Č. 1113.

Mýtní a dlažební poplatky (Slovensko): Postup instanční při věcech týkajících se vybírání takovýchto poplatků.
(Nález ze dne 13. ledna 1922 č. 228.)
Věc: Firma »Turčianska drevotárska úč. společnosť« v Turčanském Sv. Martině (adv. Dr. M. Strauss z T. Sv. Martina) proti administrativnímu výboru župy Turčianské v Turčanském Sv. Martině stran vybírání mýtného a dlažebného poplatku.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: K úhradě vydání spojených s udržováním župních silnic a mostů v župě turčianské usnesl se administrativní výbor této župy podle §§ 81—86 zák. čl. 1: 1890 o veřejných cestách a mýtech na zavedení dlažebních poplatků na veřejných župních silnicích v župě turčianské ode dne 1. ledna 1920, které budou vybírány na všech železničních stanicích župy za zboží dovážené i vyvážené. Zavedení těchto poplatků bylo schváleno ministrem s plnou mocí pro správu Slovenska dne 8. ledna 1920 č. — a vyhlášeno pod č. 3/1920 adm.
Dále pak povolil min. veřejných prací výnosem ze dne 23. srpna 1920 a — k usnesení adm. výboru ze dne 29. dubna 1920 na základě § 86 zák. čl. 1: 1890, aby vybíralo se mýto ve prospěch komitátního silničního fondu k úhradě udržovacích výloh silnic již zřízených a ke stavbě nových silnic nestátních a aby se mýto to vybíralo na všech nádražích komitátu ze všech zásilek nákladu a rychlozboží, které na tom kterém nádraží byly po,dány nebo převzaty; dále stanoveno v čl. 5. uvedeného min. výnosu, že vyřizování všech rekursů, které se týkají mýta, spadá do kompetence komitátního úřadu. Tento ministerský výnos byl uveřejněn v Úradných Novinách turčianské župy.
Podáním z — obrátila se stěžující si firma na župana se žádostí, aby vyrozuměl představenstvo železniční stanice D., aby ustalo od vybírání poplatku od firmy; firma oznámila dále, že žádati bude vrácení nesprávně vybraného dlažebného a to proto, poněvadž firma má ze stanice D. svoji dráhu, na které, jak dosvědčeno obecním úřadem, veškeré zboží se dopravuje, takže firma veřejné cesty župní nikdy neupotřebí.
Usnesením adm. župního výboru z — byla tato žádost, kterou župní výbor považoval za appelátu, zamítnuta z těchto důvodu: Podle v odpor vzatého usnesení adm. výboru č. 310/ adm. 1919, které bylo schváleno ministrem veřejných prací dne 23. srpna 1920 č. — s odvoláním na § 86 zák. čl. 1: 1890, jsou všecky průmyslové podniky povinny platiti dlažebné poplatky, tedy i podniky mající svoji železniční kolej, které tudíž veřejné cesty užívají jen omezeně. Je sice pravda, že firma pokusila se dokázati dosvědčením obce, že veřejné cesty vůbec nepotřebuje, což je však mylné, neboť komunikační prostředky a mezi nimi i župní cesty slouží nepřímo zájmům i takových lidí, podniků atd., které jich samy bezprostředně neupotřebují, což je důvodem, že i podniky, mající železniční koleje svoje, poplatky platiti musí. Poplatky ty stíhají zboží (obratový tovar) bez ohledu, je-li dopravován skutečně po župní cestě, na kterou se dlažebné vybírá, anebo jinou cestou.
Mimo to byla appeláta odmrštěna i z formálního důvodu, že podle cit. min. nař. župní výbor vyřizuje žádosti a appeláty stran dlažebného s konečnou platností, takže firma usnesení č. 310/ adm. 1919 meritorně ani v odpor vzíti nemohla.
O stížnosti domáhající se rozhodnutí, že všecky zásilky nákladů a rychlozboží, které firmou na železniční stanici D. byly podány nebe z ní převzaty, jsou prosty dlažebního poplatku — mýta — ustanoveného usnesením župního adm. výboru turčianské župy pod č. 310 adm. 1919 a schváleného výnosem min. veř. prací č. —, že se vybírání tohoto poplatku od stěžovatelky zastavuje a vybraný poplatek vrací, uvážil nss takto:
Maje zkoumati zákonitost naříkaného rozhodnutí musil si nss nejprve z moci úřední ujasniti, byl-li žal. úřad k vydání nař. rozhodnutí příslušným.
Zák. čl. 1: 1890 o veřejných cestách a mýtech stanoví v § 81, že právo mýtné vykonávati, pokud se týče povoliti může se jen na veřejných cestách, mostech, přívozech a lodních mostech veřejné dopravě sloužících, dále za upotřebení dlažby měst a obcí. Toto mýtné právo, pokud se týče jeho vykonávání povoluje min. obchodu.
