Č. 1411

.
Koncese hostinská a výčepnická: 1. Odepřel-li úřad uděliti koncesi hostinskou a výčepnickou proto, že jí místní potřeba nutně nevyžaduje, je výrok ten nezákonný. — 2. Úřad nemusí po rozumu § 18, odst. 4 živn. ř. vždycky vyslechnouti obec a společenstvo, když koncesi odepírá, proto že si již jinak zjednal pro svůj zamítavý výrok dostatečný podklad.
(Nález ze dne 9. června 1922 č. 8285.)
Věc: Marianna B. v P. (adv. Dr. J. Fischer z Prahy z Karlína) proti zemské správě politické v Praze, stran koncese hostinské a výčepnické.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Okresní správa politická v Karlíně zamítla výměrem — žádost st-lčinu o udělení koncese k provozování živnosti hostinské a výčepnické v domě č. p. —, poněvadž místnosti nejsou k provozování této živnosti způsobilé, místní potřeba této živnosti nutně nevyžaduje a poněvadž st-lka nejsouc vlastnicí dotčeného domu, nemá prokázaného práva žádati o koncesi do domu, který jí nepatří.
Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad odvolání st-lčinu a podotkl, že není sama o sobě rozhodnou pro další trvání dotyčné živnosti okolnost, že v těchže místnostech bývala živnost hostinská po celou řadu let provozována, nýbrž náleží živnostenskému úřadu, aby volně uvážil veškeré okolnosti dle § 18 živn. ř. při udělení koncese směrodatné. Současně byla jako bezdůvodná zamítnuta výtka, že nebyla o žádosti vyslechnuta obec a živnostenské společenstvo a zamítavý výrok odůvodněn tím, že § 18 živn. ř. předepisuje výslech obce a společenstva před udělením koncese hostinské a výčepnické, že tohoto výslechu však není třeba, nehodlá-li živnostenský úřad koncesi uděliti z důvodů známých a prokázaných.
O stížnosti proti tomu podané uvážil nss toto:
Žal. úřad odepřel st-lce žádanou koncesi ze dvou důvodů, jednak že místnosti nejsou k provozování této živnosti způsobilé, jednak že místní potřeba této živnosti nutně nevyžaduje.
Pokud nař. rozhodnutí, jako důvod odepření koncese uvádí, že místnosti nejsou k provozování této živnosti způsobilé, shledal nss, že úřad pro posouzení způsobilosti místností dostatečný podklad měl. Sama st-lka udala ve své žádosti o koncesi, že v těchže místnostech provozovala živnost hostinskou její matka, které byly právoplatně uloženy adaptace místností hostinských; v odvolání pak z výměru 1. stolice výslovně doznala, že žádané adaptace nebyly provedeny, projevila však ochotu, bude-li jí koncese udělena, upraviti místnosti tak, jak, bylo její matce nařízeno. Z toho jest patrno, že způsobilost oněch místností byla již dříve předmětem úředního šetření, že při šetření tom zjištěny byly jisté závady, jichž náprava byla již tehdy nařízena a že ony závady i nařízení k jich odklizení byly st-lce známy.
Ze znění nař. rozhodnutí není však zřejmo, vzal-li žal. úřad na prohlášení st-lky, že jest ochotna závady kdysi zjištěné odkliditi, zřetel čili nic, zejména nepokládal-li snad místnosti za nezpůsobilé i kdyby byly tak adaptovány, jak st-lka navrhla, a jak k tomuto úsudku dospěl.
Není tedy ani z provedeného řízení ani z nař. rozhodnutí jasno, na jakých skutkových okolnostech žal. úřad založil závěr, že místnosti jsou nezpůsobilé.
V tomto nedostatku musil však nss. spatřovati podstatnou vadu řízení. Nss-u bylo dále zkoumati, zda druhý důvod, z kterého koncese byla odepřena, totiž že místní potřeba živnosti, pro niž st-lka se koncese domáhá, nutně nevyžaduje, má v zákoně, pokud se týče ve výsledcích provedeného řízení dostatečnou oporu.
V té příčině uvážil soud toto:
V 3. odst § 18 živn. ř. jest nařízeno, že při propůjčování koncese jest přihlížeti k potřebě obyvatelstva.
Jestliže úřad, rozhoduje o žádosti za udělení koncese hostinské a výčepnické, koncesi odepřel s odůvodněním, že místní potřeba jí nutně nevyžaduje, dlužno míti za to, že pokládal za nezbytný předpoklad pro udělení koncese hostinské a výčepnické nutnou potřebu. Jestliže pak pro nedostatek tohoto zákonu neznámého rekvisitu koncesi odepřel, jest rozhodnutí jeho v rozporu se zákonem a musilo proto podle § 7. zák. o ss. býti zrušeno.
K vývodům stížnosti podotýká se ještě toto:
Výtku stížnosti, že nebyla slyšena obec a živnostenské společenstvo, neshledal nss důvodnou. Podle ustanovení 4. odst. § 18. živn. ř. má živnostenský úřad před udělením koncese vyslechnouti obec a společenstvo, po případě také státní úřad policejní. Ani z tohoto ustanovení, ani z jiných předpisů živn. řádu nelze však vyvozovati, že by slyšení jmenovaných činitelů bylo nezbytně třeba i tehdy, když úřad koncesi odepírá, jestliže pro tento zamítavý výrok zjednal si jiným způsobem dostatečný podklad.

Citace:

č. 1411. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 824-825.