Č. 1486.Spolkové právo: Význam resignace vedoucích činovníků spolkových.(Nález ze dne 11. září 1922 č. 15167.)Věc: Dr. K. V. A., starosta spolku »Museum okresu hlineckého«, Frant. C, náměstek starosty a Karel S., jednatel spolku, proti ministerstvu vnitra o zrušení valné hromady.Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.Důvody: Spolek »Museum okresu hlineckého« řízen jest podle svých stanov mimo valnou hromadu a starostu správním výborem. Tento skládá se z 9 volených a ze 3 virilních členů. Virilní hlas má zastupitelstvo okresu hlineckého, místní školní rada a ředitel občanské školy hlinecké, aby zastupovali ve výboru zájmy okresu, obce a školy a v zastupitelstvu okresním, v místní školní radě a ve sboru učitelském navzájem zájmy musea. Vykonavatelem práva hlasu virilního může býti toliko člen musea.V podání ze dne 10. června 1920 zaslaném okresní správě politické v Chrudimi oznámili st-lé jako předseda, náměstek předsedy a jednatel zmíněného spolku překážky stavící se v cestu spolkové činnosti, zejména v otázce zastoupení okresního zastupitelstva a místní školní rady ve výboru virilisty. Ježto prý je takto znemožněna činnost spolku, prohlásili st-lé, že se rozhodli resignovati na své funkce starosty, náměstka starosty a jednatele a provésti v těchto funkcích jen ještě úkol jimi v 2. odst. § 21 stanov spolkových uložený, totiž odevzdati majetek spolku trojčlenému kuratoriu tam jmenovanému a vykonati jen nutné úkony k provedení usnesení předešlé valné hromady a k obhájení a zajištění zájmů musea prý potřebné. Dále prohlašují tam st-lé, že vylíčenými skutečnostmi a tímto jejich rozhodnutím stává se nemožno svolati a konati schůze výboru a valné hromady. St-lé podávají prý tuto zprávu dohlédacímu úřadu a po skončení prací podle § 21 stanov podají prý závěrečnou zprávu o odevzdání jmění spolkového.Okresní zpráva politická dala toto podání na vědomí okresní správní komisi v Hlinsku a obci Hlinecké, načež jí okresní správní komise podle svého usnesení podala vysvětlení a návrh na obnovu činnosti spolku v ten způsob, aby dozorčí tento úřad zmocnil nejstaršího člena výboru a správce sbírek Josefa P. k svolání valné hromady s navrženým zároveň denním pořadem. K návrhu přiložila okresní správní komise souhlasící s tím prohlášením starých i nově se hlásících členů.Josef P. skutečně valnou hromadu na 8. září 1920 svolal, a svolání její s denním pořadem oznámil okresní správě politické v Chrudimi jako úřadu dohlédacímu. Tato valná hromada se také konala.St-lé, jako funkcionáři spolku protestovali u okresní správy politické v čas proti svolání, konání a usnesení této valné hromady a po jejím konání vznesli u zemské správy politické stížnost do jejích usnesení.Zemská správa politická zamítla rozhodnutím ze dne — stížnost, poněvadž st-lé podáním ze dne 10. června 1920 na své funkce ve spolku resignovali, čímž, jakož i tou okolností, že st-lé povinností svých podle stanov nesplnili, jest prý svolání valné hromady dne 8. září 1920 konané Josefem P., členem spolku, oprávněno.K odvolání st-lů vyslovil žal. úřad nař. rozhodnutím, že nemá příčiny učiniti nějaké opatření, jímž by změnil rozhodnutí v odpor vzaté.O stížnosti, uplatňující vadnost řízení a nezákonnost rozhodnutí, uvážil nss toto;Podle § 2 zák. o nss a § 2 zák. o ss může se dovolávati ochrany tohoto soudu proti nesprávným rozhodnutím neb opatřením správních úřadů jen ten, jehož subjektivní právo bylo tím zkráceno.V prvé řadě st-lé tvrdí, že jsou dosud jedinými posléz řádně zvolenými funkcionáři zmíněného spolku, že proto podle stanov jedině stěžující si Dr. K. V. A. jako starosta, nebo Frant. C. jako jeho náměstek byli oprávněni svolati a říditi valnou hromadu, jakož i že pozvání k valné hromadě podepsati mohl jedině Karel S. jako jednatel. Když tedy valnou hromadu svolal a řídil Josef P. a když dohlédací úřad vzal její svolání a konání bez závady na vědomí, že tím byli st-lé ve svých subjektivních právech jako funkcionáři spolku zkráceni.Nss neshledává však, že by tu byla tato práva st-lů nějak zkrácena.Žal. úřad postavil se na stejné stanovisko s prvou stolicí, že spolkové funkce st-lů zanikly jejich dobrovolnou resignací oznámenou dohlédacímu úřadu nad uvedeným spolkem. St-lé tomu odporují tvrdíce, že resignace na funkce podle obsahu onoho podání měla se státi účinnou a tedy nastati teprve, až provedou úkon uložený jim v 2. odst. § 21 stanov a v usnesení poslední valné hromady ze dne 21. ledna 1919, která — aniž se usnesla na rozchodu spolku — prý je výslovně pověřila, aby tuto povinnost dle § 21/2 stanov vykonali nebo — kdyby se kuratorium v § 21/2 zmíněné neustavilo — aby zahájili kroky k odevzdání majetku spolkového státu.Nss nemůže vejíti na hodnocení tohoto usnesení valné hromady ze dne 21. ledna 1919 a na posouzení, jaký smysl se má přiložiti resignaci st-lů ve spojení s tímto, domnělým usnesením valné hromady, neboť o tomto faktu nebylo ve správním řízení ani řeči, správní úřady proto je ani nezjišťovaly ani nehodnotily. Tvrzení to poprvé ve stížnosti k tomuto soudu uvedené jest podle § 5 zák. o ss nedovolenou novotou, pročež k ní soud vůbec nehledí.Posuzuje-li se pak resignace st-lů jedině podle obsahu podání ze dne 10. června 1920, tu jest zřejmo z 1. odst. § 21 stanov, že úkony 2. odst., jež si vyhradili st-lé ještě provésti, předpokládají kvalifikované usnesení valné hromady o rozejití spolku. Nebylo-li však podle správních spisů dohlédacímu úřadu o takovémto usnesení valné hromady ničeho známo, mohl dohlédací úřad právem za to míti, že st-lé nejsouce již k vyhrazené ještě činnosti oprávněni, vzdali se svých funkcí ihned podáním tohoto prohlášení a že tedy vzdání se funkcí jest bezpodmínečné.Toto bezpodmínečné vzdání se vzal pak dohlédací úřad mlčky na vědomí tím, že prohlášení to odstoupil druhým činitelům, jimž podle stanov spolu přísluší starati se o účely spolku a zachování jeho jmění, totiž okresní správní komisi jako veřejnoprávnímu nástupci okresního zastupitelstva a obci.Ostatně také tím, že okresní správa politická k návrhu okresní správní komise ustanovila jiného než st-le, aby svolal valnou hromadu, vyslovila, že na základě prohlášení st-lů béře jejich resignaci na vědomí a je z jejich funkcí propouští. Dali-li st-lé tomuto bezpodmínečnému přijetí své resignace vejíti v právní moc, zanikla i tím jejich činovnická práva a nemohla býti dalšími opatřeními zkrácena.Ježto se stížnost jiných práv st-lů, na příklad členských, vůbec nedovolává, nemusí se jimi ani soud obírati, i bylo zamítnouti stížnost pro nedostatek porušení subjektivního práva jako neodůvodněnou.