Č. 1342.

Mimořádná opatření: I. * Z placení dávky z moučných výrobků ve smyslu § 4, posl. odst. opatření stálého výboru N. S. ze dne 25. srpna 1920 č. 494 sb. z. a n. nejsou vyňaty osoby, které — ač jsou zaměstnány v podnicích zemědělských, vykonávají výhradně práce povahy řemeslné (truhláři, kováři, koláři atd.). — II. Co rozuměti jest pojmem »plného živení« v § 4 opatření stál. výboru ze dne 25. srpna 1920 č. 494 sb. z. a n. o dávce z moučných výrobků.
(Nález ze dne 6. května 1922 č. 6083.)
Věc: Hugo S.-R. v B. proti ministerstvu pro zásobování lidu v Praze (odb. rada B. Novák) o placení zaměstnavatelských příspěvků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím, vydaným v postupu instančním, byl st-l odmítnut s nárokem na osvobození od placení zaměstnavatelských příspěvků na úhradu ceny mouky a chleba za řemeslníky, kteří jako strojníci, kováři, stolaři a koláři pracují výhradně při st-lově polním hospodářství a od st-le mají byt a deputát. Důvodem byla v podstatě úvaha, že osvobození toto, vyslovené v § 11 nař. vlády ze dne 2. září 1920 č. 500 sb. z. a n. vztahuje se jednak jen na síly, které jsou při polním hospodářství zaměstnány nejen výhradně, nýbrž i přímo, že se tedy vztahuje na síly zaměstnané při parním orání a mlácení, a nikoliv na řemeslníky, kteří svou prací slouží polnímu hospodářství aneb je umožňují, — jinak jen na zaměstnance, jimž zaměstnavatel poskytuje vedle bytu i plnou stravu a nikoliv jen pouhý deputát, jenž s plnou stravou totožný není.
Stížnost do rozhodnutí tohoto podanou nemohl nss uznati důvodnou.
Posl. odst. § 4 opatření stálého výboru N. S. ze dne 25. srpna 1920 č. 494 sb. z. a n. ustanovuje, že příspěvek, o který jde, neplatí zaměstnavatelé za ony zaměstnance, kteří bydlí v domácnosti zaměstnavatelově a jsou jím plně živeni, jakož i za zaměstnance v podnicích zemědělských, vyjímaje hospodářství lesní. Provádějíc zákon tento, vyslovila vláda v § 11 nař. ze dne 2. září 1920 č. 500 sb. z. a n., že se příspěvky zaměstnavatelů nepředpisují 1. za síly zaměstnané výhradně při polním hospodářství včetně podniků zahradnických a vinic, 2. za zaměstnance, jimž zaměstnavatel poskytuje byt a plnou stravu.
V daném případu jde především o výklad pojmu »zaměstnanci v podnicích zemědělských« (§ 4 cit. opatření). Stížnost rozšiřuje tento pojem i na řemeslníky, pokud jsou zaměstnáni výhradně v podniku zemědělském. Nss přihlížeje k celkové tendenci cit. opatření, nemohl k tomuto extensivnímu výkladu přistoupiti. Výklad takový vedl by konsekventně k důsledku, že by pojem ten musil býti rozšířen i na ony jinak samostatné nezemědělské podniky, provozované v rámci velkých podniků zemědělských, které článek V. lit. a) úvoz. pat. k živn. řádu prohlašuje za podniky zemědělské, ačkoli dle své národohospodářské povahy nemají s polním hospodářstvím co činiti.
Mimo to svědčí restriktivnímu výkladu tohoto výrazu také další znění posl. odst. § 4, jenž z podniků zemědělských výslovně vyjímá lesní hospodářství.
Staví-li zákon takto proti sobě hospodářství zemědělské a hospodářství lesní, pak je z toho patrno, že má na mysli jen práce zemědělské a nikoli také práce, které povahově pracemi zemědělskými nejsou, byť i byly určeny k zemědělským účelům, jako řemeslnické práce kovářů, kolářů a pod.
Z těchto úvah dospěl nss k přesvědčení, že tomuto ustanovení nelze přes jeho nejasné znění přikládati onen širší smysl, jaký mu dává stížnost, nýbrž že je lze vykládati jedině restriktivně v ten smysl, že se výjimka tato vztahuje jen na osoby zaměstnané při polním hospodářství pracemi zemědělskými.
Druhou výjimku z placení této moučné dávky stanoví zákon ohledně oněch zaměstnanců, kteří v zaměstnavatelově domácnosti bydlí a jím jsou plně živeni. Pojem plného živení, jenž se kryje s pojmem plné stravy, uvedeným v cit. nařízení vládním, předpokládá poskytování stravy hotové, připravené. Namítá-li stížnost, že st-l poskytuje uvedeným řemeslníkům bezplatně a na účet mzdy jako deputát mléko, brambory, obilí, mouku, dříví a pod., nevyčerpává tím ani z daleka všecky naturalie, jichž k připravení plné stravy jest nezbytně zapotřebí, a — tvrdí-li, že takovýto deputát jest totožný s plnou stravou, poněvadž jeho příjemce je se svým živobytím zajištěn — přehlíží, že naturalie deputátem poskytované jsou suroviny, kdežto strava že je výrobkem teprve kuchařskou prací z nich docilovaným.
Námitka stížnosti, že tendencí zákona jest, aby se příspěvek platil jen za ty zaměstnance, kteří si musí mouku kupovati, není důvodná, neboť zákon, jak bylo již shora řečeno, předepsal placení příspěvků za všecky osoby podrobené nemocenské pojistné povinnosti, stanoviv taxativně z pravidla tohoto jen právě uvedené dvě výjimky.
Proto bylo stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

Č. 1342. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 669-671.