Č. 1220.

Honební právo (Čechy): Opatření týkající se pronájmu společenské honitby mohou instančně v odpor bráti vedle osob, které z opatření nabyly práv, toliko nonební výbor a členové honebního společenstva. K těm patří však jen držitelé domovních usedlostí v příslušné osadě, kteří v ní jsou usazeni.
(Nález ze dne 14. března 1922 č. 3577.)
Prejudikatura: Boh. č. 512 a 714 adm.
Věc: Vojtěch P. v M. H. proti zemskému správnímu výboru v Praze stran legitimace ke stížnosti ve věcech honebních.
Výrok: Stížnost se dílem odmítá jako nepřípustná, dílem se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Okresní správní komise v H. výnosem z — odepřela vyhověti žádosti st-le (bydlícího v M. H.), podané společně s několika občany z V. H., jíž se navrhovatelé domáhali zrušení jejího rozhodnutí vzavšího na vědomí pronájem společenské honitby z volné ruky, provedený výborem honebního společenstva ve V. H.
Nálezem, do něhož směřuje stížnost Vojtěcha P. k nss podaná, žal. zemský správní výbor v Praze odmítl rekurs, vznesený do uvedeného zamítavého výnosu okresní správní komise Vojtěchem P. a »soudruhy rolníky ve V. H.« a podepsaný toliko Vojtěchem P., přihlížeje jakožto k st-li zřejmě jen k Vojtěchu P., pro nedostatek jeho rekursní legitimace, ježto není majitelem domovní usedlosti v osadě V. H.
Rozhoduje o stížnosti vycházel nss z těchto úvah:
Námitka, že rekurs podaný do výnosu okresní správní komise byl nikoli toliko rekursem Vojtěcha P., nýbrž i rekursem jeho společníků, kdežto žal. úřad v naříkaném nálezu obírá se neprávem jen rekursem Vojtěcha P., přehlížeje rekurs těchto ostatních, jichž spolupodpisy měl, nařídě doplnění rekursního podání, opatřiti, netýká se subjektivních práv st-lových, nýbrž uplatňuje práva osob jiných, které stížnost k nss podanou spolu nepodepsaly. Není tudíž st-1 k uplatňování práv těchto třetích osob oprávněn (§ 2 zák. o ss) i bylo v tomto směru odmítnouti stížnost jako nepřípustnou.
Pokud stížnost označujíc za nesprávný názor nař. nálezu, podle něhož st-1 z důvodu, že nemá v osadě V. H. konskribované domovní usedlosti, a nejsa takto tedy členem tamního honebního společenstva (§§ 4 a 5 č. hon. zák.), není legitimován bráti v odpor opatření honebních úřadů ve příčině zužitkování společenské honitby, potírá výrok žal. úřadu odepřevší st-li legitimaci k podání rekursu do výnosu okresní správní komise jakožto nezákonný, a dovozuje, že již z okolnosti, že st-1 jest vlastníkem pozemků v honitbě ležících, vyplývá pro něho tato jeho legitimace, — jest ve zřejmém rozporu se zákonem.
Opatření, týkající se pronájmu společenské honitby, mohou totiž instančními prostředky bráti v odpor jen ony subjekty, jimž přísluší vůči onomu opatření postavení procesní strany t. j. ony osoby, jichž právní sféry se opatření dotýká. K těmto subjektům náleží však — nehledíc k případu, o nějž tu neběží, že třetí osoba, jako nájemce, nabyla z opatření práva — jen honební výbor zastupující honební společenstvo a mimo to jen jednotliví členové společenstva, kteří pronájmem cítí se zkráceni ve svých členských právech. St-1 mohl by tedy svoji rekursní legitimaci opírati toliko o své členství ve společenstvu.
Členství v honebním společenstvu přísluší pak podle § 4 č. hon. zák. toliko držitelům pozemků osady. Následující § 5, maje na mysli týž kruh osob, mluví o obyvatelích osady. Poněvadž však osada, nemajíc pevných hranic územních, určována jest jen souborem usedlostí ji tvořících, nemůže býti »držitelem pozemků osady« nikdo jiný, nežli držitel usedlosti k osadě náležející, jenž jest v osadě usazen, maje v ní usedlost domovní. Stejný názor vyslovil nss již ve svém nálezu ze dne 15. února 1921 č. 1931 (Boh. č. 714 adm.).
Ježto jest nesporno, že st-1 nemá domovní usedlosti ve V. H., a ježto držba hospodářských pozemků bez domovní usedlosti nezakládá členství v honebním společenstvu a st-lova rekursní legitimace ve věci, o kterou jde, mohla by se opírati jen o toto členství, nemohl nss ve výroku žal. úřadu, jímž st-li byla rekursní legitimace odepřena, nalézti nezákonnost.
Bylo tudíž v tomto směru zamítnouti stížnost jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 1220. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 402-403.