Č. 1406

.
Zaměstnanci obecní (okresní a státní): Ani z ustanovení § 2, posl. odst. zák. ze dne 3. března 1921 č. 99 sb. z. a n., ani z předpisů zák. ze dne 15. dubna 1920 č. 312 sb. z. a n. nelze vyvoditi zásadu, že vdova po obecním (okresním) úředníku, která je v aktivní službě státní a z tohoto titulu dostává drahotní přídavky normované pro zaměstnance státní, pozbývá tím nároku na drahotní přídavky, které by jí jinak náležely dle zákona č. 312/20 sb. z. a n. jako vdově po obecním (okresním) úředníku.
(Nález ze dne 8. června 1922 č. 8042.)
Věc: Hana K. v P. (adv. Dr. V. Říha z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze srán drahotních přídavků k vdovské pensi.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím zemský správní výbor odepřel st-lce — nyní úřednici na státní průmyslové škole v P. — nárok na drahotní přídavek i mimořádnou a nouzovou výpomoc, jichž se domáhala podle zákona ze dne 15. dubna 1920 č. 312 sb. z. a n. a (příslušných předpisů o drahotních přídavcích zaměstnanců státních na obci H. na základě své vdovské pense, které požívá jako vdova po bývalém městském tajemníku této obce, a to z důvodu, že st-lka, jsouc — jak sama doznává — státní úřednicí, má nárok na příslušné aktivní drahotní přídavky, jež jsou vyšší pensijních, a proto dle principu zákona ze dne 3. března 1921 č. 99 sb. z. a n. čl. I. § 2, posl. odst. nemá právního nároku na přídavky k pensi vdovské.
O stížnosti, která rozhodnutí to naříká pro nezákonnost, nss uvážil:
Žal. úřad spatřuje v ustanovení posl. odst. §u 2 zákona ze dne 3. března 1921 č. 99 sb. z. a n. všeobecný princip, dle něhož je nepřípustno, aby příjemce nějakých odpočivných nebo zaopatřovacích platů vůbec, který má nárok na drahotní přídavky z různých titulů, bral tyto přídavky současně z dvojího důvodu. S tohoto hlediska odpírá pak st-lce, která jako aktivní zaměstnankyně státní béře drahotní přídavky z titulu této služby státní, nárok na drahotní přídavky, které by jí příslušely k pensi jako vdově po obecním tajemníku. Nss neshledal tento výklad správným. Zákon z 3. března 1921 má na mysli jenom zaměstnance státní (§ 1, 1. odst.) čítajíc v to zaměstnance státních drah (§ 3), a upravuje odpočivné požitky a příslušné drahotní přídavky všeho druhu, jenom pokud mají svůj základ v této službě státní; nedotýká se však nároků, které poživatelé těchto platů státních mají z titulu služby jiné, tím méně ovšem lze ho užíti přímo k posouzení nároků na drahotní přídavky, jež příslušejí poživatelům odpočivných a zaopatřovacích platů jiných nežli státních. Zásada posl. odst. § 2 platí ovšem, pokud některý percipient by měl nárok na drahotní přídavky jakékoli druhu z různých důvodů založených ve službě státní, nevztahuje se však na ty případy, kde každý z těchto titulů kotví ve službě jiné, konané jinému zaměstnavateli. Není myslitelno, že zákon, který dle svého nadpisu týká se jen odpočivných požitků státních zaměstnanců, chtěl by tak povšechně upravovati i nejrozmanitější případy právě zmíněné, a řešiti je paušálně dle pouhého mechanického měřítka číselné výše drahotních přídavků z různých titulů pobíraných, kdyžtě velká rozmanitost případů podobného druhu — mohloť by se jednati také o službu zemskou a o služby soukromé — nutně by vyžadovala řešení rozdílného dle povahy jednotlivých oněch služeb. Výklad zemským správním výborem přijatý nelze hájiti ani s omezením na koincidenci drahotních přídavků z titulu služby státní a služby okresní neb obecní odvoláním se na zákon ze dne 15. dubna 1920 č. 312 sb. z. a n.; neboť tímto zákonem vysloveno toliko, že předpisů o výši drahotních a nákupních přídavků zaměstnanců státních užíti jest obdobně na zaměstnance okresní, obecní, aniž by však tito zaměstnanci samosprávní byli se státními zaměstnanci, pokud se týče oněch přídavků, sloučeni v jednu jedinou skupinu, kterou by bylo posuzovati jednotně.
Nehledě ani k. tomu, že předpisu posl. odst. § 2 cit. zák. nebylo by dojista možno použíti na nároky st-lčiny za dobu před účinností tohoto zákona, t. j. před 1. lednem 1921 (čl. I. úvod), nelze vůbec spatřovati v něm vyslovenu zásadu, dle níž by bylo i sporný případ řešiti.
Dlužno spíše se tázati, je-li možno ze zákona ze dne 15. dubna 1920 č. 312 sb. z. a n. vyvoditi normu, že vdova po obecním úředníku, která je v aktivní státní službě a z tohoto titulu dostává drahotní přídavky normované pro zaměstnance státní, pozbývá tím nároku na drahotní přídavky, které by jí jinak dle tohoto zákona jako vdově po obecním úředníku náležely.
V zákoně z 15. dubna 1920 č. 312 sb. z. a n. samém normy takové, jak nepochybno, nalézti nemožno. Než ani v předpisech pro zaměstnance státní, kterých užíti jest obdobně na úředníky obecní, není ustanoveni, dle něhož by požívatelka státní pense vdovské, když by byla v aktivní službě obecní neb okresní a z tohoto titulu brala drahotní přídavky, pozbývala drahotních přídavků z titulu vdovské pense státní. Že v ustanovení posl. odst. § 2. zák. ze dne 3. března 1921 č. 99 sb. z. a n. nelze spatřovati zásadu vylučující kumulaci drahotních přídavků pobíraných z titulu různých služebních poměrů, bylo již dovoděno. Není však ani jiné normy, z které by zásadu takovou bylo lze vyčísti. Nehledě k ustanovení § 5, posl. odst. zák. ze dne 29. ledna 1919 č. 52 sb. z. a n. o drahotních přídavcích učitelů, jež pozbylo platnosti v důsledku zákona ze dne 23. května 1919 č. 274 sb. z. a n., vylučuje kumulaci drahotních přídavků z titulu různých služeb teprve zákon z 21. prosince 1921 č. 495 sb. z. a n., a i ten jenom v určitých případech v § 4. přesně vymezených, k nimž případ anes sporný nepatří.
Poněvadž však nárok na drahotní přídavky a výpomoce jako adnex nároku na odpočivné (zaopatřovací) požitky náleží příjemci těchto požitků zásadně potud, pokud není zvláště vyloučen, pro případy jako je dnešní taková výjimka však — jak dovozeno — normována není, dlužno uznati, že pro st-lku z toho důvodu, že je v aktivní službě státní a tam béře příslušné drahotní přídavky, nárok na přídavky drahotní od obce z titulu práva na vdovskou pensi vyloučen není.
Bylo proto nař. rozhodnutí, ježto spočívá na nesprávném právním názoru, dle § 7 zák. o ss zrušiti.

Citace:

č. 1406. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 813-815.