Č. 1258.Zabírání budov: »Oznámení« zabíracího úřadu podle § 4, odst. 1 zák. ze dne 12. srpna 1921 č. 304 sb. z. a n. jest rozhodnutím správního úřadu, z něhož možno se odvolati v 8denní lhůtě k ministerstvu veřejných prací.(Nález ze dne 27. března 1922 č. 3809.)Věc: Julius D. v Bratislavě proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska v Bratislavě stran zabrání části budovy.Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná.Důvody: Rozhodnutím ze dne 1. února 1922 č. — zajistil županský úřad v Bratislavě na základě výnosu ministra s plnou mocí pro správu Slovenska ze dne 12. prosince 1921 č. 11 935 pres. ve smyslu zákona ze dne 12. srpna 1921 č. 304 sb. z. a n. v domě st-lově čp. — v Bratislavě, — ulice, jednak byt Vojtěcha B., jednak byt po Františku K., prohlašuje zároveň, že béře uvedené místnosti v evidenci, že vydá konečné a definitivní usnesení a že nikdo není oprávněn, se zajištěným předmětem jinak disponovati.Když berní asistent Stanislav R. 3. února 1922 žádal županský úřad za přidělení bytu po Františku K., zajistil županský úřad v Bratislavě rozhodnutím ze dne 4. února 1922 č. — znovu byt po Frantičku K. pro Stanislava R.Proti výměrům č. — a — podal st-l 7. února 1922 odvolání k županskému úřadu, navrhuje, aby odvolání bylo předloženo ministerstvu veřejných prací, jež st-l žádá, aby výměry ty pro nezákonnost zrušilo.Při řízení ve smyslu § 3 zák. ze dne 12. srpna 1921 č. 304 sb. z. a n. dne 16. února 1922 bytovým referátem županského úřadu v Bratislavě konaném byly toliko slyšeny strany, zástupce majitele domu namítal, že řízení v daném případě postrádá právního podkladu. Meritorní rozhodnutí nebylo vydáno.O stížnosti majitelem domu proti výnosu županského úřadu ze dne 1. února 192 a proti výnosu ministra s plnou mocí pro správu Slovenska ze dne 12. prosince 1921 č. 11 935 praes. podané uvážil nss toto:Županský úřad zajistil ve smyslu zákona ze dne 12. srpna 1921 č. 304 v domě st-lově dva byty, odvolávaje se na výnos ministra s plnou mocí pro správu Slovenska ze dne 12. prosince 1921 č. 11 935 praes. Stížnost potírá jak rozhodnutí županského úřadu, tak výnos ministerský pro nezákonnost. Náleželo proto nss-u zabývati se především obsahem citovaného výnosu ministra s plnou mocí.Nařízením tím upozorňuje ministr s plnou mocí pro správu Slovenska županské úřady na zákon ze dne 12. srpna 1921 č. 304, který by mohl přijíti v úvahu, dokud nebude zákonem otázka zabrání bytů nově upravena a v důsledku toho bude opět dána možnost zaopatřiti státním zaměstnancům byty.Dává se proto županům pokyn, aby rekvirovali byty, které uprázdní se odchodem státního zaměstnance, a dále poukaz, aby při záboru postupovali přesně dle ustanovení zákona č. 304/21.Z celého obsahu citovaného výnosu je patrno, že výnos ten je instrukcí, kterouž upozorňuje ministr s plnou mocí pro správu Slovenska na platné předpisy zákonné, jichž lze použíti, pokud jsou dány skutkové předpoklady ve smyslu zákona. Upozorněním, že za jistých předpokladů mohou býti zabrány byty podle zákona ze dne 12. srpna 1921 č. 304 sb. z. a n., bude-li šetřeno při tom přesně předpisů tohoto zákona, není však nikterak zasaženo do právní sféry st-lovy. Emanace úřední tohoto rázu není rozhodnutím neb opatřením správního úřadu, jímž mohou býti dotčena subjektivní práva st-lova a nemůže proto výnos ten býti naříkán před nss (§ 2 zák. o ss).Stížnost brojí však dále též proti vynesení županského úřadu ze dne 1. února 1922, jímž tento úřad »zajistil« na základě citovaného zákona byty v domě st-lově, a to v ten smysl, že »nikdo není oprávněn se zajištěným předmětem disponovati«. Vynesení toto nemůže podle svého obsahu a podle právních účinků v něm stipulovaných býti ničím jiným, než »oznámením« ve smyslu § 4, odst. 1 cit. zák., »že bude o dotčeném předmětě zavedeno řízení podle tohoto zákona«, což dle téhož ustanovení má za následek, že »nakládání vlastníka i uživatele s tímto předmětem jest bez souhlasu ministra veřejných prací neplatno«.Má tedy tento volný projev úřadu županského, byť jej zákon nazýval pouhým »oznámením«, povahu opatření správního, které již samo o sobě zasahuje do správní sféry jak vlastníka, tak uživatele předmětu pro zábor vyhlédnutého, neboť váže disposice s tímto předmětem na souhlas ministerstva veřejných prací, a to nikoliv snad jen na krátkou lhůtu, v níž by řízení zabírací musilo býti provedeno, nýbrž na dobu naprosto neurčitou. Jakmile však jest rozpoznána tato povaha tak řečeného »oznámení«, není možno postiženému jednotlivci odpírati právo opravného prostředku, kdyžtě by mu po rozumu § 2 zák. o ss byla proti takovému opatření přístupna i stížnost k nss, předpokládajíc ovšem, že »oznámení« jest správním opatřením konečným, v pořadu správních stolic naříkatelným (§ 5 zák. o ss).Poněvadž st-l dovolal se proti »oznámení« ochrany nss, slušelo uvažovati, zdali řečené »oznámení« má vskutku povahu konečného opatření správního, jež nss je povolán přezkoumati, či je-li opatření toto podrobeno instančnímu přezkoumání vyšším úřadem správním, takže by teprve rozhodnutí tohoto úřadu mohlo zdejší kognici podléhati.Positivní odpovědi na tuto otázku nelze arci v zákoně hledati, když zákon sám výslovně proti »oznámení« prostředku opravného neudílí. Uváží-li se však, že zákon o zabírání budov č. 304 z r. 1921 přijal pro řízeni zabírací soustavu dvou stolic správních, ustanoviv, že rozhodnutí zabírací vydané politickým úřadem zemským (úřadem župním) podléhá instančnímu přezkoumání ministerstvem veřejných prací, dlužno za to míti, že zákonodárce ve věcech zabírání budov se týkajících chtěl vůbec vyhraditi konečný výrok řečenému ministerstvu, a to tím spíše, ježto § 4 zák. disposice s předmětem, jehož zamyšlené zabrání bylo straně »oznámeno«, váže na souhlas tohoto ministerstva.Ježto pak »oznámení« dle § 4 cit. zábor. zák. bylo přiznati povahu naříkatelného aktu správního, dlužno se, dle toho co právě bylo řečeno, brániti proti němu nejprve stížností k ministerstvu veřejných prací, na kterou jest za nedostatku zvláštní úpravy zákonné obdobně použíti ustanovení nejbližších, to jest oněch, která dána jsou v § 3, odst. 7 cit. zák. o stížnosti proti výroku zabíracímu.Poněvadž však v daném případě úřad posléze jmenovaný ještě nerozhodl, ačkoliv byl st-lem, jak z jeho podání ze dne — patrno, dovolán, není pořad instancí ještě konečně vyčerpán, a není proto stížnost k nss po rozumu § 5 zák. ze dne 22. října 1875 č. 36 ř. z. ex 1876 přípustná a bylo jí tudíž odmítnouti.