Č. 1457

.
Vyučování: 1. Postavení strany v řízení podle zákona ze dne 27. listopadu 1905 č. 4 z. z. mor. z r. 1906, odděl. druhé, § 20, odst. 2, má
toliko místní školní rada, nikoli jednotliví její členové nebo skupiny členů. — 2. Právní věty jako u č. 1397.
(Nález ze dne 30. června 1922 č. 9107.)
Věc: František K. a spol. (adv. Dr F. Eiselt z Prahy) proti ministru školství a národní osvěty v Praze o vyloučení dětí z německé školy.
Výrok: Pokud stížnost jest podána Cecilií Q. a Maxem Sch., dále Františkem K. za Richarda K., odmítá se jako nepřípustná. Naříkané rozhodnutí pokud týče se Aloise P. a Františka Š., zrušuje se pro vady řízení; jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: K návrhu místního školního výboru v S. na vyloučení 5 dítek zapsaných v školním roce 1921/22 do německé školy obecné v S. rozhodlo předsednictvo zemské školní rady na Moravě dne — takto:
Protokolárním výslechem rodičů dítek, pokud se týče úředním šetřením okresní politické správy v Zábřeze bylo nade vší pochybnost zjištěno, že tyto dítky, které v letošním roce byly přijaty do německé školy obecné v S., jsou národnosti české a českého jazyka mateřského: 1. Jaroslav K. 2. Richard K. 3. Alois P. 4. Františka Š. a 5. Oskar V.
Všechny jmenované dítky navštěvovaly ve školním roce 1920/21 českou obecnou školu v S.
Nařizuje se proto na základě § 20 zák. ze dne 27. listopadu 1905 č. 4 z. z. ex 1906 a s poukazem na analogické ustanovení zákona ze dne 3. dubna 1919 č. 189 sb. z. a n. neprodlené vyloučení všech jmenovaných dítek z německé školy obecné v S. a dítky tyto přikazují se tamní české škole obecné.
Odvolání otců dítek bylo nař. rozhodnutím zamítnuto jako bezdůvodné.
Stížnost podaná Františkem K., a to též za Richarda K., Františkem Š., Jakubem V. a Hynkem P., dále německými členy místní školní rady v S. Cecilií G. a Maxem Sch. vytýká nezákonnost a vadnost v těchto směrech:
1. Dítky byly počátkem školního roku 1921/22 přijaty do německé školy na základě soupisu provedeného správcem školy německé podle předpisu (§ 21, 23, 35 a násl. řádu školního z roku 1905 a § 25 zákona č. 292 z r. 1920), jejich přijetí do německé školy jest tedy správním aktem místní školní rady resp. zmocněného správce školy; kompetentním k rozhodování o tvrzené nezákonnosti tohoto aktu byl proto jimi nadřízený okresní školní výbor (§ 11 nař. č. 608/20, § 25 bod 1. mor. zák. o dozoru ke školám a § 40 řádu škol. a vyuč.).
Nebyla proto kompetentní rozhodovati v prvé stolici zemská školní rada a tím méně její předseda, poněvadž nejde o případ § 41 zák. o dozoru ke školám.
Proto je rozhodnutí zmatečné.
2. Podle §§ 8, 19, 35, 37 odd. I. a § 20, odst. I. odd. II. zákona z 27. listopadu 1905 č. 4 z. z. ex 1906 rozhoduje pro přijímání dítek školou povinných do školy zpravidla a zásadně národnost dítěte. Podle § 20 jest však znakem národnosti znalost jazyka vyučovacího. Spor o národnost dítěte nutno provésti za šetření všeobecných zásad řízení správního, zejména zásady slyšení stran; proto měly býti slyšeny děti samy, jich rodiče, němečtí a čeští zástupci místní školní rady a správcové obou škol a to příslušným okresním výborem školním, nikoliv okresní politickou správou, což se nestalo.
3. Znalost jazyka vyučovacího jest pro obor vyučování na školách národních objektivním znakem národnosti a platí zákonná presumpce, že dítě znalé vyučovacího jazyka školy, náleží k dotyčné národnosti; k protidůkazu nestačí prohlášení rodičů o národnosti jejich, nýbrž opak by musil býti prokázán objektivními znaky národnosti; takovým způsobem však zde národnost zjištěna nebyla.
