Č. 1430

.
Řízení před nejv. správ. soudem: Vydal-li žal. úřad rozhodnutí o jiném petitu, než který naň byl stěžovatelem vznesen, a stěžovatel se s tím spokojí, napadaje výrok ten jen ve věci samé, nemůže nejv. spr. soud k oné vadě z úřední povinnosti přihlížeti.
(Nález ze dne 20. června 1922 č. 8035.)
Věc: Albert B. v B. proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze (rada B. Vančura) stran odepření slevy hektarového příspěvku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Dne 28. února 1921 uvedl st-l ve svém podání k státnímu pozemkovému úřadu, že podle § 73 náhr. zák. část majetku do 250 ha jest osvobozena od hektarového příspěvku. On prý rozdělil svůj majetek dětem, což provedeno bylo také v pozemkových knihách a řízení za účelem úředního schválení se dosud koná. Po onom rozdělení zbývá jemu a manželce pouze 249 jiter, tedy méně než 250 ha, pročež žádá, aby hektarový příspěvek byl mu vůbec odepsán.
Žádostí z téhož dne u téhož úřadu podanou domáhal se Henrik K. jako nájemce st-lova velkostatku slevy 2/3, ev. 4/5 hektarového příspěvku. Drží prý celkem 715347 sáhů pozemků, ze kterých jest platiti na rok 1920 771 K 88 h a na rok 1921 1287 K 67 h. Podle připojeného obecního svědectví požívají zaměstnanci požitky o 150% vyšší než 1. ledna 1917. Poněvadž pak vykázal, že zaplatil všeobecnému pensijnímu ústavu 514 K 60 h, je prý žádost o slevu odůvodněna.
Žal. úřad zamítl obě tyto žádosti výměry ze dne 10. června 1921 č. — a — z důvodů, že vl. nařízením ze dne 17. září 1920 č. 536 sb. stanovena jest k uplatnění nároku na slevu neb odpis hektarového příspěvku nepřestupná lhůta, ve které žadatel musí prokázati, že byly splněny podmínky, za kterých část příspěvků může býti odepsána. Lhůta ta jest ohledně reku 1920 stanovena do 3. října 1920, na rok 1921 pak do 28. února 1921. Žádosti dne 28. února 1921 došlé a předepsanými doklady neopatřené bylo proto zamítnouti jednak jako opožděné, jednak jako nedoložené.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
St-1 se ve správním řízení ne domáhal slevy části hektarového příspěvku dle vl. nař. ze dne 17. září 1920 č. 536 sb. z. a n., nýbrž žádal za uznání, že pozemkový majetek jeho vůbec příspěvku tomu nepodléhá, ježto nedosahuje té výměry, aby mohl býti považován za zabraný státem.
Stpú nechal tuto žádost st-lovu nevyřízenou a rozhodl meritorně o podání jeho tak, jako by se byl st-l ucházel o slevu části hektarového příspěvku, kteroužto neexistentní žádost jeho zamítnul v důvodů, že st-l nepodal včas průkazů, jichž včasné předložení jest podmínkou pro vznik nároku na slevu příspěvku dle cit. vlád. nařízení.
St-l nevytýká ve své stížnosti k nss, že úřad rozhodl o petitu jiném, než jaký byl předmětem vlastní jeho žádosti, nýbrž spokojiv se s tím, že se žal. úřad zabýval otázkou slevy hektarového příspěvku, napadá ve věci samé toto rozhodnutí slevu hektarového příspěvku odpírající a namítá toliko, že teprve dne 18. února 1921 byl mu doručen předpis hektarového příspěvku, takže dříve hektarový příspěvek platiti nemohl, a dále, že žádost předloženou 28. února 1921 nutno aspoň pro rok 1921 pokládati za podanou včas.
Vzhledem k tomuto stavu věcí musil nss přes zmíněnou vadu nař.
rozhodnutí podrobiti přezkoumání ve věci samé.
Žal. úřad odepřel přiznati st-li slevu hektarového příspěvku, poněvadž nepodal žádost o slevu včas a nepředložil současně doklady předepsané vládním nařízením.
Že by st-l byl doklady ty předložil včas, stížnost vůbec netvrdí a uvádí jen, že žádost pro rok 1921 byla včas podána. Ze spisů však patrno, že st-l žádost za slevu hektarového příspěvku s předepsanými doklady vůbec nepodal, tudíž také ne včas, a že se ucházel jak svrchu podotknuto, o rozhodnutí druhu jiného, než o slevu části příspěvku hektarového dle cit. vlád. nařízení.
Ježto však dle cit. vlád. nařízení jest včasné podání předepsaných průkazů podmínkou pro vznik nároku na slevu hektarového příspěvku, a st-l průkazy ty včas nepodal, není nezákonným, když stpú rozhodl, že st-li sleva hektarového příspěvku nepatří.
Námitka, že st-l nemohl před doručením platebního rozkazu a úředním vyúčtováním příspěvku část jeho splatiti a za slevu žádati, nemá v zákoně opory, neboť nedoručením platebního rozkazu neprodlužují se nikte- rak lhůty určené dle cit. vlád. nařízení k podání předepsaného průkazu za účelem slevy příspěvku.
Vzhledem k tomu musil nss stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 1430. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 864-866.