Č. 1128.

Cesty (Slovensko): 1. Zavedení řízení za účelem nového rozvrhu příspěvků na udržování veřejných obecních vicinálních silnic na Slovensku (§ 36 zák. čl. 1:1890) není vyloučeno tím, že zakročivší obec sama neprokázala předpoklady žádané změny. — 2. Za zvláštní interesenty ve smyslu § 36 zák. čl. 1:1890 mohou býti prohlášeni také majitelé hospodářství. — 3. Povinnost přispívati jako zvláštní interesent k nákladům silničním, není podmíněna tím, aby podnik měl své sídlo v některé z obcí, které přispívají na udržování silnice.
(Nález ze dne 19. ledna 1922 č. 150.)
Věc: Emanuel Sch. v N. a D-ská společnost v D. (adv. Dr. B. Mautner z Prahy a Dr. A. Heidler z Prahy) proti administrativnímu výboru župy Nitranské o příspěvek na udržování vicinální silnice. Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Podžupan župy Nitranské vyslovil ve smyslu § 36 zák. čl. 1 : 1890, že pro úhradu nákladů spojených s udržováním silnice Rišnovce-Báb určuje za interesenty obce: Horní Rišnovce, Dolní Rišnovce, Rumanovu, Malý Báb a Velký Báb, a dále že tyto obce jsou povinny přispívati k uvedeným nákladům v poměru přesně určeném .......
Dne — obrátily se obce Malý Báb, Velký Báb a Rumanova na služnovský úřad ve Fraštáku se žádostí, aby byly příspěvky k udržování zmíněné cesty znova určeny a aby do kruhů interesentů byli také pojati oba st-lé Emanuel Sch., statkář v N., a D-ská akc. společnost, která má v Rišnovcích hospodářství. V žádosti poukazovaly obce k tomu, že se poměry od posledního stanovení příspěvků značně změnily; tehdy velkostatek N. zmíněné cesty vůbec neužíval, a jmenovaná společnost nebyla tehdy ještě majitelkou hospodářství v Rišnovcích, Emanuel Sch. koupil před několika roky velkostatek a vozí ročně mnoho vagónů obilí, uhlí a dříví do stanice v Rišnovicích a uižívá zmíněné cesty ve značné míře, na její udržování však vůbec nepřispívá; D-ská společnost převzavši před časem hospodářství v Rišnovcích používá denně celé silnice jakožto spojení se svojí centrálou v D. a cesty značně užívá.
K této žádosti nařídil župan župy Nitranské místní jednání, k němuž pozval všech pět zúčastněných obcí, dále oba st-le, z nichž Emanuel Sch. se k jednání nedostavil. Při jednání navrhl hlavní župní notář, jenž vedl jednání, aby příspěvky k udržování a opravováni zmíněná silnice byly rozvrženy tak, že by vypadlo na obce: Horní Rišnovce 2 proc. Dolní Rišnovce 5 proc. Rumanovu 19 proc. Malý Báb 15 proc. Velký Báb 19 proc. na Emanuela Sch, pak 16 proč a na D-skou společnost 24 proc. Obce s návrhem souhlasily, zástupce společnosti namítal, že společnost cesty velmi málo užívá, a prohlásil, že nemůže návrh přijmouti také proto,, že nemá plné moci.
Rozhodnutím z — vyslovil župan župy Nitranské, že prohlašuje ve smyslu § 36 zák. čl. 1 : 1890 za interesenty při udržování a opravě jmenované silnice kromě uvedených pěti obcí také oba st-le a stanovil přesně v procentech poměr jejich příspěvků. Své rozhodnutí odůvodnil župan změnou poměrů nastalou od posledního stanovení interesentů a jejich příspěvků; uváděje pak v rozhodnutí, že Rišnovský velkostatek D-ské společnosti uipotřebuje cesty ve větší míře, velkostatek Emanuela Sch. pak že ročně mnoho vagónů polní úrody, uhlí a dříví touto cestou prováží ke stanici Rišnovcům, prohlásil župan oba velkostatky za zvláštní interesenty, podotknuv, že zmíněné velkostatky při místním jednání nečinily proti tomu námitek. Změnu výše procenta příspěvků proti návrhům učiněným při jednání tom odůvodnil župan tím, že podle § 36 cit. zák. bylo nutno hleděti k tomu, že velkostatek D-ské spclečnosti platí v obcích Horních a Dolních Rišnovicích značnou daň a, je tudíž značně obtížen příspěvky vyměřenými těmito obcemi, naproti tomu Emanuell Scih. nemá v žádné ze zúčastněných obcí majetku, neplatí tam také daní, že však silnice ve značné míře upotřebuje.
