady Vrátu pečovati o umoření a zúročení toho dluhu.O stížnosti osady Vrátu, která v podstatě namítá, že osadní zastupitelstvo vzhledem k zákonnému vymezení oboru působnosti osadních orgánů nebylo vůbec příslušno usnášeti se o zřízení silnice, že ostatně sporná silnice byla postavena vlastně politickou obcí a tato také rozhodnutím zemské správní komise z — pravomocně uznána povinnou nésti zřizovací náklady, nss uvážil: — — — —Stížnost má ovšem pravdu, poukazuje-li na to, že podle § 28 č. 3 ob. zř. péče o veřejné komunikace je věcí obce politické, že dle § 4 siln. zákona z 12. srpna 1864 č. 46 z. z. veřejné silnice a cesty, které nenáležejí mezi silnice (cesty) zemské neb okresní, jsou silnicemi (cestami) obecními, a že podle § 12 cit. zák. je politická obec povinna stavěti a vydržovati silnice a cesty obecní ve svém okrsku. — Než pravidlo to není bez výjimky. Z §§ 10 a 11 cit. siln. zákona je patrno, že zákon uznává jako konkurenčního činitele při veřejných silnicích také jednotlivou osadu jako takovou, a § 12 leg. cit. pukazuje v příčině úhrady nákladu na stavbu a vydržování obecních silnic (cest) na zřízení obecní, které ve svých §§ 76, 78 a 82 za určitých předpokladů rovněž dopouštělo repartici nákladů určitého obecního zařízení toliko na jednotlivou osadu. Vedle toho však § 13 siln. zákona z 12. srpna 1864 uznává výslovně práva a závazky konkurenční, jež se zakládají na zvláštních důvodech právních, a připouští tedy, aby zákonná konkurence byla zvláštními tituly právními modifikována. Zvláštním titulem právním ve smyslu tohoto ustanovení je v prvé řadě smlouva, kterou subjekty ke konkurenci silniční zásadně povolané za účasti příslušného orgánu veřejné správy repartují mezi sebou zákonné konkurenční břemeno odchylným způsobem. Zástupce stížnosti neprávem má za to, že smlouva taková je povahy soukromoprávní, a z této její domnělé povahy vyvozuje důsledky ve prospěch kompetence řádných soudů k rozhodování o sporech z oné smlouvy. Neboť závazky z ujednání takového nastupují po zákonu samém na místo primérních zákonných závazků konkurenčních, které jsou nepochybně povahy veřejnoprávní, mají tudíž stejnou s nimi povahu, a smlouvu, která zakládá takovéto závazky veřejnoprávní, dlužno považovati za smlouvu veřejnoprávní, o jejíž platnosti a důsledcích rozhodovati přísluší úřadům správním. V daném případě nss shledal, že byl založen zvláštní titul právní ve smyslu § 13 siln. zákona, jímž náklady na stavbu silnice z Koberova do Vrátu vzala na se osada Vrát. Silnice tato je dílčí tratí silnice probíhající celou politickou obcí Vrátskou, o jejímž zřízení obecní zastupitelstvo této obce usneslo se již ve své schůzi dne 22. června 1905. Silnice tato nepochybně všemi faktory zamýšlena a projektována byla jako silnice veřejná, i dlužno proto také spornou trať z Koberova do Vrátu považovati za veřejnou silnici. Podle zákonných ustanovení svrchu citovaných byla tedy ovšem primérně politická obec Vrát povinna nésti náklad na zřízení této silnice. Než tato zákonná směrnice byla v daném případě modifikována tím, že osadní zastupitelstvo osady Vrátu, — které již 12. prosince 1907 usneslo se domáhati se zřízení sporné silnice event. na náklad osady, a samo stavbu vypsalo a zadalo — na základě usnesení ze 4. dubna prohlášením ze 6. dubna 1914 za souhlasu politické obce Vrátu převzalo na osadu Vrát závazek uhraditi náklad na stavbu sporné silnice, pokud nebyl již uhrazen subvencí okresní, a prohlášení to bylo výměrem okresního výboru z 21. dubna 1914 č. — dle § 65 zák. o okr. zast. schváleno. Tím byl právě založen zvláštní právní titul ve smyslu § 15 siln. zák. z 12. srpna 1864, dle něhož je povinna nésti zmíněný náklad na místo primérně zavázané obce Vrátu výlučně osada Vrát sama. Je tedy věcí osady Vrátu, aby podle předpisů obecního zřízení, vyžádajíc si po případě potřebná usnesení a povolení vyšších sborů samosprávných, o úhradu nákladů těch se postarala.Je proto stížnost bezdůvodnou.