Č. 1233.Úředníci státní: Propočtení služební doby u kancelářského úředníka skupiny D, jmenovaného individuelně, s předchozí službou soukromou a službou u finanční stráže. Použitelnost předpisů zákona ze dne 12. prosince 1919 č. 28 sb. z. a n. z r. 1920 o reorganisaci finanční stráže.(Nález ze dne 18. března 1922 č. 3582.)Věc: Josef J. ve V. M. proti ministerstvu spravedlnosti stran propočítáni služební doby.Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.Důvody: Vrchní oficiál Josef J. s názvem řiditele kanceláří nastoupil služou úředníka soudní kanceláře skupiny E dne 1. prosince 1897, maje zkoušku maturitní, vykonal pak druhou zkoušku kancelářskou dne 28. prosince 1905 a zkoušku knihovní dne 2. září 1908. Před nastoupením nynější státní služby byl od 1. ledna 1885 do 30. června 1888, tedy po 3 roky 6 měsíců zaměstnán v advokátní kanceláři a v době od 1. července 1888 do 30. listopadu 1897, tedy po 9 roků 5 měsíců u finanční stráže. Podle nařízení ze dne 9. prosince 1919 č. 18 sb. z. a n. z r. 1920 byl přeřazen dnem 1. února 1920 do skupiny D.K přihlášce jeho za účelem provedení zákonů ze dne 9. dubna 1920 č. 222 sb. z. a n., ze dne 7. října 1919 č. 541 sb. z. a n. a z 18. prosince 1919 č. 25 sb. z. a n. z r. 1920 byly mu pokázány dekretem předsednictva vrchního zemského soudu v Praze ze dne 22 července 1921 Pres — počínajíc dnem 1. ledna 1921 požitky 7. hodnostní třídy 2. stupně, při čemž propočtena mu byla služební doba takto: 1. soukromá služba v advokátní kanceláři 3 r. 6 m., 2. služba u finanční stráže 9 r. 5 m., 3. služba ve skupině D § 52 služ. pragm. 23 r. 1 m., 4. válečná pololetí 2 r. 6 m., celkem 38 r. 6 m. Podle § 3 č. 2 a § 4 č. 2 a § 16 b) nařízení ze dne 22. prosince 1920 č. 666 sb. z. a n. odpočteno 5 r. 2 m., zbývá k propočtení 33 r. 4 m. Pro postup do platu 7. hodn. tř. 2. stupně třeba 5 + 6 + 8 + 9 + 3 = 31 r., zbývají 2 r. 4 m.Stížnost do rozhodnutí tohoto podanou uplatňující, že čekatelská doba není čtyřletá, nýbrž nejvýše roční, zamítl žal. úřad rozhodnutím z — vzhledem na ustanovení § 4 bodu 2 nař. ze dne 22. prosince 1920 č. 666 sb. z. a n. a svůj výnos ze dne 7. dubna 1921 č. 7517 (pokyny k § 20).Rozhoduje o stížnosti do tohoto rozhodnutí podané řídil se nss těmito úvahami:Stížnost, ač podána jest také pro vady řízení, žádných určitých vad nevytýká a zabývá se vesměs jen otázkou zákonnosti, vycházejíc z právního názoru, že veškerou v úvahu přicházející a správními úřady zjištěnou služební dobu jest propočítati podle lhůt časového postupu skupiny D v § 52 služ. prag.Zákon ze dne 9. dubna 1920 č. 222 sb. z. a n. spočívá na základní myšlence, aby úředníci ustanovení před účinností zákona ze dne 7. října 1919 č. 541 sb. z. a n. stali se ho účastnými propočítáním tak, jako kdyby byl býval účinným v době, kdy nastoupili službu. Praví proto § 1, že těmto státním úředníkům jest propočítati jejich celkovou služební dobu započítatelnou (započtenou) pro zařadění a postup v dosavadním služebním poměru podle čekatelské doby a podle lhůt časového postupu ustanovených pro příslušnou skupinu zákonem ze dne 7. října 1919 č. 541 sb. z. a n.Podle tohoto předpisu přichází tudíž u st-le v úvahu pouze služební doba takto kvalifikovaná, tedy doba, kterou ztrávil ve služebním poměru kancelářského úředníka skupiny D § 52 služ. pragm. a doba, kterou st-1 ztrávil před tím u finanční stráže a ve službě soukromé potud, pokud to připouštějí předpisy nařízení ze dne 22. prosince 1920 č. 666 sb. z. a n., opírající se o § 4 výše cit. zák.O tom, jak se mají tyto služby započítati, vytkl § 20 cit. nař. všeobecnou normu časové posloupnosti, podle níž se předcházející služba připočítává k oné, která nejblíže následuje, takže by zde splynula započítatelná služba soukromá se službou zřízeneckou, o jejímž započtení do