osobě oprávněné hospodařiti na zabraném majetku dodržeti lhůtu, stanovenou státním pozemkovým úřadem k provedení novostavby a stavebních oprav dle § 2 zák. o hospodaření na zabraném majetku, jest, pokud nejde o zcela zřejmou naprostou nemožnost lhůtu tuto zachovati, pouze otázkou přiměřenosti, jejíž řešení nejvyšší správní soud jen po té stránce přezkoumati může, není-li zde vad řízení dle § 6, odst. 2 zák. o správ. soudě.

(Nález ze dne 4. ledna 1922 č. 17724/21.)
Věc: J. L., majitel velkostatku v K. (adv. Dr. Jindř. A. Vaniček z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze (Dr. L. Havelka) stran provedení stavebních oprav a novostavby ve dvoře K.
Výrok: Naříkané rozhodnutí, pokud jím bylo stěžovateli uloženo, aby předložil prohlášení nájemce o včasném, řádném a účelném provedení nařízených oprav a novostavby, zrušuje se pro nezákonnost; jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody:Při místním ohledání stavebního stavu hospodářských budov dvora K., jejž st-l dal do pachtu, bylo zjištěno, že stáje s dřevěným stropem jsou ve stavu velmi sešlém, dosud však ještě upotřebitelném. Prozatím jeví se prý nutnými menší opravy střech, jinak však nemohou tyto chlévy v blízké budoucnosti sloužiti svému účelu pro celkovou sešlost vazby střechy, krytiny a částečně i zdiva. Důkladné opravy t. j. téměř novostavby těchto chlévů, nejeví se nutnými v přítomné době, kdy dosud není známo, kolik pozemků bude při dvoře po provedení poz. reformy ponecháno, ježto v případě, že bude vytvořen malý statek zbytkový, zbytečně by byl zatížen velikými budovami, neboť v tomto případě k účelu chlévů i stodoly sloužiti by mohla renovovaná větší stodola. Stodoly byly u dvora dvě a obě vyhořely. V každém případě jeví se nutnou stavba větší stodoly. Prostor této sice by nestačil k uložení sklizně, avšak pro píci byl by dostatek prostoru nad stájemi.
Ve zvláštním dodatku k protokolu o revisi podepsaném pouze revidujícím orgánem navrhl tento, aby provedena byla renovace větší vyhořelé stodoly a zatímní oprava stájí, hlavně pokud střech se týče.
O tomto protokolu podalo ústřední ředitelství panství stpú-u písemné vyjádření, ve kterém sice uznalo odborný posudek, v uvedeném protokolu obsažený, za správný, zároveň však oznámilo, že dle přípisu stpú-u ze dne — má býti uvedený dvůr převzat stpú-em již v roce 1921 pro účely poz. reformy, s úmyslem tím prý projevilo ředitelství již souhlas, a následkem toho otázka případného znovuzřízení stodoly bude řešena již v rámci zákona přídělového a náhradového.
Výnosem z — konstatoval stpú, že dle konaného šetření jsou chlévy ve stavu velmi sešlém, a poněvadž půda nad nimi jen v nepatrné míře poskytuje úkryt pro píci a sklizeň obilí, že se jeví stavba aspoň jedné z vyhořelých stodol nutnou bez ohledu na jakékoliv provádění poz. reformy u tohoto dvora.
Proto uložil stpú ústř. ředitelství na základě § 2 zák. z 12. února 1920 č. 118 sb. z. a n., aby dalo provésti novostavbu větší z vyhořelých stodol, a aby půdu nad stájemi, pokud vázáno jest příslušnou smlouvou pachtovní, uvedlo do stavu dobře upotřebitelného. S přípravami stavebními uloženo bylo započíti ihned, a do 31. července 1921 měla ředitelstvím podána býti zpráva o provedení stavebních prací s připojeným prohlášením nájemcovým o včasném, řádném a účelném provedení oprav i novostavby.
Ve stížnosti do tohoto rozhodnutí podané vytýká se mu zmatečnost a nezákonnost, a sice těmito námitkami:
1. Protokol o místním šetření neodůvodňuje prý naříkaná opatření stpú. Dvůr K. má býti dle tohoto protokolu již v roce 1921 převzat. Budou-li tedy pozemky ke dvoru patřící přiděleny osobám jiným dle zákona přídělového, bylo by zbytečným plýtváním jmění stavěti stodolu, jež by pak zůstala nevyužita, neb jejíž úprava pro účely jiné vyžadovala by nepoměrného nákladu.
2. Protokol neobsahuje zjištění, že by půda nad stájemi byla k pachtovnímu používání nezpůsobilá. Ustanovení, že oprava ta se má státi »pokud st-l jest vázán příslušnou pachtovní smlouvou, jest mimo to tak všeobecné a neurčité, že povinnost st-le nikterak nevymezuje.