Podle § 82 téhož zákona jest za povolení mýtného práva podati žádost k ministru (dříve obchodu, nyní) veřejných prací a jest k žádosti o povolení mýtného práva pro municipium (župu) povoláno výborové shromáždění, načež podle § 86 téhož zákona týž ministr, pokud není důvodu k zamítnutí, určí povahu a obsah mýtného práva mýtné poplatky a vůbec všechny podrobnosti, kterých je třeba .... zejména ty, které vypočítává § 87 zákona .... a vydá o tom povolovací listinu.
Dále pak stanoví § 88 téhož zákona, že právo výkladu povolovací listiny přináleží opět uvedenému ministru, který řeší též sporné otázky; při tom je majitel povolení oprávněn, pokud by se výrokem ministra pokládal ve svých právech za stížená, nároky svoje uvésti v platnost během 6 měsíců .... soudní cestou.
Podle § 93 téhož zákona může mýtné právo býti vykonáváno jen podle ustanovení a podmínek .... v povolovací listině obsažených. Konečně pak stanoví § 192 uvedeného zákona, že nad náležitým spravováním a udržováním mýtných předmětů, nad vybíráním .... povolených mýtných poplatků, nad zachováváním ustanovení povolovací listiny dozor vésti a rozhodovati stížnosti v těchto směrech se vyskytnuvší a postiženými stranami podané přísluší do působnosti těchto vrchností: v prvé stolici v župách hlavního služného, v městech policejního kapitána; v druhé stolici v župách (místo) župana, v městech municipiáluích městské rady a v třetí stolici ministra obchodu.
Nařízením min. s plnou mocí pro správu Slovenska ze dne 24. března 1920 č. 229 sb. z. a n. bylo pak podle § 14 zák. ze dne 10. prosince 1918 č. 64 sb. z. a n. nařízeno, že veškeré věci týkající se veřejných cest a mýt, jež podle zák. či. I: 1890 patřily do působnosti bývalého uh. min. obchodu, náležejí .... do oboru působnosti min. veř. prací.
Konečně nařízeno bylo vl. nařízením ze dne 20. srpna 1920 č. 537 sb. z. a n., jež nabylo účinnosti dne 30. září 1920, že poplatky dlažební a mýtní, jež dosud na Slovensku ........ vybírají ....... komitáty ..... podle zák. čl. 1: 1890 ...... budou na příště při zásilkách dopravovaných po železnicích ......... vybírati železniční úřady dopravní a staniční. Tyto úřady budou vybrané části odváděti komitátům ........ Reklamace těchto poplatků vyřizuje příslušný adm. výbor ve smyslu zák. čl. 6: 1876.
Z uvedených předpisů zák. čl. 1: 1890 jde, že župa turčanská mohla za povolení práva k vybírání mýta žádati a že min. veř. prací mohl za podmínek zákonem daných povolení to uděliti. Obsahem tohoto povolení nemohly však býti dotčeny předpisy zákona samotného.
Pokud tudíž výnosem min. veř. prací ze dne 23. srpna 1920 č. — v bodě 5. bylo vysloveno, že vyřizování všech rekursů, které se týkají mýta, spadá do kompetence komitátního úřadu, nemohly tím býti změněny předpisy zákona samého, zejména shora uvedeného § 102 zák. čl. 1: 1890, který určil pořad a příslušnost úřadů pro vyřizování stížností podaných stranami do vybírání mýtných poplatků, a to tím méně, jelikož stanovení takovéto kompetence není obsaženo mezi předpisy, které má podle § 87 zák. obsahovati povolovací listina.
Stejně nemohly tyto předpisy zákona z roku 1890 býti tangovány resp. změněny předpisem vl. nař. ze dne 20. srpna 1920 č. 537 sb. z. a n. o tom, že »reklamace poplatků vyřizuje administrativní výbor«, poněvadž tento předpis odporuje zákonu.
Adm. výbor nebyl tudíž příslušným, aby rozhodoval způsobem, jak se stalo nař. rozhodnutím, o žádosti st-lky ze dne —, »aby bylo vyrozuměno představenstvo stanice D., by od vybírání dlažebného .... upustilo«, neboť výrok o tom, jak jest vykládati povolení k vybírání mýta, náleží podle § 88 zák. čl. 1 : 1890 ministru (obchodu resp. nyní veřejných prací), rozhodnutí o případné stížnosti pak do vybírání mýtného podle § 102 téhož zákona vrchnostem tam uvedeným.
Podle vylíčeného pochází tudíž nař. rozhodnutí od orgánu k tomu podle zákona nepříslušného a jest proto zmatečné, pročež je bylo zrušiti pro nezákonnost podle § 7 zák. ze dne 22. října 1875 č. 36 ř. z. z r. 1876, jehož předpisy platí podle § 2 zákona ze dne 2. listopadu 1918 č. 3 sb. z. a n. též pro řízení před nss republiky čsl, aniž se mohl tento soud vůbec zabývati meritem věci.

Citace:

Č. 1113. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 168-170.