Č. 1382

.
Zdravotnictví: 1. Lze v republice čsl. zakázati prodej farmaceutických specialit, vyráběných ve Vídni, jichž prodej byl před převratem na území býv. Rakouska bez závady připuštěn? — 2. Otázka, zda v konkrétním případě označení lékárnického přípravku je ve shodě s jeho působivostí, jest otázkou odborného hodnocení, tedy skutkovou po rozumu § 6 zák. o ss. — Není předpisu, který by ukládal úřadu, aby sděloval straně vyjádření odborných korporací a jiné základy, na nichž založil své odborné hodnocení zjištěných fakt.
(Nález ze dne 27. května 1922 č. 7530.)
Věc: Mg. Ph. Josef F. v Praze (adv. Dr. G. Freund z Prahy) proti ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy v Praze (min. rada Dr. K. Guth) stran prodeje lékárnických přípravků.
Výrok: Stížnosti se zamítají jako bezdůvodné.
Důvody: St-l ohlásil podáním ze dne 16. března 1921 magistrátu hlavního města Prahy prodej (hlavní sklad) farmaceutických specialit »fersanové pastilky s jodem« a »fersanové pastilky s bromem«, jež vyrábí firma »Fersan-Werke, společnost s r. o.« ve Vídni. Žal. úřad, vyžádav si od svého ústavu pro zkoumání léků rozbor předložených vzorků a posudek o nich, jakož i vyslechnuv státní zdravotní radu, nepovolil výrobu a všeobecný prodej zmíněných přípravků.
O stížnostech proti tomu podaných uvážil nss toto:
Především bylo ve stížnostech namítáno a také zástupce st-lův při veřejném ústním líčení vytkl, že žal. ministerstvo nebylo oprávněno vydati zákaz toho obsahu, jak jest vyjádřen v nař. rozhodnutích, a tvrdil, že přípravky byly připuštěny před státním převratem k všeobecnému prodeji, že jsou po mnoho let v lékárnách prodávány a že rozhodnutí takto zasahují do nabytých práv.
Nss nemohl uznati tyto námitky důvodnými již proto, že st-l, ohlásiv po rozumu 6. bodu min. nař. ze dne 16. dubna 1901 č. 40 ř. z. převzetí těchto farmaceutických přípravků do prodeje, submittoval na stanovisko, na něž se postavilo ministerstvo veřejného zdravotnictví výnosem ze dne 10. května 1920 č. 7678/1, jímž byli lékárníci upozorněni, že mají ohlásiti politickému úřadu 1. stolice prodej těch lékárnických přípravků, jež se vyrábějí na území bývalé říše rakouské, mimo území čsl. republiky a jež po státním převratu se jeví jako přípravky cizozemské i tehdy, když byly před státním převratem připuštěny bývalou vládou rakouskou.
Ve věci samé vychází nař. rozhodnutí ze skutkové podstaty, že jde o přípravky, které lze považovati za farmaceutické speciality ve smyslu min. nař. ze dne 17. prosince 1894 č. 239 ř. z. a že přípravky ty neodpovídají předpisu bodu 3. tohoto nařízení, jenž lékárníkům dovoluje vyráběti farmaceutické speciality toliko s označením, které vyhovuje ustanovením bodu 2. téhož nařízení. Bod druhý pak stanoví, že do obchodu smějí býti dány lékárnické přípravky jen tehdy, jsou-li opatřeny vzhledem k obsahu neb působení případným označením, které nedává podnět k nesprávnému výkladu nebo klamání, které tudíž souhlasí s působivostí přípravku.
Zda v konkrétním případě označení lékárnického přípravku jest ve shodě s jeho působivostí, není otázkou právní, nýbrž otázkou odborného hodnocení, jež nss nemůže po stránce věcné přezkoumávati. Po stránce formální pak jest ze spisů konstatovati, že žal. úřad opřel svůj úsudek jednak o chemický rozbor přípravků, jednak o dobré zdání státní zdravotní rady, s kterýmžto dobrozdáním jest to, co vyslovil žal. úřad v nař. rozhodnutích, zcela ve shodě.
Stížnost vytýká jako vadu řízení především, že v nař. rozhodnutí není vyjádřeno, jak dospěl žal. úřad k závěru, a) že přípravek »fersanové pastilky s jodem« má buditi zdání léčivého preparátu železitého, jímž pro nepatrné množství železa v něm obsaženého není, b) že přípravek »fersanové pastilky s bromem« má buditi zdání kombinovaného preparátu železitého a bromového, kdežto ve skutečnosti jde jen o přípravek bromový.
V této příčině stačí poukázati k slovnému znění nař. rozhodnutí; v prvém případě praví se: »jímž pro nepatrné množství železa v něm obsaženého není« a v druhém případě, kdežto ve skutečnosti jde jen o přípravek bromový«. Z tohoto znění nař. rozhodnutí, zejména v jejich souvislosti, jest patrno, že úřad, vydávaje nař. rozhodnutí, usuzoval takto: Preparáty, o něž jde, jsou označeny jako preparáty fersanové, t. j. preparáty železité; toto označení jest však se zřetelem k nepatrnému množství železa, jež obsahují, s jejich léčivou působivostí v rozporu. Vytýkané nejasnosti tedy nss v nař. rozhodnutích neshledal.
Dále vytýkají stížnosti, že st-li nebyla dána možnost vyvrátiti nesprávnost názoru onoho orgánu, který preparáty přezkoušel a dostal se v odpor se skutečností a s dobrozdáním okresního lékaře, jenž preparát důkladně prozkoumal.
Tvrzeného rozporu mezi posudkem ústavu pro zkoumání léků a obsahem receptu úředního lékaře není; posudek tohoto ústavu neopírá se o to, že by v preparátech bylo obsaženo menší množství fersanu, než recepty udávají, nýbrž jedině o zjištění, že množství železa v preparátech obsaženého jest lékařsky neúčinné.
Námitka po této stránce jde tedy mimo nař. rozhodnutí, poněvadž týká se množství fersanu, kdežto nař. rozhodnutí opírají se o zjištěné množství železa v preparátech obsaženého. Po této stránce však ani stížnosti netvrdí, že by preparáty obsahovaly takové množství železa, jež by bylo lékařsky působivé, nýbrž omezují se jen na to, že poukazují na množství fersanu obsaženého dle receptu lékaře v přípravcích, které však samo o sobě, jak svrchu bylo řečeno, pro posouzení působivosti preparátů jako preparátů železitých rozhodno není.
Domnívá-li se pak st-l, že vada řízení jest v tom, že mu nebylo dáno na vědomí dobré zdání státní zdravotní rady, o něž se žal. úřad opíral, jest an omylu, ježto podle zásad platných pro řízení správní nelze straně přiznati nárok na to, aby jí byly sdělovány základy, na nichž úřad své odborné hodnocení zjištěných fakt založil, zejména vyjádření odborných korporací, jež uznal úřad podle platných předpisů neb povahy věci za potřebno vyslechnouti.
Bylo tedy stížnosti zamítnouti jako bezdůvodné.
Citace:
č. 1382. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 746-748.