3. Jest již předem jisto, že nebude lze dodržeti lhůty stanovené k provedení stavby a stavebních oprav, neboť do té doby ani stavební materiál nebude lze opatřiti.
4. Ježto odd. 2. stpú výnosem z — st-li sdělilo, že přejímá dvůr K. již pro podzim 1921, nemůže a nesmí ani st-l převzatým objektem již disponovati, nýbrž právo to přechází na pozemkový úřad. Toto oddělení prý také st-li k jeho ústnímu zakročení sdělilo, aby st-l s opravami a novostavbou ustal, ježto jednalo by se o investice, které by musil stpú hraditi v plné výši.
Jest tedy mezi stanoviskem oddělení 2. a 3. tohoto úřadu rozpor, který činí nař. rozhodnutí protizákonným a zmatečným.
5. Nezákonným jest i příkaz, aby bylo předloženo prohlášení nájemcovo o řádném provedení staveb.
O stížnosti uvážil nss:
ad 1. Dle § 6 zák. záb. jsou osoby, oprávněné podle občanského práva k hospodaření na zabraném majetku na příště povinny na něm hospodařiti řádně a mají dle § 1 zák. z 12. února 1920 č. 118 sb. z. a n. vynaložiti veškerou péči, práci i náklady nutné k tomu, aby majetek sám se vším příslušenstvím byl udržován stále v dobrém stavu a neztenčený. Co míní zákon udržováním majetku v dobrém stavu, vysvětluje se v § 2 tohoto zákona, v němž se nařizuje, že mají osoby ty mimo jiné 1. prováděti potřebné opravy a investice na budovách, zařízeních a jejich příslušenství též tehdy, aby se předešlo větším opravám a investicím a 2. předsevzíti nutné přestavby a novostavby hospodářských a obytných budov, provozoven a závodů, ať již nutnost neb účelnost přestavby neb novostavby povstala požárem anebo sešlostí.
Dle toho mají tedy osoby na statku hospodařící prováděti veškeré nutné novostavby a potřebné opravy budov, aby zabraný majetek udržován byl neztenčený a v dobrém stavu.
Stížnost netvrdí, že by stodoly zabraného majetku, o který jde, byly v dobrém stavu, zejména že by bylo nesprávné zjištění úřadu, že obě stodoly vyhořely, ale namítá, že přes to st-l není povinen k stavbě této budovy, poněvadž stpú hodlá celý statek v brzké době rozparcelovati, takže budovy té nebude zapotřebí. Tento názor stížnosti však nss nemohl sdíleti. Nehledě ani k opačnému tvrzení pozemkového úřadu, že nehodlá celý statek rozparcelovati, nýbrž že míní tu ponechati statek zbytkový, pro který bude zapotřebí hospodářských budov a tedy i nové stodoly, nelze ustanovení § 2 cit. zák. vykládati tak, že by osoby, oprávněné na statku hospodařiti, byly sproštěny povinnosti vynaložiti veškeru péči, práci a náklady k udržování statku v dobrém stavu tehdy, když by stpú neměl v úmyslu zachovati statek aspoň jako statek zbytkový. »Potřebnost« opravy (bod 1) a »nutnost« novostavby (bod 2) posuzovati jest s hlediska žádoucího udržování majetku v dobrém a neztenčeném stavu, nikoli se stanoviska potřeby oprav těch a nutnosti novostavby pro uskutečnění budoucích zámyslů stpú (arg. slova »k udržování majetku v dobrém stavu náleží zejména«). Není tedy nezákonným, když stpú učiní opatření, aby zabrané hospodářské budovy udržovány byly v dobrém stavu, třeba by měl v úmyslu celý statek rozparcelovati. Otázka, vyhovuje-li provádění oprav a novostaveb také zásadě hospodárnosti, hledíc na brzké provedení poz. reformy na tomto statku, může sice padati na váhu při posuzování účelnosti, nikoli však při zkoumání zákonnosti nař. rozhodnutí, již jedině nss přezkoumávati jest povolán.
Ad 2. Jest sice pravda, že dle protokolu o místním šetření sepsaném shledány byly chlévy ve stavu ještě upotřebitelném. Bylo však současně konstatováno, že jsou ve stavu velmi sešlém a že nemohou pro celkovou sešlost vazby střechy, krytiny a částečně i zdiva v blízké budoucnosti svému účelu vyhovovali. Nemůže tedy st-l důvodně vytýkati, že nebyla konstatována potřeba oprav půdy nad stájemi, neboť ze zjištění tohoto nutnost oprav plyne.
