Č. 1377

.
Živnostenské právo: Zrušení licence pro výčep lihových nápojů podle § 11 zák. z 10. prosince 1918 č. 64 sb. z. a n. přivodilo pro akci tímto zákonem sledovanou i zánik všech právních účinků s dřívější licencí spojeních, tudíž i přednostního práva po rozumu § 18 zák. čl. XXV: 1899.
(Nález ze dne 26. května 1922 č. 6660.)
Věc: Karel L. v C. proti generálnímu finančnímu ředitelství v Brati- slavě stran odepření licence k výčepu lihovin.
Výrok: Stížnost se zamítá jednak jako bezdůvodná, jednak jako nepřípustná.
Důvody: Dne 21. listopadu 1919 zažádal st-l u finančního ředitelství v Košicích, aby mu byla znovu propůjčena licence k neobmezenému výčepu lihovin. Žal. úřad žádosti nevyhověl, o čemž byl st-l vyrozuměn výměrem finančního ředitelství v Košicích z —, doručeným mu dne 22. března 1921, s tím, že vzhledem k tomu prohlašuje se propůjčená mu dosud výčepní licence za zrušenou a nesmí jím nadále býti provozována.
Dne 24. března 1921 podal pak st-1 znovu žádost, aby mu licence byla opět udělena, kterážto žádost byla nař. rozhodnutím zamítnuta.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané, uvážil nss takto:
Jak ze stížnosti patrno, nesou se její námitky dvojím směrem, jednak totiž proti tomu, že st-li byla licence, již dosud měl, odňata, jednak pak proti tomu, že nebylo vyhověno jeho žádosti za udělení licence na další dobu.
Jak ze správních spisů je zřejmo, vysloveno bylo však odnětí dřívější licence st-lovy nejpozději výrokem finančního ředitelství v Košicích, do- ručeným mu dne 22. března 1921. Proti rozhodnutí tomu však st-l práv- ního prostředku nepodal. Přítomná stížnost teprve dne 19. listopadu 1921 k nss došlá, jest tudíž v tomto směru patrně opožděna (§ 14 zák. o ss), pročež nss k jejím vývodům, pokud právě proti odnětí dřívější licence brojí, po rozumu § 21 cit. zák. přihlížeti a otázkou tou se zabývati nemůže.
Pokud jde o námitky druhé kategorie, že st-li k jeho opětovné žádosti nebyla licence znovu udělena, nutno hleděti k dvěma momentům, jednak k tomu, že, jak již uvedeno, odnětí původní licence nabylo moci práva, a pak k okolnosti ze správních spisů patrné, že úřad omezil počet licencí pro obec C. ze tří na dvě. Tento skutkový stav měl na mysli i st-l, jehož vývody vrcholí v tom, že měl býti ponechán dřívější počet licencí a že licence takto uprázdněná má býti udělena jemu, poněvadž prý má na ni právní nárok. Pokud však jde o zmenšení počtu dosavadních licencí, přísluší právo k apelaci proti úřednímu výroku podle § 12 zák. čl. XXV: 1899, jehož se st-l dovolává, pouze obecnímu představenstvu, nikoli tedy jednotlivým občanům, kteří nemohou tudíž proti jeho účinnosti brojiti, pokud k zakročení obce nebyl instančním pořadem odstraněn.
Že by se tak v daném případě bylo stalo, st-l netvrdí a ani správní spisy tomu nenasvědčují. Není-li zde však uvolněné licence, jest zbytečno zkoumati, zda a pokud by měl st-l nárok na její udělení v případě, že by zde byla.
Dovozuje-li st-l, že i při zmenšeném počtu licencí měla mu býti ponechána vzhledem k jeho nabytému právu, maje při tom na mysli patrně ustanovení § 13 č. 4 zák. čl. XXV: 1899, jednající o přednostním právu dřívějších držitelů licencí, jest námitka ta bezdůvodná, neboť předpisem § 11 zák. ze dne 10. prosince 1918 č. 64 sb. z. a n. byla vláda zmocněna odvolati na území, slovenském všechny licence k prodeji lihových nápojů a podrobiti je revisi. Tohoto práva použila vláda po rozumu § 14 cit. zák. prostřednictvím svého zmocněnce, který vydal k tomu cíli nařízení ze dne 11. srpna 1919 č. 6810, jímž zrušil všechny licence k prodeji lihovin na území slovenském. Zrušením tím však odstraněny byly i všechny právní účinky pojící se k dřívějším licencím, tudíž i účinek uvedený v § 13 č. 4 cit. zák. čl. XXV: 1899, ovšem pouze pro tuto akci, sledovanou zákonem č. 64 z roku 1918. V rámci této akce provedené zrušení dosavadní licence zbavuje tudíž dřívějšího licenciáta veškerých právních účinků jeho dřívějšího oprávnění a tedy i přednostního práva v cit. § 13 č. 4 zák. čl. XXV. uvedeného, jehož zachováním by právě akce zákonem č. 64/18 zamýšlená byla zmařena.
Bylo tudíž stížnost zamítnouti jednak jako nepřípustnou, jednak jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 1377. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 739-740.