Č. 1116.

Stavební právo: 1. I když strana vystupuje ve stavebním řízení svým vykázaným plnomocníkem, nepříčí se zákonu, bylo-li vyřízení doručeno jen do vlastních rukou strany. — 2. Stavební zákaz užívati části kolny jako chléva, řízený a doručený toliko manželu, jest účinným i proti manželce jako spoluvlastnici kolny té (§§ 1238 o. z. o. a 1008 o. z. o. a contr.).
(Nález ze dne 14. ledna 1922 č. 224.)
Věc: Frant. a Ant. S. v Ch. proti zemskému správnímu výboru v Praze stran zákazu užívání kolny jakožto stáje.
Výrok: Stížnost se jednak odmítá jako nepřípustná, jednak zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem městského jako stavebního úřadu v Ch. z — bylo st-li Františku S. dáno povolení k zřízení dřevěné kolny na uhlí při domku č. p. — v Ch. K žádosti manželů Bedřicha a Anežky P., spoluvlastníků sousedícího domku č. p. — v Ch., v níž sdělovali, že František S. přepaživ onu kolnu užívá svémocně její polovice jako chléva pro koně, z něhož proniká vlhkost do majetku žadatelů, a v níž se domáhají vydání zákazu, aby oné kolny bylo dále užíváno jako chléva, stavební úřad ustanovil místní šetření, po jehož provedení podle usnesení rady města Ch. z — městský jako. stavební úřad v Ch. výnosem z 28. května 1920 č. — Františku S. zakázal užívati části uhelné kolny při jeho domku č. p. — v Ch. jako stáje pro koně, ježto stavební povolení bylo dáno jen na kolmí pro uhlí, doloživ, že v případě, že Frant. S. nevyhoví zákazu do 14 dnů, bude proti němu zakročeno, pokutami. Tento výnos byl doručen Františku S. dne 3. června 1920 a nebyl proti němu podán opravný prostředek.
Když Bedřich P. dne 18. září 1920 učinil městskému úřadu sdělení, že nebyla provedena změna svrchu zmíněným výnosem nařízená, bylo konáno opět místní šetření, při němž bylo shledáno, že Frant. S. nevyhověl zákazu obsaženému v citovaném výnosu. Po té městský úřad podle usnesení městské rady z — vydal a doručil Františku S. výnos z 18. října 1920 č. — toho obsahu, že se mu přivádí k paměti, že dosud nevyhověl příkazu, o němž byla řeč svrchu a jímž se mu stavebně-policejně zakazuje užívati kolny za stáj; nevyhoví-li tomuto opětovnému příkazu do 14 dnů, bude proti němu zakročeno pokutami. Tento druhý výnos byl opět Františku S. samotnému doručen dne 19. října 1920.
Dne 20. října 1920 manželé František a Antonie S., zastoupení vykázaným plnomocníkem Drem E. S., podali k městskému úřadu stížnost do obou výnosů první stolice, uplatňujíce především, že výnos prvý projitím rekursní lhůty od jeho doručení do rukou Františka S. nemohl nabýti formální právní moci, poněvadž jednak nebyl doručen též do rukou Antonie S., která podle trhové smlouvy ze dne — jest spoluvlastnicí domu č. p. —, jednak, pokud se dotýče Františka S. samotného, bylo opomenuto doručení též jeho zmocněnému zástupci Dru E. S. Ve věci samé uplatňovala stížnost, že není podmínek s hlediska veřejných zájmů zdravotnictví, bezpečnosti nebo krasocitu, které by vydání zákazu po zákonu odůvodňovaly, a pokud se týče vlivu stáje na zdravotní poměry v rodině Bedřicha a Anežky P., jde o věc práva soukromého rozhodovatelnou před řádnými soudy.
