Č. 1314.

Pozemková reforma: I. * Právo volby ve smyslu § 63, odst. 1 zák. příděl. není porušeno tím, když úřad ustanoví přiměřenou výměru z určitého hospodářského celku. — II. Hranice žup či okresů nemají při stanovení přídělu dle § 63 zák. příděl. významu.
(Nález ze dne 22. dubna 1922 č. 5481.)
Věc: Ivan U. v B. proti státnímu pozemkovému úřadu stran přídělu půdy do prozatímního pachtu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Župní zemědělský inspektor pro župu Šáryšskou v Prešově uznal dne 27. května 1921 st-le jako velkostatkáře v B. povinným, aby odevzdal obecnímu pozemkovému výboru ve V. do drobného šestiročního pachtu dle § 63 příděl. zák. 7 1/2 jiter od parcely při dráze do K. a jmenoval zároveň osoby, které mají obdržeti po 1kat. jitru za podmínek v rozhodnutí uvedených. Před vydáním tohoto rozhodnutí vyjádřil se majitel půdy o žádosti za příděl půdy; zda dále bylo konáno nějaké šetření, není ze spisů zřejmo. Obvodová úřadovna pro Slovensko v Trenčínských Teplicích zamítla odvolání jako bezdůvodné. Další odvolání bylo nař. rozhodnutím zamítnuto, což stížnost naříká jako nezákonné žádajíc, aby místo pozemků přidělených, byly přiděleny pozemky v H. Při rozhodování o stížnosti proti tomuto rozhodnutí podané veden byl nss těmito úvahami:
Stížnost namítá, že nař. rozhodnutím bylo porušeno st-lovo právo určiti pozemky, jež do pachtu dle § 63 příděl. zák. dáti chce. Porušení práva toho spatřuje stížnost jedině v tom, že přikázána byla uchazečům o půdu z V. půda od statku v B., nikoliv od statku v H., jak st-l nabídl. Stížnost nevidí tedy porušení práva st-lova určiti pozemky, jež do vnuceného pachtu dle příkazu úřadu mají býti dány, v tom, že úřad sám určil pozemek, který od statku v B. uložil dáti do pachtu uchazečům z V., nýbrž jedině v tom, že uloženo st-li dáti do pachtu určitou výměru půdy právě od tohoto statku a nikoli od jiného statku, totiž statku v H. Má tedy stížnost za to, že když zabraný velký majetek pozemkový skládá se z několika hospodářských jednotek (statků, dvorů), musí úřad, jednaje dle § 63 příděl. zák. předem určiti majiteli jen přiměřenou výměru půdy, kterou má dáti do pachtu a že majitel je oprávněn vyvoliti si z celého zabraného majetku kterékoliv pozemky bez ohledu na místo, kde jest po půdě naléhavá poptávka.
Tento názor stížnosti není však ve shodě s ustanovením § 63 příděl. zák. Z ustanovení cit. § 63, kde č. 2 mluví »o zájmech výroby na těch kterých hospodářských celcích« a z účelu tohoto přechodného ustanovení, aby naléhavé poptávce po půdě v určitém místě bylo vyhověno, vyplývá, že v případech, kde zabraný velký majetek skládá se z několika hospodářských celků, je úřad oprávněn uložiti tomu, kdo na zabrané půdě hospodaří, aby dal z určitého hospodářského celku přiměřenou výměru půdy do vnuceného pachtu, a že nemá hospodář právo, aby stanovil, z kterého takového celku výměru úřadem žádanou do pachtu dáti chce. Celý účel tohoto ustanovení byl by zmařen, kdyby právo volby mělo obsah stížností tvrzený, neboť pak by majitel velkého zabraného majetku pozemkového, skládajícího se z několika hospodářských celků, ležících v různých krajinách, mohl, obhospodařuje-li celý majetek sám, celou výměru půdy úřadem pro rozličná půdy potřebná místa požadovanou vybrati z jednoho hospodářského celku od míst půdy potřebných třeba nejvzdálenějšího. Uchazeči o půdu v místě, kde se tento celek nalézá, by tuto výměru ani nevyčerpali, a uchazeči v místech, v nichž leží ostatní hospodářské celky téhož majitele, by neobdrželi ničeho. Z těchto úvah plyne, že úřad může — jde-li o zabraný velký majetek skládající se z několika hospodářských celků — uložiti tomu, kdo na tom kterém celku hospodaří, aby přiměřenou výměru půdy do pachtu dal právě z toho celku, který pro místo půdy potřebné jest nejvhodnější, aniž by tím ještě právo volby bylo porušeno.
