Č. 1291.

Úředníci statutárních obcí: Spory ze služebních poměrů úředníků měst statutárních patří před úřady samosprávné (dle analog. § 40 zák. z 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n.).
(Nález ze dne 10. dubna 1922 č. 4374.)
Věc: Rudolf K. v O. proti zemské správní komisi v Opavě stran propočítání služební doby.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Usnesením městského zastupitelstva Opavského ... byla zamítnuta žádost definitivního městského kancelářského asistenta Rudolfa K. za propočítání služební doby, kterou strávil ve veřejné duchovní správě a ve službě učitelské. Odvolání z usnesení toho podané zemská správní komise rozhodnutím z — odmítla pro nepříslušnost, poněvadž zákon z 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n. se na úředníky obcí statutárních nevztahuje.
Stížnost, která rozhodnutí to naříká jako nezákonné, nss shledal důvodnou. Žal. úřad odůvodňuje svou nepříslušnost prostě tím, že se § 40 zákona z 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n., jenž pro rozhodování sporů ze služebního poměru úředníků obecních normuje kompetenci úřadů samosprávných, dle § 44 cit. zákona na spory ze služebního poměru úředníku obcí statutárních nevztahuje; vychází tedy patrně z názoru, že předpis cit. § 40 je normou výjimečnou, a poněvadž pro rozhodování sporů ze služebního poměru úředníků měst statutárních takového výslovného předpisu není, že spadají buď do kompetence úřadů politických — kam je odkazuje nař. rozhodnutí — anebo jako spory z poměru soukromoprávního — to jest stanovisko odvodního spisu — na soud.
Názor žal. úřadu není správný. Jest ovšem pravda, že vzhledem k ustanovení § 44 zák. z 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n. nelze tohoto zákona a tedy ani kompetenční normy jeho § 40 užíti na služební poměry úředníků měst statutárních přímo. Nesprávno však jest dovozovati z toho a contrario, že pro spory z těchto poměrů vzniklé je kompetence samosprávných úřadů vyloučena. Příslušnost pro rozhodování těchto sporů — aspoň pokud jde o úředníky města Opavy — výslovně nikde normována není. Dlužno proto příslušnou právní normu vyhledati podle zásady § 7 o. z. o. cestou analogie.
Služební poměr úředníků měst statutárních je ve všech podstatných elementech podobný služebnímu poměru úředníků obcí ostatních. Veřejnoprávní povaha poměru posléze uvedeného — nastíněná již povšechně v ustanoveních obecních zřízení z let šedesátých (srv. §§ 32/2 resp. 31/2 ob. zř. čes. resp. mor. a slezského a § 32 odst. 1 statutu pro Opavu) byla výslovně uznána ustanovením § 2 zák. z 23. července 1919, že obecní úředníci jsou úředníky veřejnými. Není žádného důvodu, aby služební poměr úředníků obcí statutárních posuzován byl co do své právní povahy jinak.
Je-li služební poměr úředníků obecních poměrem veřejnoprávním, pak kompetenční norma § 40 zák. z 23. července 1919, uznávající kompetenci úřadů správních, není předpisem výjimečným, nýbrž pouhým důsledkem oné vnitřní povahy poměru, který je předmětem rozhodování; a není předpisem výjimečným ani potud, pokud kompetenci přiznává správním úřadům samosprávným, kdyžtě podle ustanovení obecních zřízení a statutů úprava služebních poměrů komunálních úředníků spadá do vlastního oboru působnosti obcí (srv. §§ 34, 36 a 37 statutu pro město Opavu), jenž zásadně podléhá instanční kontrole vyšších orgánů samosprávných (srv. § 87 statutu Opavského).
Z obého vyplývá závěr, že normy § 40 cit. zák. dlužno užíti analogicky i na spory ze služebních poměrů úředníků měst statutárních, pokud ovšem jsou skutečnými úředníky — jako nesporně st-l a nikoli pouze silami přijatými na smlouvu, a že kompetenci pro spory i z těchto poměrů dlužno vindikovati pro úřady samosprávné (srv. rozsudek senátu pro řešení kompetenčních konfliktů ze dne 13. listopadu 1920, v Dodatku II. č. II. Bohuslavovy Sbírky nálezů nss 1920).
Byla proto zemská správní komise povinna o rekursu st-le do usnesení městského zastupitelstva ze 16. září 1921 rozhodnouti in merito.

Citace:

Č. 1291. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 558-559.