Administrativní výbor župy Nitranské naříkaným rozhodnutím k odvolání potvrdil rozhodnutí úřadu 1. stolice z jeho důvodů. Na toto rozhodnutí podali k nss stížnost oba st-lé. — Nss uvažoval o nich takto:
Jest nesporno, že silnice Rišnovce-Báb jest veřejnou obecní vicimální silnicí ve smyslu § 1 č. 4 zák. čl. 1 : 1890, jednajícího o veřejných silnicích a mýtech. Podle § 36 cit. zák. přispívají k úhradě nákladů spojených se stavbou, udržováním a správou veřejných obecních vicinálních silnic jednak zúčastněné obce, jednak zvláštní interesenti (srov. též § 38 d) a§ 42 c) cit. zák.), jimiž — jak ze znění odst. 3 § 36 ve spojení s odst. 5 téhož § plyne — sluší vyrozumívati ty, kdož užívají silnice ve větší míře; jako příklad těchto zvláštních interesentů uvádí § 36 cit. zák. obchodní a průmyslové podniky. Jak zúčastněné obce, tak i zvláštní interesenti tvoří tedy okruh účastníků povinných přispívati na silniční břemena. O tom, kdo má býti pojat do okruhu těchto účastníků, jakož i o výši jeho příspěvku rozhodují podle § 36, odst. 3 a 6 úřady správní tam označené podle výsledku jednání konaného na místě samém, k němuž dlužno přizvati všechny účastníky.
Předmětem nař. rozhodnutí jest nový rozvrh příspěvků k udržování zmíněné silnice, které byly pravoplatně stanoveny r. 1898, kdy byly za účastníky povinné přispívati k nákladům silničním prohlášeny pouze jmenované obce. Nař. rozhodnutí rozšířilo k žádosti několika z těchto obcí okruh účastníků stanovený r. 1898 o oba st-le, prohlásivši ie za zvláštní interesenty ve smyslu § 36 cit. zákona, a určilo výši příspěvků jak obcí, tak i obou st-lů.
Namítá-li st-l Emanuel Sch., že úřad nebyl vůbec oprávněn zavésti řízení za účelem nového rozvrhu příspěvků, ježto žádající obce vůbec neprokázaly, že dosavadní stanovení okruhu účastníků i výše jejich příspěvků není daným poměrům přiměřeno, nemohl nss tuto námitku shledati důvodnou; cit. zákon neukládá tomu, kdo žádá za nový rozvrh příspěvků k udržování veřejné obecní vicinální silnice, povinnost prokázati, že jsou dány předpoklady žádané změny; naopak vysvítá z podstaty věci, že nelze žádati, aby ten, kdo dává podnět k nové úpravě příspěvků, sám prokazoval ony okolnosti, které jsou rozhodné pro určení povinnosti přispívati k silničním nákladům a pro stanovení výše těchto příspěvků, neboř právě zjišťování těchto rozhodných okolností jest podle výslovného, předpisu § 36, odst. 3 cit. zákona předmětem úředního jednání. Byl tedy v daném případě úřad oprávněn zavésti k žádosti obcí řízení za účelem nového rozvrhu příspěvků k udržování zmíněné silnice i přes to, že žádající obce v žádosti své neprokážu v předpoklady žádané změny. Jde tudíž o to, zda u st-lů jsou dány předpoklady pro to, aby byli prohlášeni za zvláštní interesenty ve smyslu § 36 cit. zák. a zda výše příspěvků, jež jim byly určeny, odpovídá daným poměrům.
Jak svrchu bylo již poznamenáno, vyrozumívá § 36 cit. zák. zvláštními interesenty ty, kdož užívají veřejné obecní vicinální silnice ve větší míře. Tímto ustanovením došla v zákoně výrazu zásada, že ten, komu přináší silnice větší prospěch, jest povinen v poměru k tomuto prospěchu přispívati k břemenům silničním zvláštním příspěvkem; zásadu tu vyjadřuje cit. zákon i na jiných místech, na př. v § 1 č. 3, § 29, §§ 7 a 14, § 63.
Jest tedy předpokladem pro to, aby někdo byl jako zvláštní interesent přivzat do okruhu účastníků povinných přispívati k nákladům spojeným s udržováním veřejné obecní vicinální silnice, že užívá silnice ve větší míře. Pojem užívání silnice ve větší míře zákon blíže nevysvětluje. Mínil tím, jak plyne již z významu slov a z podstaty věci, patrně ono užívání, které podstatně převyšuje průměrnou míru obecného užívám silnice vykonávaného jednotlivými uživateli silnice, tedy stupňované její užívání, ať toto jeví se v množství dopravních úkonů, aneb v intensitě používání.
Budou tedy momenty rozhodnými pro úsudek o tom, užívá-li jednotlivec silnice ve větší míře, zejména množství dopravních úkonů, poměr toho množství dopravních úkonů na straně jednotlivce k celkovému rozsahu dopravy po silnici, povaha dopravních prostředků, jimiž se dopravní úkony jednotlivcovy provádějí, délka trati silniční používané jednotlivcem, poměr její k celkové délce silnice.