4. Úřady posoudily nesprávně skutkové okolnosti vadně zjištěné; není předpisu, že dítě ipso jure následuje národnost svých rodičů, ani jsou-li oba rodiče téže národnosti, tím méně, že sleduje národnost jednoho z rodičů, jsou-li rodiče národnosti různé.
Nutno tedy zjistiti národnost dítěte primérně ze všech momentů, majících přímý vztah na dítě, jako původ rodičů, mateřský jazyk, obcovací jazyk doma a ve styku, znalost duchovních plodů jedné nebo druhé národnosti a pod. Vedle toho má jistý význam též přiznání a vůle rodičů.
1. Jak vysloveno již v nálezu tohoto soudu ze dne 7. června 1922 č. 6962 (Boh. č. 1397 adm.), na který se co do bližšího odůvodnění podle § 44 j. ř. poukazuje, jsou stranami v řízení o sporech tohoto druhu jednak dítě, pokud se týče jeho zákonný zástupce podle předpisu práva občanského, jednak příslušná místní školní rada.
Podle zákona ze dne 9. dubna 1920 č. 292 sb. z. a n. § 24, zastupuje místní školní radu na venek její předseda, podle § 27 téhož zákona může se místní školní rada usnášeti za přítomnosti většiny členů a činí se usnášení nadpoloviční většinou hlasů přítomných.
Z toho plyne, že postavení strany v řízení a legitimaci k opravným prostředkům i k stížnosti na nss má jenom místní školní rada jako taková, která se podle uvedených předpisů na podání stížnosti může usnésti, nikoliv však jednotliví členové její.
Místní školní rada nepodala ani rekurs proti rozhodnutí předsednictva zemské školní rady, ani stížnost k tomuto soudu a ani uvedení 2 členové místní školní rady odvolání k ministerstvu nepodali, jest proto stížnost, pokud je podána za dva členy místní školní rady, podle §§ 2 a 5 zák. ze dne 22. října 1875 č. 36 ř. z. ex 1876 nepřípustná.
Zastupovati dítě Richarda K. jest věcí jeho zákonného zástupce; ze spisů ani ze stížnosti není patrno, že by František K. byl zákonitým zástupcem tohoto dítěte, nebo že by byl po případě zákonnými zástupcem (otcem) zvláště k podání stížnosti jeho jménem zmocněn.
Pokud tedy stížnost je podána právním zástupcem též v příčině tohoto dítěte, a to na základě plné moci vydané za Richarda K. Františkem K., není tu řádně vykázaného legitimovaného st-le a je proto stížnost i v tomto směru podle § 2 uved. zákona nepřípustná.
2. Pokud pak jde o ostatní dítky, resp. podavatele stížnosti, jest uvésti toto:
Ve shora uvedeném nálezu tohoto soudu ze dne 7. června 1922 č. 6962 vysloveny a odůvodněny byly tyto právní názory:
1. Podle § 20, odst. 2. zákona ze dne 27. listopadu 1905 č. 4 z. z. ex 1906 jest dítě školou povinné zpravidla — nehledě k výjimkám § 23 zák. o školách národních z r. 1869 — povinno choditi do školy, jejíž jazyk vyučovací se shoduje s národností jeho. Návštěva školy jiné národnosti může býti zákonnými zástupci dítěte žádána jen ze zvláštních důvodů, na příklad není-li dítě mocno jazyka své národnosti, jako dispens z oné zásady. O žádosti této, rozhodují se zřetelem na účel pedagogický i poměry školy, o niž jde, přísluší úřadové školští.
2. Otázka, jaké národnosti dítě je, je otázkou skutkovou; zákon č. 4 z. z. ex 1906 stanoví za jeden ze zevních znaků příslušnosti k národnosti znalost jazyka v takovém rozsahu, že dítě jazyk ten ovládá v rozsahu odpovídajícím celkovému stupni vývoje dítěte, t. j. že dovede užívati tohoto jazyka jako dorozumívacího prostředku v denním životě a vyjadřovati jím svoje myšlenky a představy.
V případě pochybnosti nutno však národnost dítěte zjistiti i jinými objektivními znaky, které nutno na jisto postaviti v šetření, v němž jest dbáti všeobecných zásad řízení správního, zejména zásady slyšení stran.
3. Stranami při tom jsou jednak dítě, pokud se týče zákonní zástupci jeho, jednak zákonní zástupci obou škol, o které jde, tudíž místní školní rada a při školách menšinových ministerstvo školství nebo jím zmocněný místní školní výbor.
