Čís. 1400

.
Oředníci obecní: Okresní správní komise jest podle § 43 zák. z 29. května 1908 č. 35 z. z. čes. oprávněna zrušiti z úřední moci usnesení obecního zastupitelstva, jímž se vyměřují obecnímu úředníku služební požitky, má-li usnesení to za nezákonné, není však oprávněna požitky ty při tom stanoviti sama.
(Nález ze dne 7. června 1922 č. 8045.)
Věc: Obec R. (adv. Dr. L. Krieg z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze (za zúčastněnou stranu adv. Dr. A. Sommer v Kar. Varů) stran úpravy služebního postavení obecního úředníka.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Zastupitelstvo městyse R. přiznalo používajíc zákona ze dne 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n. ve schůzi konané dne 16. února 1920 obecnímu tajemníku Adamu W. služební požitky podle 2. stupnice 9. hodn. třídy státních úředníků s platem základním 3000 K ročně a k návrhu ašské místní skupiny Svazu státních, zemských, okresních a obecních zřízenců v Liberci, aby příjmy Adama W. i číselně byly přizpůsobeny příjmům státního úředníka 2. stupně 9. hodn. třídy, totéž obecní zastupitelstvo ve schůzi konané dne 12. června 1920 opětně upravilo jeho služební příjmy, a to základním platem ročních 3400 K.
Když se zřetelem na toto usnesení ašská místní skupina zřízenecká zažádala podáním ze dne 5. července 1920 u okresní správní komise v Aši, aby nezákonné usnesení r-ského obecního zastupitelstva bylo zrušeno a služební požitky Adama W. byly zvýšeny na míru zákonu odpovídající, dovolaná okresní správní komise, přihlížejíc k podání místní skupiny zřízenecké jakožto k její stížnosti, výnosem ze dne 7. září 1920 č. — přiznala Adamu W. po rozumu §u 19, odst. II-l zákona ze dne 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n. ony služební příjmy, jichž se pro něho domáhala svrchu vytčená místní skupina zřízenecká.
Další rekurs obce R. zamítl zemský správní výbor v Praze výnosem, jejž napadá stížnost obce na nss vznesená, a potvrdil nař. rozhodnutí okresní správní komise z jeho správných důvodů mentálních a dále poukazem na předpis § 43 zák. ze dne 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n., podle něhož příslušelo okresní správní komisi zakročiti z úřední moci k zachování předpisů zákona.
Rozhoduje o stížnosti vycházel nss z těchto úvah:
Především slušelo vzíti v úvahu námitku stížnosti, že žal. úřad nebyl příslušným vydati nař. rozhodnutí v pořadí instančním, poněvadž podaná do usnesení obecního zastupitelstva stížnost ašskou místní skupinou zříze- neckého svazu, jež není stranou ve věci, nemohla míti právních účinků stížnosti osoby k takovému opravnému prostředku legitimované i nebyla způsobilou vyvolati rozhodovací činnost vyšších instancí.
Rozhodování okresní správní komise o usnesení zastupitelstva obce v řádném pořadu instančním mohlo býti vyvoláno ovšem jen opravným prostředkem strany, kterou v daných okolnostech mohl býti jedině Adam W. sám, resp. osoba od něho k tomu zmocněná, jakouž však nebyla místní skupina zřízeneckého svazu, jež ostatně i sama své podání vznesené na okresní správní komisi označila nikoli jako stížnost ani vůbec jako návrh podávaný jménem Adama W., nýbrž jako pouhou žádost, a to vlastním jménem činěnou. Pustila-li se tudíž okresní správní komise do řešení úpravy st-lových služebních příjmů provedené v první instanci obcí, mohla tak po právu učiniti jen pokud jest jí zákonem propůjčeno oprávnění zakročiti ve věci z úřední moci. V daném případě okresní správní komise výslovně konstatuje, že zasáhla k popudu místní skupiny zřízeneckého svazu, tedy spolku, jenž zřejmě není stranou ve věci, a též žal. zemský správní výbor vychází podle znění důvodů svého rozhodnutí zřejmě z názoru, že okresní správní komise zasáhla z moci dozorčí, kterouž jí propůjčuje zákon.