Že data týkající se dopravy, po silnici vykonávané, mají býti úřadem vzata v úvahu při rozhodování otázky, zda jde v daném případě o stupňované užívání, předpisuje i nařízení uh. min. obchodu ze dne 11. června 1892 č. 45380 v I. hlavě § 5 č. 5. Zmíněné stupňované užívání silnice se strany jednotlivcovy jest tedy podle § 36, odst. 3 a 5 cit. zák. předpokladem pro to, aby dotyčný jednotlivec přispíval zvláštním příspěvkem k silničním břemenům.
Je-li pak stupňované užívání silnice důvodem pro uložení zvláštního příspěvku určitému interesentů, bude zajisté míra jeho také zásadně momentem směrodatným pro určení výše příspěvku. To odpovídá nesporně zásadě úměrnosti příspěvku jednotlivcova k prospěchu, jejž mu silnice poskytuje, kterážto zásada došla výrazu také v § 36 cit. zák.
Otázka, zdali v konkrétním případě jest dáno na straně toho kterého jednotlivce ono stupňované užívání silnice, stejně jako otázka, jaký jest rozsah a míra jeho, jest ovšem otázkou skutkovou. Odpověď na ni jest hodnocením skutkových okolností, tedy součástí skutkového zjištění, z něhož úřad vychází, rozhoduje o tom, má-li ten který jednotlivec býti pojat do okruhu účastníků na silničním břemeni, a jaký příspěvek mu má býti uložen. Posouzení této otázky po stránce věcné vymyká se však z kognice nss, který může podle § 6, odst. 2 zák. o ss pouze zkoumati, zdali onen skutkový základ, jejž úřad hodnotí, byl získán způsobem procesně bezvadným.
Předeslav tyto všeobecné poznámky mohl nss přistoupiti k jednotlivým námitkám stížnosti, a to nejprve k oněm, jež se týkají právní stránky předmětu sporu.
Nss neshledal důvodnými námitky, v nichž st-lé uplatňují, že povinnost přispívati jako zvláštní interesent k nákladům silničním postihuje toliko podniky obchodní a průmyslové a nikoliv podniky hospodářské, a dále, že povinnost ta jest vázána na podmínku, že příslušný podnik leží v obvodu některé z obcí, které jsou povinny přispívati k nákladům silničním.
Cit. zákon nezná takovýchto obmezení povinnosti přispívati jako zvláštní interesent k nákladům na veřejné obecní vicinální silnice. Naopak plyne z doslovu ustanovení § 36, odst. 3 cit. zák., že zákon uvádí obchodní a průmyslové podniky pouze jako příklad zvláštních interesentů. Pro opačný názor nelze se také dovolávati ustanovení první věty odst. 5 § 36, neboť toto ustanovení vztahuje se pouze na určení kvóty silničního břemene vypadajícího na obec jako takovou. V druhé větě odst. 5 § 36 cit. zákona, v níž jedná se o kvótě zvláštních interesentů, uvádějí se pak obchodní a průmyslové podniky opětně jen příkladem. Ze zákona nelze také dovoditi, že by podniky ať obchodní a průmyslové, ať hospodářské mohly býti prohlášeny za zvláštní interesenty jenom tehdy, leží-li v obci náležející do okruhu účastníků povinných přispívati k břemenům silničním. Jak svrchu bylo vyloženo, plyne z podstaty věci, že pro povinnost přispívati jako zvláštní interesent k břemenům silničním, jest rozhodným jedině moment stupňovaného užívání silnice oním interesentem, a jest také zřejmým úmyslem zákona, aby k zvláštním příspěvkům byli přidrženi ti, kdož mají z užívání silnice větší prospěch. Ostatně plyne z druhé věty odst. 5 § 36 cit. zák., že zákon má na mysli také případy, kdy zvláštní interesent není vůbec poplatníkem v některé ze zúčastněných obcí, tedy případy, kdy zvláštní interesent nemá v některé ze zúčastněných obci sídlo svého podniku, pro nějž silnice ve větší míře užívá.
Nss nemohl shledati důvodnou také námitku st-lky D-ské společnosti, v níž uplatňuje, že není povinna přispívati jako zvláštní interesent k břemenům silničním z toho důvodu, že k těmto břemenům přispívá již nepřímo jako největší poplatník jedné ze zúčastněných obcí. Jak vychází na jevo z ustanovení druhé věty odst. 5 § 36 cit. zákona, může okolnost st-lkou tvrzená míti vliv na stanovení výše příspěvku takového zvláštního interesenta; pro otázku zásadní povinnosti interesentovy jest však okolnost ta nerozhodná.