4. Rozhodovati o sporném přijetí dítěte do školy jednoho jazyka a o vyloučení dítěte ze školy druhého jazyka jest příslušný onen úřad pro dozor ke školám zřízený, který oběma školám, o něž jde, je společně nadřízen; tedy jsou-li obě školy školami normálními podle zemských zákonů o zřizování škol — plenum zemské školní rady, nebo v případech naléhavých předseda zemské školní rady, je-li pak jedna ze škol školou menšinovou podle zákona z 3. dubna 1919 č. 189 sb. z. a n. — do 30. prosince 1920 předseda zemské školní rady a od 1. ledna 1921 ministr školství a národní osvěty.
Na těchto zásadách setrvává nss i nyní, poukazuje co do bližšího odůvodnění jich podle § 44 jedn. ř. na uvedený nález. Aplikují-li se zásady tyto na přítomný spor a námitky stížnosti shora pod 1. až 4. uvedené, dospěje se k těmto výsledkům:
ad 1. Tuto námitku nepříslušnosti předsedy zemské školní rady k rozhodování v první stolici strany v odvolání nevznesly, takže námitka tato jest dle § 5 zák. z 22. října 1875 č. 36. ř. z. ex 1876 nepřípustnou novotou. Nehledě však ani k tomu jest námitka tato i věcně bezdůvodnou.
Ze spisů není bezpečně patrno, o jaké školy v tomto případě jde, totiž jsou-li obě školy v S. jak česká tak i německá školami normálními, zřízenými a spravovanými podle zemských zákonů o školách národních aneb je-li jedna, popřípadě která, z nich školou menšinovou, zejména když i rozhodnutí zemské školní rady ze dne — mluví o místním školním výboru, tedy o orgánu zřizovaném podle § 32 zákona č. 292/20 toliko pro školy menšinové.
Ale z podání místní školní rady v S. ze dne 3. září 1921, které pojednává o přijímání dítek do české i německé školy a z toho, že stížnost sama již v úvodě mluví o »společné« místní školní radě, lze souditi, že obě školy jsou školami normálními; vzhledem k tomu z důvodů v cit. nálezu uvedených bylo plenum zemské školní rady povoláno o věci rozhodnouti v prvé stolici. V tomto případě ovšem nerozhodovalo plenum, nýbrž předseda zemské školní rady, který podle § 41 zák. o dozoru ke školám ze dne 12. ledna 1870 č. 3 z. z. jest oprávněn činiti rozhodnutí i v záležitostech vyhrazených kolegiálnímu projednávání, jde-li o případy naléhavé, t. j. podle § 15 téhož zákona takové, v kterých nelze ani čekati na příští sezení řádné, ani svolati sezení mimořádné.
Stížnost ovšem vytýká, že podmínky § 41 nebyly dány, tvrzení to však nijak nedokládá.
Nss, který mimo případy zmatečnosti, tedy zejména případy absolutní inkompetence úřadu rozhodnuvšího — zkoumá zákonnitost rozhodnutí a event. vadnost řízení jenom v mezích formulovaných stižných bodů (§ 18 zák. č. 36 ř. z. z r. 1876), neshledal v tom proto ani nezákonnost ani vadnost, rozhodl-li v tomto případě v prvé stolici předseda zemské školní rady, resp. jeho zástupce, a to tím méně, když pak k odvolání st-lů ministerstvo rozhodnutí to schválilo.
ad 2. Pokud jde o námitku, že nebyly příslušným okresním školním výborem slyšeny děti, jich rodiče, čeští a němečtí zástupci místní školní rady a správcové obou škol, jest uvésti toto: Tato námitka byla v řízení správním vznesena jenom potud, že bylo vytýkáno jako neobjektivní, že byl při úřadě vyslýchán vždy jen onen z rodičů, který je Cech.
Jest tudíž jinaký obsah námitky rovněž podle § 5 zákona č. 36 ř. z. z r. 1876 nepřípustnou novotou.
Pro úplnost budiž však podotknuto toto:
Stranami v řízení jsou, jak již shora uvedeno, jednak dítě nebo zákonný zástupce jeho, jednak příslušná místní školní rada. Místní školní rada slyšena byla, neboť řízení bylo jednak na její podnět, učiněný podáním ze dne 3. září 1921 zahájeno a zaujala kromě toho místní školní rada podáním ze dne 23. září 1921 č. — také ještě stanovisko k protokolárním výslechům rodičů. Ostatně i kdyby slyšena nebyla, nebyly by děti, resp. jich zákonní zástupci legitimováni ke vznesení námitky v tomto směru, poněvadž by neslyšením místní školní rady nebylo vůbec dotčeno, jejich právo, nýbrž jedině právo místní školní rady, které však zastupovati a hájiti by bylo výhradně právem této místní školní rady.