následující služby úřednické jedná § 3 cit. nařízení.Protože st-1 jmenován byl kancelářským úředníkem individuelně, přichází v úvahu bod 1. cit. § 3, pročež bylo přeřadění provésti podle požitků plynoucích dle zákona ze dne 7. října 1919 č. 541 sb. z. a n. z propočtení služební doby zřízenecké, při čemž se doba, která ke dni přeřadění vybývá v určitém stupni zřízeneckém, započte v příslušné hodnostní třídě pro postup do vyšších požitků. Dle toho měl st-1 při 11 rocích 9 měsících (2 roky 4 měsíce služby soukromé a 9 let 5 měsíců služby u finanční stráže) započítatelné služby býti zařaděn do 6. stupně schématu § 3 čl. 1. zákona ze dne 4. října 1919 č. 541 sb. z. a n., totiž do platu 3 108 K a zbyl mu pro postup do vyšších požitků 1 rok 9 měsíců. Zmíněný plat 3 108 K odpovídá 2. stupni 11. hodn. třídy a mělo při propočítání služební doby úřednické ve skupině D býti počato od tohoto stupně se zřetelem na zbývající služební dobu.Měl by tudíž pro časový postup započítatelnou dobu 1 r. 9 měsíců a 23 r. 1 měsíc, dále válečná pololetí 2 r. 6 měsíců, úhrnem 27 r. 4 měsíce, podle nichž bylo by jej zařaditi do 8. hodn. třídy a to do 2. stupně platového s nárokem na postup časový po 8 měsících. St-1 byl však v odpor vzatým rozhodnutím zařazen ke dni 1. ledna 1921 do požitků 7. hodn. třídy 2. stupně s přeslužbou 2 roků 4 měsíců, z čehož jde, že nemůže tvrditi, že byl rozhodnutím naříkaným poškozen ve svých subjektivních právech.Stížnost úplně přehlíží, že v odpor vzaté rozhodnutí na místo početního způsobu shora uvedeného nepřihlížejíc k nějaké době čekatelské použilo způsobu vytčeného v § 3 bodu 2 prov. nař., jako by st-1 přestoupil do stavu úřednického na základě všeobecné zákonné úpravy. Při tom ovšem neuvedlo, kterou zákonnou úpravu béře za základ a teprve v odvodním spise zmiňuje se žal. úřad, že vycházel jen z analogie § 3 bodu 2 cit. nař. a opírá dále tuto analogii o zákon ze dne 27. června 1919 č. 311 sb. z. a n.. Zákon tento jedná o úpravě služebních poměrů kvalifikovaných soudních sluhů a podúředníků, nehodí se proto k použití na daný případ.Dle tvrzení st-lova bylo použíti ustanovení zákona ze dne 12. prosince 1919 č. 28 sb. z. a n. z r. 1920 o reorganisaci finanční stráže. V § 9 t. zák. vysloveno, že zřízenci dosavadní finanční stráže s kvalifikací aspoň dobrou budou převzati k důchodkové kontrole za dalších podmínek v § 10 uvedených a zařadí se do hodnostních tříd a stupňů platových skupiny D státních úředníků, při čemž podle podrobných předpisů dalších nejvýhodnější zařadění — jsou-li dány zvlášť vytčené podmínky kvalifikační — děje se podle služného v novém schématu zřízeneckém (zákon ze dne 7. října 1919 č. 541 sb. z. a n. a nař. ze dne 2. března 1920 č. 131 sb. z. a n.) se započtením 2 roků pro postup do vyšších požitků.V § 3 č. 2 nař. ze dne 22. prosince 1920 č. 666 sb. z. a n. je ustanoveno, že k všeobecné zákonné úpravě lze přihlížeti, stal-li se přestup na jejím základě; ježto se přestup st-lův do kategorie úřednické zákonem o reorganisaci finanční stráže nestal, jest patrno, že ustanovení jeho přímo použíti nelze. Avšak ani analogicky nelze se říditi jeho předpisy, protože nehledíc k zvláštním podmínkám stanovenými v něm pro zařadění do důchodkové kontroly, nelze vůbec pro kancelářskou službu skupiny D § 52 služ. pragm., v níž je st-1, pokládati za rovnocennou službu ztrávenou ve finanční stráži, analogii připouští pouze předpis § 4 cit. nař. z 22. prosince 1920 ohledně předchozí služby smluvní, nikoliv také zde jediné v úvahu přicházející § 3 téhož nařízení.Z úvah těchto jde, že st-1 vůbec nemůže tvrditi, že byl v odpor vzatým rozhodnutím ve svých právech poškozen a není zde proto dán základní předpoklad ke stížnosti stanovený v § 2 zák. o ss, pročež bylo stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.