Č. 1185.

Vyvlastnění: Odvolací instance je povinna založiti své rozhodnutí, vydané již za platnosti zákona z 11. března 1921 č. 100 sb. z. a n., na tomto zákoně, třebas v čas vydání nálezu nižší stolice platil ještě zákon ze 17. prosince 1919 č. 20 sb. z. a n. z r. 1920.
(Nález ze dne 22. února 1922 č. 2404.)
Prejudikatura: nál. č. 1180.
Věc: Jan a Marie R. v N. H. (adv. Dr. Ant. Pijáček z Prahy) proti zemské správě politické v Praze (za zúčastněné stavební družstvo adv. Dr. Jos. Slavík z Náchoda) stran vyvlastnění pozemků.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: — — — — St-lé dovolávají se ustanovení § 3 zák. z 11. března 1921 č. 100 sb. z. a n. a tvrdí, že v obci N. H. jsou jiné k zastavení způsobilé pozemky, které mohly pro žádající družstvo býti vyvlastněny. Zejména uvedli při jednání dne — konaném, že jest v N. H. celá řada stavebních míst při veřejné komunikaci, jež blíže také označili, že jsou zde pozemky zádušní, a v odvolání dodali, že jsou v N. H. také zabrané pozemky velkostatku. Nález vyvlastňovací vydán byl za platnosti zákona ze dne 17. prosince 1919 č. 20 sb. z. a n. z r. 1920. Nař. rozhodnutí stalo se již za platnosti zákona z 11. března 1921 č. 100 sb. z. a n., který nabyv účinnosti počal působiti dnem 21. března 1921. Přes to naříkané rozhodnutí dle důvodů svých neřídilo se předpisy nového zákona. Nález vyvlastňovací jest však povahy konstitutivní, jím zakládá se právo vlastnické k vyvlastněnému pozemku pro vyvlastnitele, z čehož jde, že výrok vyvlastnění potvrzující musí se opírati o předpisy toho zákona, který v den jeho vydání platil, neboť by odporovalo úmyslu zákonodárce, který shledal potřebu vydati zákon nový, kdyby v době účinnosti tohoto nového zákona bylo potvrzeno vyvlastnění pozemku, které vyhovujíc snad zákonu dříve platnému, odporuje zákonu novému. Z toho vysvítá, že i případ tento posuzovati jest dle zákona ze dne 11. března 1921 č. 100 sb. z. a n.
Zákon tento stanoví v § 3 pořadí, v jakém jednotlivé druhy pozemků je vyvlastňovati. V tomto pořadí nalézají se soukromé pozemky, úrodné, o jichž vyvlastnění se zde jedná, na místě posledním.
Vzhledem k tomuto ustanovení § 3 bylo povinností žalovaného úřadu, aby vyšetřil, zda pozemky, na které st-lé upozorňovali, náležejí k některé ze skupin pozemků v § 3 uvedených, které jest vyvlastniti před soukromými pozemky st-lů. Žal. úřad tak neučinil, vycházeje z mylného názoru, že případ posuzovati jest na základě ustanovení zákona ze dne 17. prosince 1919 č. 20 sb. z. a n. z r. 1920, který stěžujícím si expropriátům neposkytuje právního nároku, by vyvlastněny byly pozemky jiné. Poněvadž neúplnost skutkového základu nař. rozhodnutí ve směru tomto způsobena byla mylným právním názorem žalovaného úřadu, příčí se naříkané rozhodnutí v tomto ohledu zákonu.
St-lé tvrdí také, že rozhodnutí příčí se zákonu proto, že vyvlastněného pozemku nevyhnutelně potřebují pro své vlastní hospodářství a dům a uvedli při jednání dne 13. října 1920, že vyvlastňovaný pozemek jest nejúrodnějším ze všech jejich orbě věnovaných pozemků, že po vyvlastnění pozemku toho by výtěžek zbylých jim pozemků nestačil k jejich obživě a vybývání výměnku na jejich nemovitostech váznoucího, jehož výměru udali. O nezbytnosti vyvlastňovaných pozemků pro, svoji potřebu vedli pak důkaz znalci hospodářskými; v odvolání bylo doloženo, že pozemek požadovaný nalézá se v největší blízkosti usedlosti st-lů, že vyvlastněním pozemků vydány by byly ostatní jejich pozemky, nalézající se v blízkosti zamýšlených staveb nebezpečí vyplenění a úplného zpustošení. Dle toho učinili st-lé vše, co bylo účelné, aby prokázali, že pozemků uvedených nevyhnutelně potřebují pro své vlastní hospodářství.
Ze správních spisů vychází na jevo, že žal. úřad sice nařídil slyšení dvou znalců místních poměrů znalých o nezbytnosti vyvlastňovaných pozemků pro hospodářství st-lů, že však důkaz tento nebyl proveden.
Když žal. úřad v důvodech rozhodnutí podotkl, že manželé R. neprokázali, že by vyvlastňovaných částí nevyhnutelně potřebovali pro svoje hospodářství, aniž vyslechl znalce nebo za účasti stran zjistil skutečnosti, na základě kterých k tomuto skutkovému závěru dospěl, jeví se skutková podstata nař. rozhodnutí nedostatečně zjištěna.
Na základě těchto úvah bylo nař. rozhodnutí dle § 7 zák. o ss zrušeno.

Citace:

č. 1185. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 330-331.