Jestliže tedy žal. úřad uložil st-li, aby přenechal do pachtu půdu od statku v B., ačkoliv tento odporoval a nabízel půdu od svého statku v H., nelze v tom spatřovati porušení práv st-lových.
Stížnost vytýká nař. rozhodnutí nezákonnost, poněvadž statek B. leží v jiné župě než obec V., jejímž obyvatelům půda byla přidělena. Ani v tom neshledal nss nezákonnosti, poněvadž § 63 příděl. zák. neobsahuje ustanovení, které by příděl takový vylučovalo. Odst. 1. § 63 příděl. zák. mluví o místech, kde je po půdě zvlášť naléhavá poptávka. Používaje výrazu »místa«, tedy pojmu u porovnání s pojmem obce neb okresu méně určitého, míní zákon slovem tím usedlosti zemědělské bez ohledu v jakém poměru jsou k obcím, okresům a župám. Svrchu vytčený účel přechodných ustanovení § 63 byl by stížen, po případě zmařen tím, kdyby hranice okresů či žup měly význam stížností jim přikládaný. Velkostatek ležící v okresu či župě, kde z jakékoliv příčiny není naléhavé poptávky po půdě, neb kde naléhavá poptávka ukojena byla příděly z jiných tam ležících velkostatků, nemusil by dáti půdu do pachtu, ač v bezprostřední jeho blízkosti, v jiném okresu neb župě stávající naléhavou poptávku po půdě ukojiti nelze, poněvadž tam není vůbec zabrané půdy, neb bez újmy řádného hospodaření z ní nelze ničeho více přiděliti.
Dle úvah těch neodporuje zákonu, když od zabraného velkého majetku pozemkového přidělena do pachtu půda uchazečům z míst, jež leží v jiném okresu nebo župě, jsou-li ostatní podmínky přídělu dány.
Namítá-li stížnost ve spojení s touto námitkou, že v župě Abaujské, v níž V. leží, jsou jiné zabrané velké majetky pozemkové, tu nehledě k tomu, že dle zjištění žal. úřadu půda velkostatků těch od V. je 4 1/2 km vzdálena a proto pro příděl se nehodí a od nich již přiměřená výměra půdy do pachtu byla dána, nelze z § 63 příděl. zák. dovoditi, že uživatel velkého pozemkového majetku sproštěn jest povinnosti dáti do nuceného pachtu přiměřenou výměru půdy proto, že poblíž jsou ještě jiné třeba vetší zabrané majetky.
Pokud stížnost namítá, že nař. rozhodnutím ohroženy jsou zájmy zaměstnanců statku B. a zájmy zásobování, vyslovil nss již opětně, že uživatel zabraného pozemkového majetku není oprávněn k této námitce, poněvadž tyto zájmy jsou zájmy veřejnými, k jichž obhájení povolán je jedině úřad.
Stížnost namítá konečně, že nař. rozhodnutím ohroženy budou zájmy výroby na statku. V tom směru uvádí stížnost data ohledně výtěžku plodin na statku tom a dochází k závěru, že odnětím půdy do pachtu výroba a tím výtěžky zemědělství značně poklesnou.
Žal. úřad opřel se v příčině té o důvody rozhodnutí obvodové úřadovny v Tren. Teplicích, v kterém uvedeno, že řádné hospodaření přídělem ohroženo nebude, uznal tedy úsudek ten za správný. Nss nemůže výrok ten věcně přezkoumati (§ 6 zák. o ss), neboť tu jde o otázku skutkovou. Vad řízení, v kterém skutečnosti pro zodpovědění otázky té rozhodné byly zjištěny, stížnost nevytýká a nss jich také neshledal, neboť základem pro tento úsudek byly skutečnosti, jež st-l v rekursech sám uvedl. Jeví se tudíž všechny námitky stížnosti bezdůvodnými a musela proto stížnost býti zamítnuta.

Citace:

Č. 1314. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 603-605.