Č. 1432

.
Úřednici státní: 1. Zákonem z 22. března 1920 č. 210 sb. z. a n. nebyli ex lege jmenováni státními úředníky čsl. oni úředníci systému uherského, kteří v době sestátnění župních a služnovských úřadů na Slovensku — totiž dne 1. srpna 1920 — byli v úřadech těch činní. — 2. Nepříslušnost nejv. spr. s. podle § 3 f) zák. o spr. s. (jmenování)?
(Nález ze dne 20. června 1922 č. 8689.)
Věc: Vojtěch K. v Z. M. proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska v Bratislavě (min. r. Dr. K. Beran) o jmenování.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Stížnost podána jest do dekretu, jímž st-l, župní úředník systému uherského, jmenován byl kancelářským oficiantem podle nařízení ze dne 15. ledna 1914 č. 21 ř. z.
Nss uvažuje o stížnosti té musil se zabývati předem namátkou žal.
úřadu při ústním líčení přednesenou, že totiž stížnost je nepřípustná
pro nepříslušnost nss podle § 2 zák. z 2. listopadu 1918 č. 3 sb. a § 3
lit. f) zákona ze dne 22. října 1875 č. 36 ř. z. z r. 1876, poněvadž
prý jde o jmenovací akt. Námitku tu shledal však nss bezdůvodnou, neboť jak ze stížnosti dostatečně patrno, nebrojí st-l proti tomu, že byl jmenován, nýbrž že jmenováním tím byl zbaven svého místa v 9. hodnostní třídě, jež podle svého mínění měl, a že tudíž aktem tím byl připraven o svůj charakter státního úředníka 9. hodnostní třídy, v čemž spatřuje porušení svého subjektivního práva. Potom však není zde překážky, pro kterou by se nss nemohl otázkou tou zabývati a přistoupiti k meritornímu řešení sporu, o který jde.
Nss shledal však stížnost bezdůvodnou. St-l vychází totiž ze stanoviska, že se stal ex lege státním úředníkem československým. Avšak byť i podle § 2 zákona ze dne 22. března 1920 č. 210 sb. správa v župních a služnovských úřadech na Slovensku ode dne určeného nařízením (podle § 6 nařízení vlády ze dne 21. května 1920 č. 361 sb. od 1. srpna 1920) obstarávána bude pouze státními úředníky, jest z §§ 6 a 8 cit. zákona a §§ 4 a 6 cit. nařízení patrno, že k nabytí charakteru státního úředníka při dosavadních župních a služnovských úřadech je třeba jmenování příslušným ministrem, a že úředníci ti teprve tímto jmenovacím aktem nabývají statusu úředníků státních, z čehož vyplývá nad veškerou pochybnost, že ipsa lege úředníci ti státními úředníky se nestávají.
V daném případě žádost st-lova o jmenování to byla však zamítnuta. Nenabyl tudíž charakteru státního úředníka vůbec a tím méně ovšem hodnosti 9. třídy úředníků těch, a nemohl tudíž býti jmenováním kancelářským oficiantem 11. hodnostní třídy v onom svém domněle nabytém právu zkrácen.
Bylo tedy stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 1432. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 868-869.