Č. 1132.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí (Morava): Nejv. správní soud musí z úřední povinnosti přihlížeti ke skutečnosti, že žal. úřad posuzoval správnost výměry dávky podle předpisů již neplatných, a zrušiti naříkané rozhodnutí pro nezákonnost.
(Nález ze dne 21. ledna 1922 č. 491.)
Věc: Františka K. v K. proti moravskému zemskému výboru v Brně o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí. Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Platebním rozkazem moravského zemského výbčrčího úřadu v Brně z — byla st-lce podle nařízení ze dne 23. září 1920 č. 545 sb. z. a n. vyměřena z prodeje domku čp. — v K. dávka z přírůstku hodnoty penízem 2724 Kč 33 h, při čemž jako zcizovací cena vzata byla kupní cena zjištěná z kupní smlouvy 32000 Kč zvýšená o 700 Kč jako polovici převodního poplatku, kterou převzali na sebe k placení kupující.
Odvolání potírající tento přípočet bylo nař. rozhodnutím zamítnuto.
Nss uvážil o stížnosti uplatňující nezákonnost toto:
Dle správních spisů a nesporného skutkového předpokladu nař. rozhodnutí byl podnětem k tomuto vyměření dávky z přírůstku hodnoty převod zmíněné na Moravě ležící nemovitosti, uskutečněný kupní smlouvou danou a podepsanou dne 3. listopadu 1920. Nastal tedy převod ten téhož dne t. j. 3. listopadu 1920. Pro převed nemovitosti uskutečněný v tento den platil dle § 30, odst. 1. nařízení ze dne 23. září 1920 č. 545 sb. z. a n. řád o dávce z přírůstku hodnoty nemovitosti daný tímto nařízením a nikoli zemský moravský zákon ze dne 26. prosince 1914 č. 18 z. z. z r. 1915, jako dřívější řád o téže dávce.
To došlo také výrazu v platebním rozkaze, jenž se výslovně opírá o ustanovení cit. nařízení.
Naproti tomu nař. rozhodnutí shledává dle číselného i slovného citování předpisu § 5 právě zmíněného zemského zákona ve spojení s § 68, odst. 3 popl. zák. a § 896 o. z. o. svůj právní základ jedině ve zmíněném zákoně. Zákon ten však, jak již shora dovozeno, v tomto případě neplatil. Vycházel tedy žal. úřad z nesprávného právního názoru o materielním právu, podle něhož sporná otázka se má řešiti.
Stížnost sice to nevytýká, ba zmiňuje se sama o zrušeném zákoně jako o normě pro tento případ platné. Avšak poněvadž pro nedostatek právního podkladu nelze naříkaný výrok přezkoumávati, musí nss z moci úřadu k tomuto nedostatku hleděti a nař. rozhodnutí dle § 7 zák. o ss zrušiti.

Citace:

Č. 1132. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 207-208.