Č. 1134.Obecní hospodářství (Morava): 1. Poplatníci, kteří se v pořadu instančním nebránili proti usnesení obce, že učiní výpůjčku na úhradu nákladů elektr. vedení, nemohou bráti v odpor usnesení zem. výboru, kterým výpůjčku tu schválil jako dozorčí úřad po rozumu § 97 mor. ob. zříz. — 2. Usnesení obce, kterým se stanoví zásady, dle nichž má býti na konsumenty elektr. proudu rozvržen k splacení požadavek obce, zbylý při přeměně obecního vedení elektrického v podnik soukromý, je pouhým prohlášením jednoho z účastníků soukromoprávního poměru založeného mezi obcí a ostatními účastníky elektrisačního zařízení. Zemský výbor není tedy příslušný rozhodovati o rekursu některých účastníků do onoho usnesení obce. (Nález ze dne 24. ledna 1922 č. 960.) Věc: Čeněk D. a soudr. v B. proti zemskému výboru moravskému v Brně (přís. Dr. J. Budínský) stran úhrady nákladu na elektrické vedení v B. Výrok: Stížnost se z části odmítá jako nepřípustná, z části zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Obecní zastupitelstvo v B. usneslo se dne 4. října 1919, aby ná úhradu nákladu spojeného se zřízením elektrické sítě v obci uzavřena byla u obecní výpůjčka 28370 K. Tato výpůjčka byla v roce 1919 také realisována, aniž si obec vyžádala pro ni schválení zemského výboru. V říjnu 1920 bylo ujednáno, že elektrické zařízení nebude ji;, dále vedeno jako podnik obecní, a že zbývající dluh per 23000 K rozvrhne se k splacení na konsumenty elektrické energie. V sezení obecního zastupitelstva z 28. dubna 1921 usneseno mimo jiné. že se za účelem splacení této výpůjčky má vybrati od účastníků elektrisace z každé žárovky 20 K a z každé motorové koňské síly 60 K. Dne 6. května 1921 podala pak obec na zemský výbor žádost za povolení vybrati tyto poplatky. V sezení obecního zastupitelstva z 8. května 1921 — pokud možno dle neúplných správních spisů souditi — vzato na vědomí usnesení finanční komise obecní, jímž se vyslovovala rovněž pro tento způsob úhrady. Do usnesení toho podali u obecního úřadu sub praes. 21. května 1921 zástupci občanské strany v B. Čeněk D. a soudr. stížnost dto 9. května 1921, žádajíce, aby usnesení z 8. května 1921 bylo zrušeno jako nezákonné, aby dávka z koňské síly stanovena byla stejně jako ze žárovky na 20—25 K, tento peníz ať representuje jeden podíl, a na každý podíl ať připadá při všelikém jednání o elektrisaci jeden hlas. Zemský výbor naříkaným usnesením 1. povolil obci dodatečně dle § 97 obec. zříz., aby ve smyslu usnesení obecního zastupitelstva ze 4. října 1919 směla na úhradu nákladu spojeného s elektrisaci obce uzavříti u výpůjčku 28370 K; 2. vzal na vědomí usnesení obecního zastupitelstva z 28. dubna 1921 o vybírání poplatků 20 K z každé žárovky a 60 K z každé koňské síly motorové; 3. zamítl stížnost Čeňka D. a soudr., a to a) do usnesení obecního zastupitelstva z 8. května 1921 jednak jako bezdůvodnou, poněvadž v této schůzi nestalo se o věci stížností naříkané žádné usnesení, jednak pro nepříslušnost zemského výboru, poněvadž předmětem usnesení jest úprava soukromoprávních poměrů mezi konsumenty elektrického proudu a obcí; b) pokud by pak čelila proti usnesení z 28. dubna 1921, jímž naříkané splátky stanoveny, jako opožděnou, ježto byla u obecní rady podána teprve dne 21. května 1921. Stížnost béře rozhodnutí v odpor, pokud 1. jím povolena obci B. výpůjčka na elektrisaci per 28370 K; 2. vzato na vědomí usnesení z 28. dubna 1921 o vybírání poplatků 20 K ze žárovky a 60 K z motorové koňské sily; 3. pokud jím zamítnuto odvolání st-lů z usnesení ze dne 8. května 1921 o vybírání těchto poplatků. Nss uvážil o stížnosti takto: ad 1. Rekursem dto 9. května 1921 proti usnesení obecního zastupitelstva z 8. května 1921 st-lé brali u zemského výboru v odpor toliko způsob, jak na konsumenty elektrické energie měl býti k splacení rozvržen peníz, jejž si obec vypůjčila na úhradu nákladů spojených se zřízením elektrického vedení v obci. Proti tomu, aby obec k uvedenému účelu učinila výpůjčku, což usneseno podle spisů již v sezení obecního zastupitelstva dne 4. října 1919, st-lé ani tehdy, ani nyní odvoláním z tohoto, usnesení se nebránili. Pokud tedy přítomná stížnost naříká rozhodnutí zemského výboru také v tom směru, že jím dodatečně schválena výpůjčka obce usnesená dne 4. října 1919, je dle §§ 2 a 5 zák. o správ. soudě nepřípustná, neboť st-lé opomenuli v pořadu instancí správních proti usnesení obecního zastupitelstva ze 4. října 1919 se