I jest se zřetelem na svrchu vytčenou námitku stížnosti zkoumati, zdali resp. v jakém rozsahu přiznává zákon ve věcech rázu, o jaký tuto běží, okresnímu zastupitelstvu dozorčí moc, která by ospravedlňovala její konkrétní zákrok. Pokud jde po této stránce o význam předpisu svrchu cit. § 43, jehož se dovolává nař. rozhodnutí, sluší připustiti, že jest podle positivního stavu zákonného posud platícím předpisem, což jasně vysvítá z úvodní věty I. čl., srovná-li se s čl. II. zák. ze dne 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n., kterýžto zákon nastoupil na místo někdejšího zákona ze dne 29. května 1908 č. 35 z. z. pro Čechy jen pokud běží o ustanovení výslovně změněná, kdežto ustanovení cit. §u 43, na němž nebylo provedeno změny, zůstalo v platnosti, takže trvá tedy i dále dozorčí právo okresního výboru normované v prvém a druhém odstavci tohoto § k tomu cíli, aby bylo šetřeno předpisu »tohoto zákona« (míněn byl v době vydání tohoto předpisu arciť zákon ze dne 29. května 1908 č. 35 z. z. čes.). Avšak v přítomné době, t. j. po provedené změně posléz uvedeného zákona ve smyslu norem zákona ze dne 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n., sluší normy tohoto nového zákona považovati za ony zákonné předpisy, v zájmu jichž šetření platí dozorčí moc okresního výboru. Ježto pak ze rčení prvého a druhého odstavce cit. § 43: 443/1919 sb., § 43.1-2, 443/1919 sb., § 43.1-2 a 443/1919 sb., § 43.1-2, jasně vychází, že propůjčená dozorčí moc vztahuje se na šetření veškerých předpisů zákona (nyní v úpravě zákona ze dne 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n.), jest této dozorčí moci podroben i předpis §u 19, odst. II.-1 tohoto zákona, jenž tvoří základ úpravy služebních požitků Adama W.
Avšak rozsah vytčené dozorčí moci jest zákonem přesně ohraničen, třebas úvodní věta § 43 stanoví zásadu, že okresní výbor jaksi vůbec vykonává z úřední moci dohled nad tím, aby bylo šetřeno zákona, o nějž běží; neboť druhá věta prvního odst. tohoto §u připouští nezkrácený zásah dozorčím opatřením každého způsobu, jen kdyby obecní výbor opomenul zakročiti, kdy může okresní výbor opominuté opatření suplovati, druhý pak odstavec §u toho v případech, v nichž se obecní výbor usnesl na opatření příčícím se předpisům zákona, připouští užití dozorčí moci jedině k zrušení usneseného opatření, aniž může dozorčí úřad na místě usneseného zastupitelstvem obce opatření protizákonného položiti jiné opatření svoje, podle svého názoru odpovídající zákonu.
V daném případě obecní zastupitelstvo podjalo se úpravy služebních požitků Adama W. a usneslo se na opatření, jež mu uložil zákon ze dne 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n., avšak po názoru okresní správní komise způsobem příčícím se předpisům tohoto zákona. Tím uskutečnil se předpoklad jen oné funkční stránky její dozorčí moci, že se stala oprávněnou zrušiti příslušné usnesení obecního zastupitelstva, pokud se příčilo zákonu, ale měla přenechati novou úpravu sporného poměru zákonné representaci obce, jejíž věcí bylo, aby sama vzala v úvahu námitky proti meritu úpravy původně usnesené, jež přiměly dozorčí úřad k zrušení jejího usnesení. Avšak okresní správní komise svým nálezem opatření obecního zastupitelstva reformovala položivši na místě úpravy obce úpravu svoji, čímž si přisvojila kompetenci jí po zákonu nepříslušící. Když pak žal. zemský správní výbor nař. rozhodnutím potvrdil její nález a tak se s ním ztotožnil, jest jeho rozhodnutí zřejmě v rozporu se zákonem i slušelo zrušiti je podle §u 7 zák. o ss.
Ježto již úvaha o uvedené jediné námitce přivodila zrušení, tudíž odstranění nař. rozhodnutí v celku, nebylo třeba obírati se dalšími námitkami stížnosti.

Citace:

č. 1400. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 799-801.