Č. 1175.

Ochrana nájemníků: Jde-li o přípustnost zvýšení nájemného z bytu zařízeného, který 1. srpna 1914 byl pronajímán pouze v lázeňském období lázeňským hostům, později však jako byt celoroční, nelze vzíti za základ nájemné z r. 1914, nýbrž nájemné při prvním celoročním pronájmu smluvené, při čemž dlužno vzhledem k §§ 8 a 9 zák. o ochr. náj. zvláště zjistiti úplatu za byt a úplatu za zařízení.
(Nález ze dne 18. února 1922 č. 2186.)
Věc: Jiří L. z Karl. Var. proti nájemnímu úřadu v Karlových Varech (za stranu zúčastněnou adv. Dr. Rud. Bloch z Prahy) stran zvýšení nájemného.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím vyhověl nájemní úřad v Karlových Varech žádosti majitele domu W. v Karl. Varech a uznal přípustným zvýšení nájemného z třípokojového bytu st-lem od 1. května do 31. října 1920 měsíční částkou 600 K placeného o 150 K měsíčně se zpětnou platností od 1. února 1921, odůvodňuje svůj výrok takto:
Jde o byt, který byl v roce 1914 pronajímán po dobu sezóny lázeňským hostům, takže bylo nutno především zjistiti činžovní hodnotu z bytu, jako kdyby byl v tu dobu pronajat celoročně. Znalec určil činžovní hodnotu z bytu i se zařízením pro r. 1914 částkou 680 K. St-l nepředložil doklady po rozumí § 8 č. 1—4 zák. o ochr. náj. Úřad mohl tedy jen vysloviti, že je přípustno zvýšení nájemného o 20 proč, což by byli o činilo 816 K. Jelikož však navrhovatel žádal pouze zvýšení z částky 600 K na 750 K, bylo návrhu vyhověno, zejména když úřad shledal, že znalec činžovní hodnotu přecenil, ježto byt neleží v prvotřídní lázeňské části města.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss toto:
Jest nesporno, že jde o byt se zařízením, pronajatý přímo majitelem domu. V takovém případě nutno rozlišovati jednak nájemné t. j. úplatu za užívání bytu, jednak úplatu za užívání zařízení bytu. Náleží proto nájemnímu úřadu, rozhodujícímu o návrhu na zvýšení, aby zkoumal jednak, je-li přípustno, zvýšiti nájemné po rozumu § 8 zák. ze dne 8. dubna 1920 č. 275 sb. z. a n., jednak je-li přípustno zvýšiti úplatu za užívání zařízení bytu ve smyslu § 9 cit. zák.
Pokud se týče nájemného, obsahuje § 8, odst. 1 uvedeného zákona zásadu, že základnou přípustného zvýšení nájemného jest nájemné dne 1. srpna 1914 nebo při pozdějším prvním pronájmu smluvené, po případě činžovní hodnota bytu pro berní rok 1915/16 nebo pro pozdější berní rok prvního pozdějšího pronájmu k činžovní dani přiznaná a úřadem uznaná.
Z ustanovení toho jde, že zákon jedná o bytech pravidelně pronajímaných na delší dobu, nikoliv o bytech, které jako součást zvláštního podniku bývají pronajímány jen přechodně na dobu lázeňského období.
Nař. rozhodnutí vychází souhlasně se stížností ze skutečnosti, že byt shora popsaný byl v roce 1914 po dobu sezóny pronajímán lázeňským hostům. Když udaný byt poprvé jako byt celoroční byl pronajat, šlo tedy dají pak, aby Josefu C. nebylo dáno povolení ke stavbě na zmíněném porovnávati, nelze proto za základ zvýšení nájemného vzíti nájemné z roku 1914, nýbrž nájemné smluvené při pozdějším prvním celoročním pronájmu. Nař. rozhodnutí beroucí za základ znalcem zjištěnou nájemní hodnotu z r. 1914, jest proto v odporu se zákonem.
Stran úplaty za užívání zařízení bytu stanoví pak § 9 cit. zákona, že tato úplata smí se zvýšiti jen se svolením úřadu potud, pokud jest zvýšení ospravedlněno okolnostmi daného případu, kteréžto ustanovení vyžaduje, aby byly úřadem zjištěny a v rozhodnutí uvedeny všechny okolnosti, jež v konkrétním případě odůvodňují úsudek, že zvýšení úplaty za zařízení bytu jest přiměřené.
Od nájemného za byt jest tedy přesně rozlišovati úplatu za užívání zařízení bytu. Přípustnost zvýšiti úplatu tu, jest posuzovati s hlediska § 9, odst. 3 zák. ze dne 8. dubna 1920 č. 275 sb. z. a n.
Jelikož žalovaný úřad, byv veden svým shora naznačeným mylným právním názorem, opomenul vyšetřiti, kolik z úhrnné činže vypadá na nájemné v užším smyslu slova a kolik na úplatu za užívání zařízení bytu, a kterými okolnostmi zvýšení úplaty té po rozumu § 9, odst. 3 cit. zák. je odůvodněno, bylo naříkané rozhodnutí zrušiti pro nezákonnost podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 1175. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 304-306.