brániti, schválení výpůjčky, vyslovené zemským výborem v základě § 97 ob. zříz. mor. je pak o sobě pouhým aktem dozorčím, pro nějž rozhodný jsou jedině zájmy veřejné, takže strany na určitý obsah tohoto dozorčího aktu žádného nároku nemají a subjektivní práva jejich tedy ani udělením schválení nemohou býti dotčena. ad 2 a 3. Stížnost brojí věcně proti usnesení obecního zastupitelstva, aby k splacení půjčky na úhradu nákladu elektrisace rozepsány byly na účastníky elektrického vedení příspěvky po 20 K na každou žárovku a 60 K na každou motorovou koňskou sílu, a spatřuje nezákonost naříkaného rozhodnutí jednak v tom, že žalovaný úřad usnesení ono vzal na vědomí, jednak že zamítl rekurs, kterým st-lé tento způsob úhrady napadali. Ze spisů správních není způsobem nepochybným patrno, zda usnesení o rozepsání oněch příspěvků stalo se ve schůzi 28. dubna či 8. května 1921. Ježto však stížnost proti výroku žal. úřadu, jímž rekurs proti usnesení z 28. dubna odmítnut jako opožděný, neformuluje žádných stížných bodů (§ 18 zák. o ss.), netřeba se tímto usnesením dále zabývati. Pokud se týče rekursu proti usnesení z 8. května 1921, zamítá jej žal. úřad pro nepříslušnost svoji a zároveň jako bezdůvodný. Tento rozpor, který stížnost také vytýká, je však toliko v dikci, nikoliv ve věci samé. Žal. úřad — jak patrno z dalšího odůvodnění: »poněvadž v této schůzi nestalo se v řečené záležitosti žádného usnesení« — chtěl zamítnutím odvolání pro bezdůvodnost jenom říci, že rekurs, pokud formálně brojí proti usnesení z 8. května, bije vlastně na prázdno, poněvadž podle zjištění žal. úřadu usnesení jím věcně napadené stalo se již 28. dubna. V podstatě zemský výbor odmítl rekurs proti usnesenému rozepsání výše uvedených příspěvků pro svou nepříslušnost, a to z důvodu, že předmětem usnesení jest úprava soukromoprávních poměrů mezi konsumenty elektrického proudu a obcí jako jejich věřitelkou, jichž projednání nespadá do kompetence zemského výboru. S tímto stanoviskem není v rozporu, jestliže zemský výbor současně béře na vědomi usnesení o rozepsání oněch příspěvků. Tím není vysloveno, jak se stížnost mylně domnívá, že se obci povoluje, aby ony příspěvky vybírala a vymáhala jako nějakou veřejno-právní dávku obecní. Výrok ten může míti nanejvýš význam bližšího vysvětlení, že zemský výbor při tomto způsobu splacení neshledává důvodu, proč odpírati dodatečné schválení výpůjčky obecní, nemá však významu samostatného aktu, kterým by zemský výbor usnesení onomu dával svou sankci a propůjčoval mu nějaké právní účinky jiné, nežli mu podle povahy jeho vůbec mohou příslušeti. Zbývá tedy jen otázka, zda žal. úřad právem odmítl rozhodovati o této věci pro svou nepříslušnost. Stížnost namítá v tom směru, že obecní zastupitelstvo není oprávněno ukládati příspěvky na úhradu nákladů soukromých podniků a že tedy žal. úřad měl toto nepříslušné usnesení zrušiti. Avšak stížnost přezírá povahu a dosah onoho usnesení. Podře spisů bylo elektrické vedení v B., zařízené původně jako podnik obecní, v říjnu 1920 přeměněno v podnik soukromý, a bylo ujednáno, že dluh, který v r. 1919 obec na úhradu nákladu elektrisace u .......... kontrahovala, má býti splacen konsumenty elektrické energie. Sporné usnesení obecního zastupitelstva upravuje způsob tohoto placení rozvržením příspěvků na konsumenty. Předmětem jeho je tedy úprava vzájemného poměru mezi obcí a účastníky elektrického vedení, vzniklého převzetím podniku obec. do správy účastníků. Nejde tedy o veřejnoprávní poměr mezi obcí jako obcí a občany, nýbrž o poměr soukromoprávní mezi obcí a ostatními účastníky elektrisačního zařízení. Usnesením obecního zastupitelstva nebyla tudíž uložena občanům tím dotčeným závazně veřejnoprávní obecní dávka na úhradu nákladů soukromého podniku, nýbrž bylo jen stanoveno, podle jakých zásad bude obec požadovati na konsumentech elektrického proudu splacení částky, kterou tito obci následkem přeměny podniku dluhují. Usnesení obce má tedy povahu pouhého prohlášení jednoho z účastníku soukromoprávního poměru, o jehož právní důvodnosti a účinosti rozhodovati přísluší řádným soudům a nikoliv úřadům samosprávným. Poněvadž pak st-lé brali usnesení ono v odpor nikoli s hlediska účinků jeho na obecní finance jako poplatníci obecní, nýbrž domáhali se u zemského výboru jako účastníci onoho soukromoprávního poměru jiné věcné úpravy poměru tohoto, právem žal. úřad odmítl rozhodovati o jejich rekursu. Jeví se tedy stížnost bezdůvodnou.