Okresní správní komise v Ch. výnosem z — zamítla jejich stížnost, směřující do rozhodnutí první stolice ze dne 28. května 1920 z důvodu, že toto v odpor brané rozhodnutí vešlo v moc práva, neboť bylo správně doručeno Františku S., který po zákonu zastupuje svou manželku, aniž bylo potřebí doručení též jeho právnímu zástupci, když stavební řád nenařizuje zastoupení strany právním zástupcem a tudíž bylo věcí strany samotné, aby ho včas zpravila.
Další stížnost manželů Františka a Antonie S. byla zamítnuta naříkaným nálezem zemského správního výboru z důvodů rozhodnutí druhé stolice, k nimž žal. úřad doložil, že námitka st-lů, že rozhodnutí městského úřadu z 28. května 1920, pokud jde o Antonii S., nemohlo nabýti právní moci, byvši doručeno toliko jednomu spoluvlastníku, musila býti proto zamítnuta, že podle § 35 stav. řádu v případě, náleží-li vlastnictví sousední několika osobám, stačí, bylo-li obeslání doručeno jedinému ze spoluvlastníků, kteréhožto předpisu sluší užíti podle § 38 stav. řádu při vyřizování žádostí za stavební povolení a tudíž analogicky i v daném případě, a to tím spíše, ježto spoluvlastníkem jest manželka, kterouž manžel zastupuje podle zákona.
Stížnost k nss daná vytýká - - - -
Nss založil své rozhodnutí na těchto úvahách:
Námitka stížnosti, že doručení do vlastních rukou Františka S. postrádá právního charakteru doručení s účinkem pro Františka S. samotného, nebylo-li provedeno zároveň též do rukou jeho zmocněného právního zástupce, jest bezdůvodná, ježto stavební řád žádá zásadně doručení do vlastních rukou strany, ze kteréžto zásady určité výjimky jsou jen přípustny. Jedná-li strana svým plnomocníkem anebo společně s ním, jest ovšem přípustným a postačitelným také vyrozumění plnomocníka, ale zůstává přípustným, aby i v takovém případě byla vyrozuměna strana jen do rukou vlastních.
Pokud běží o otázku, uskutečnilo-li se ono doručení s účinkem též pro st-lku, jest nesporno, že spoluvlastník domku č. p. — František S. byl v rozhodné době manželem druhé spoluvlastnice domku Antonie S., jejíž jmění spravovati příslušelo mu po zákonu (§ 1238 o. z. o.). Zákaz, jenž tvoří obsah výnosu, vztahuje se na způsob užívání fysické části celého, neděleného vlastnického objektu, oběma manželům společného, nikoli jen na manželův vlastnický díl. Třeba tedy nebyl vydán zákaz svědčící výslovně též st-lce a nestalo se doručení do rukou manžela výslovně též v zastoupení manželčině, bylo přece do jeho rukou provedeno doručení zákazu vydaného též ohledně užívání majetku manželčina. Ježto pak pouhé přijetí na vědomí úředního nálezu, týkajícího se způsobu užívání jmění manželčina nelze považovati za akt vybočující z obyčejné majetkové správy (§ 1238 o. z. o. a § 1008 o. z. o. a contr.), jest v daném případě již z tohoto důvodu doručení v tom způsobu, v jakém bylo provedeno, považovati po zákonu za doručení i s účinkem pro st-lku a stížnost, též pokud to popírá, za bezdůvodnou.
Právem tudíž nař. nález zaujal stanovisko, že stížnost do rozhodnutí prvé stolice byla zmeškána. Ježto tedy po té stránce nález ten není v odporu se zákonem, bylo v tomto směru stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.
Poněvadž nař. rozhodnutí za daného stavu věcí nepodjalo se řešení mentálních námitek, proti stavebnímu zákazu směřujících, jest v té příčině stížnost k nss podaná nepřípustnou po rozumu předpisu § 5 zák. o ss, i bylo s této stránky stížnost odmítnouti jako nepřípustnou.

Citace:

Č. 1116. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 175-177.