Zákon také neukládá osobám k tomu povinným provádění oprav na budovách teprve tehdy, když se staly nezpůsobilými, nýbrž žádá (§ 1), aby »stále« v dobrém stavu byly udržovány. Že by u chlévů tomuto požadavku zákona bylo vyhověno a že by chlévy byly skutečně v dobrém stavu, stížnost ani netvrdí. Není tedy nař. rozhodnutí v tom směru v odporu se spisy.
Vymezení povinnosti st-lovy obsažené ve slovech rozhodnutí »pokud vázáni jste příslušnou smlouvou pachtovní« bere stížnost v odpor z toho důvodu, že jest všeobecné a neurčité. Obratem tímto chtěl, jak z celého obsahu usnesení vzatého v odpor jest patrno, stpú toliko vysloviti, že nařízením svým daným propachtovateli a založeným ve veřejnoprávních normách zákona shora uvedeného, nemá býti nikterak zasaženo v soukromoprávní poměr založený mezi propachtujícím a pachtýřem, kterým snad jest určena otázka, kdo má nutné opravy hraditi. Výhrada tato sloužící ve prospěch st-le nemůže jím s výsledkem brána býti v odpor.
Ad 3. Otázka, bude-li lze st-li dodržeti lhůtu stanovenou provedením novostavby a stavebních oprav, jest, netvrdí-li stížnost naprostou nemožnost lhůtu tuto zachovati, toliko otázkou přiměřenosti, kterou žal. úřad si rozřešil na základě svých zkušeností a odborných znalostí. Nss může výrok tento přezkoumati jen po stránce formální, t. j. není-li tu vad řízení uvedených v § 6, odst. 2 zák. o ss. Stížnost vad žádných nevytýká a nss vad takových, k nimž by měl hleděti z povinnosti úřední, neshledal a tím méně je mohl shledati, když, jak spisy pozdější poučují, lhůta stanovená ve svém celku nejevila se tak krátkou, že v ní nařízené stavby nemohly býti z většiny dokonány. Ostatně bylo na straně, aby se odůvodněnou žádostí domáhala prodloužení stanovené lhůty, ukázala-li se tato naprosto nedostatečnou. Práva toho st-l skutečně také použil.
Ad 4. Ze spisů nevychází na jevo, že by stpú již byl převzal dvůr K. ve smyslu §§ 26 a násl. náhr. zák., a že by byla již práva a povinnosti spojené s držením tohoto statku přešla na stát, jak za to má stížnost. Stpú sice výnosem ze — projevil ochotu přistoupiti za určitých podmínek na návrh st-lův a převzíti pro, první pracovní období od st-le mimo jiné také dvůr K., vyhradil si však rozhodnutí, které objekty skutečně převezme, a vyrozuměl st-le, že rozhodnutí ono bude mu doručeno soudem ve smyslu § 2 náhr. zák. Že by se tak již bylo stalo a že i ostatní náležitosti byly splněny, aby statek byl považován za převzatý státem, stížnost ani netvrdí. Neshledal tedy nss tuto námitku důvodnou.
Tvrzení obsažené ve stížnosti, že odd. 2. stpú st-li k ústnímu jeho dotazu sdělilo, aby v provádění oprav a novostavby ustal, doplnil a pozměnil právní zástupce st-lův při veřejném líčení v tom směru, že stpú k písemnému podání ústř. ředitelství výnosem z — prohlásil, že novostavba stodoly nejeví se nutnou. Naproti tomu zástupce žal. úřadu uvedl, že mu o tomto výnosu stpú není ničeho známo.
Než i kdyby bylo pravdou, že buď ústně nebo písemně dostalo, se st-li skutečně od stpú ujištění, že úřad ten nepovažuje provedení novostavby za nutné, přece nemohl výrok ten stpú vázati do té míry, že by nesměl prohlášení své změniti neb odvolati, když by přes to později skutkové poměry vyžadovaly aplikace příslušných předpisů o provádění oprav a novostaveb. Jest tedy výtka tato bezdůvodná.
Ad 5. Námitku tuto shledal nss důvodnou. Ani ze zákona o hospodaření na zabraném majetku, ani z jiných zákonů nelze dovoditi povinnost držitele statku, aby si od osoby na statku hospodařící opatřil vysvědčení o tom, že včasně, řádně a účelně vyhověl povinnostem, jež mu zákon o hospodaření na zabraném majetku ukládá. Jest zajisté věcí stpú, aby si vhodným způsobem sám získal vědomost o řádném hospodaření na zabraném majetku.
Z důvodů těch bylo nutno nař. rozhodnutí, pokud jím st-li bylo uloženo předložení zmíněného prohlášení nájemce, zrušiti jako nezákonné, v ostatním však bylo zamítnouti stížnost jako bezdůvodnou.

Citace:

Č. 1094. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 125-129.