Rovněž bezdůvodnou jest námitka st-le Selu, v níž uplatňuje, že jako majitel velkostatku v N. přispívá již příspěvkem zvláštního interesenta na jinou vicinální silnici, neboť, jak svrchu bylo vyloženo, jest předpokladem pro zvláštní příspěvek k břemenům silničním se strany jednotlivců, že užívají dotyčné cesty ve větší míře, a zákon nemá ustanovení, z něhož by bylo lze dovoditi, že ten, kdo již jako zvláštní interesent přispívá na jednu silnici, nemohl by býti přidržen k příspěvku na silnici jinou, které také ve větší míře užívá.
Všechny další námitky st-lů v podstatě své směřují proti skutkovému předpokladu nař. rozhodnutí, že st-lé užívají silnice ve větší míře, a že výše příspěvku, jenž byl st-lům určen, odpovídá tomuto užívání.
Skutkové předpoklady, z nichž žal. úřad vycházel, nemůže ovšem, jak svrchu bylo již poznamenáno, nss přezkoumávati po stránce jejich věcné správnosti. Zkoumaje pak skutkové předpoklady po stránce formální, v mezích § 6, odst. 2 zák. o ss, shledal nss, že tyto skutkové předpoklady byly zjištěny neúplně a vadně.
Podle spisů správních opírá se nař. rozhodnutí, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí úřadu 1. stolice, o povšechné tvrzení, které uvedly obce Veliký Báb, Malý Báb a Rumanova ve své žádosti za přibrání st-lů jako zvláštních interesentů povinných přispívati k silničnímu břemenu. Ve zmíněné žádosti neuvedly však obce žádných konkrétních dat, z nichž bylo by lze usuzovati na to, že st-lé používají silnice ve značné míře, a na to„ jaký jest rozsah tohoto jejich stupňovaného užívání silnice. Že by pak úřad sám byl za součinnosti st-lů zjistil nějaké konkrétní okolnosti, na základě kterých bylo by lze bezpečně dospěti k těmto úsudkům, není ze spisů správních patrno. Naopak vychází ze spisů, že také při komisionelním jednání dne — obmezil se delegát úřadu 1. stolice, který jednání řídil, na pouhé konstatování obsahu žádosti zúčastněných obcí. Nemají tudíž závěry úřadu ve spisech náležité opory. Uvádí-li pak úřad, že st-lé při zmíněném komisionelním jednání nevznesli námitek proti tomu, aby byli přibráni za zvláštní interesenty, jest toto tvrzení v odporu se spisy, neboť stěžovatel Emanuel Sch., jak se v protokole o jednání sepsaném výslovně konstatuje, nebyl jednání vůbec přítomen, zástupce D-ské společnosti pak výslovně protestoval proti tomu, aby tato st-lka byla přivzata za zvláštního interesenta.
Co se pak ještě zvláště tkne závěru žal. úřadu o výši příspěvku st-lú, není ani z rozhodnutí ani ze spisů patrno, na základě jakých konkrétních dat dospěl úřad k úsudku, že právě 20 proc. příspěvek, určený každému ze st-lů, jest onou kvótou, která odpovídá míře stupňovaného užívání silnice st-li. Nař. rozhodnutí, opírající se o skutkový podklad, jenž nejen nemá ve spisech dostatečné opory, nýbrž částečně spisům odporuje, položilo tedy za základ svých závěrů skutkový podklad neúplně zjištěný: spočívá tudíž nař. rozhodnutí již v tomto směru na řízení vadném.
Leč nař. .rozhodnutí samo trpí vadlou řízení ještě v jiném směru. Oba st-lé uváděli již ve svých odvoláních, že silnice, o niž jde, málo používají, poukazujíce k tomu, že silnice jest odlehlá od směru jejich dopravy, st-lka D-iská společnost pak ještě zvláště vytýkala, že úřad I. stolice, nezjistil určité okolnosti cc do míry užívání silnice st-lkou. Z nař. rozhodnuti není vůbec patrno, jaké stanovisko úřad zaujal k těmto okolnostem, jež st-lé přiváděli v odvolání k platnosti. Spisy správní pak neobsahují ničeho, z čeho by bylo zřejmo, že by úřad byl za součinnosti strany zjistil nějaké okolnosti, které by vyvracely správnost údajů st-lů.
Jestliže žal. úřad ve svém rozhodnutí přes tvrzení st-lů prostě přešel, aniž správnost tvrzení konaným šetřením vyvrátil, spočívá jeho výrok i v tomto směru na skutkovém podkladě neúplně zjištěném.
Pro tyto vady bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 zák. o ss, a to vzhledem k tomu, že nař. rozhodnutí tvoří celek, nejen pokud jde o příspěvky obou st-lů, nýbrž v celém jeho rozsahu.

Citace:

Č. 1128. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 197-202.