Jednotliví členové nebo skupiny členů místní školní rady však, jak plyne již z toho, co uvedeno sub 1, postavení stran nemají a není tedy nutno je slyšeti; totéž platí o správcích školy, kteří jsou pouhými výkonnými orgány správy školské, nikoliv však zástupci školy jakožto nositelky práv.
Dětem pak ovšem postavení stran přísluší; podle zásad práva občanského nemůže však dítě nedospělé vystupovati samo před úřady jako nositel práv, nýbrž musí býti zastoupeno svým zákonným zástupcem; kdo jím jest, nutno posuzovati podle předpisů práva občanského; zpravidla jím jest manželský otec (§ 147 o. z. o.) neb otec adoptivní (§ 183 o. z. o.) nebo poručník (§ 187 o. z. o.).
Ze spisů jde, že byli protokolárně slyšeni otcové František K. a Jakub V.; naproti tomu nebyl slyšen otec Aloise P., nýbrž jeho matka, ani otec Františky Š., nýbrž matka.
Ve spisech jest pouze tvrzeno ve zprávě místní školní rady ze dne 23. září 1921 —, že otec Hynek P. jest oddán pití alkoholu, není však patrno, že by po případě byl zbaven moci otcovské (§ 176 a násl. o. z. o.) a že matka by byla poručníkem; stejně jest v témže podání tvrzeno, že Františka Š. jest nemanželským dítětem, které manželem matky Fran- tiskem Š. je adoptováno; avšak ani zde není bezpečně patrno, kdo je zákonným zástupcem dítěte, pokud se týče, že tímto není podle zásady §§ 183 a 184 o. z. o. adoptivní otec Frant. Š., ale matka.
V tomto směru je tedy řízení neúplné, pokud se týče vadné; jelikož se vadnost tato týká podstatné otázky, totiž závěru o národnosti dítěte, shledal soud vadu tuto za podstatnou ve smyslu § 6 svého zákona.
ad 3. a 4. Žal. úřad resp. předseda zemské školní rady dospěl k závěru, že děti jsou národnosti české podle spisů na tomto podkladě.
1. V příčině Jaroslava K.: protokolární výslech otce Františňa K. ze dne — při okresní politické správě, podle kterého otec se hlásí k národnosti české; stejně k české národnosti se hlásila matka, která zemřela; národnost nevlastní matky podle udání: německá, podle sčítání lidu: polská; národnost rodičů otce i matky česká, v domácnosti a společenském životě se mluví česky a německy, dítě mluví česky i německy, narodilo se v Německu a mluví lépe německy. K tomu tvrzení místní školní rady v podání ze dne 23. září 1921, že v domácnosti se mluví pouze česky, a dítě zná jen málo německých slov.
2. V příčině dítěte Oskara V.: protokolární výpověď otce Jakuba V. ze dne 14. září 1921, podle které se hlásí otec k národnosti české, matka k národnosti německé, národnost rodičů otcových je česká, rodičů matčiných německá, v domácnosti se užívá jazyka německého, ve společenském styku českého, dítě mluví česky i německy, v minulém roce chodilo do školy české, do školy německé bylo dáno k žádosti své matky, aby se naučilo dobře německy; k tomu prohlášení místní školní rady, že dítě prospívalo v české škole velmi dobře.
Dospěl-li úřad na tomto podkladě k závěru, že dítě Jaroslav K. a Oskar V. jsou národnosti české, nelze tomu vytknouti ani neúplnost, ani odpor se spisy, ani porušení podstatných forem řízení; jest proto i soud podle I. odst. § 6 svého zákona na toto skutkové zjištění vázán, takže v příčině uvedených dvou dítek jest námitka ad 3. a 4. a tím i celá stížnost bezdůvodnou.
Pokud jde o dítě Františku Š. a Aloise P., netřeba se soudu vzhledem k vadnosti shora sub 2. zjištěné zaměstnávati dále šetřením, které úřad provedl, a bylo nař. rozhodnutí v příčině těchto dvou dětí zrušiti podle § 6 zák. ze dne 22. října 1875 č. 36 ř. z. ex 1876.

Citace:

č. 1457. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 915-920.