Č. 1313.

Známky: Distinktivita ochranné známky u odstředivek na mléko a úřední šetření o ní podle § 1 známk.
(Nález ze dne 22. dubna 1922 č. 5472.)
Věc: Firma Alfa Separator, výroba, nákup a prodej strojů mlékařských a hospodářských, společnost s r. o. v Praze (adv. Dr. A. Pless z Prahy) proti ministerstvu obchodu (min. taj. K. Weber) stran ochranné známky.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Stěžující si firma přihlásila u Obchodní a živnostenské komory v Praze k zápisu obrazovou známku pro mlékařské a hospodářské stroje a jejich součásti. Ministerstvo obchodu pojalo pochybnosti o způsobilosti známky té k zápisu poukázavši k tomu, že obsahuje »obrazec známé odstředivky na mléko«, a že by tedy známka vykazovala tu závadu, že jsouc pouhým zobrazením zboží známkou chráněného, postrádala by distinktivity žádané §em 1 zák. o ochraně známek, a podotklo, že by tudíž bylo potřebí, aby chranitelka tyto stroje mlékařské vyloučila ze zboží, pro něž známka se zapisuje. O tom byla stěžující si firma uvědoměna s vybídnutím, aby se ve lhůtě 1 měsíce písemně vyjádřila. Tato lhůta byla pak k žádosti firmy prodloužena do —. Podle záznamu ve spisech prohlásil zástupce firmy dne —, že vyjádření podáno nebude. Žal. ministerstvo poté nař. rozhodnutím vyslovilo, že ohlášená známka neměla z důvodu § 1 zák. o ochraně známek býti zapsána pro odstředivky na mléko a uložilo obchodní a živnostenské komoře, aby při oné známce doplnila zápis slovy »s vyloučením odstředivek na mléko«. Toto rozhodnutí odůvodnilo úvahami svrchu uvedenými, jež mu zavdaly podnět k pochybnostem o způsobilosti známky.
Stížnost proti tomuto rozhodnutí podaná vytýká především provedenému řízení vadnost, kterou spatřuje v tom, že nebylo provedeno z moci úřední zvláštní řízení, zejména výslechem znalců a odborných korporací k zjištění distinktivity známky, dovozujíc, že by takovýmto šetřením vyšlo na jevo jednak, že známka sporná předvádí toliko původní Lavalův separator, který se již dávno nevyrábí, jednak, že jde o známku v mnohých státech od let registrovanou a také v území státu čsl. přes 30 let známou jako označení zboží z továren Aktiebolaget-Separator v Štokholmě.
O této námitce uvažoval nss takto:
Jak ze spisů správních i z obsahu stížnosti jest patrno, dospěl žal. úřad, zkoumaje způsobilost sporné známky k zápisu, k úsudku, že známka obsahuje výlučně obraz odstředivky na mléko a že se jí proto nedostává dis- tinktivity ve smyslu § 1 zák. z 6. ledna 1890 č. 19 ř. z., pokud by jí byly označovány právě odstředivky na mléko. Závěr, že známka, jejímž jediným obsahem jest obraz zboží jí označeného, sama o sobě není způsobilá zboží jí opatřené rozlišovati od stejných výrobků nebo zboží jiných závodu, není ani s podstatou věcí, ani s požadavky logického myšlení v rozporu a stížnost po této stránce ani správnost onoho závěru nepopírá. Namítá-li však, že nebylo vyšetřeno a tudíž ani přihlíženo k tomu, že známka znázorňuje typ odstředivky, jenž se již nevyrábí, jest k tomu podotknouti, že o zobrazení zboží lze důvodně mluviti i tehdy, je-li obrazem znázorněno zboží co do druhu, nejen tehdy, jde-li o obraz právě onoho výrobního typu, jemuž náleží označený výrobek. Že známka zobrazuje odstředivku na mléko, stížnost přiznává a nemohlo by zjištění, že v době přítomné vyrábějí se takové odstředivky podle jiného typu samo o sobě zvrátiti úsudek úřadu svrchu uvedený a není již proto podstatné vady v tom, že tato okolnost zjištěna nebyla. Dovozuje-li však stížnost povinnost úřadu, aby bez výjimky vždy konal šetření z moci úřední prve, než známku prohlásí za nezpůsobilou k zápisu podle § 1 zák. známkového, ve znění 2. odst. tomuto § připojeného zákonem ze 17. března 1913 č. 65 ř. z., podotknouti jest k tomu toto: Dodatek připojený cit. zákonem k § 1 původního zákona známkového stanoví ovšem, že při posuzování způsobilosti značky (po rozumu odst. 1) přihlížeti jest »ke všem okolnostem, zejména k době, po kterou se známky užívá, podle názoru účastných obchodních kruhů«. Toto zákonné ustanovení, k němuž dala podnět Washingtonská smlouva z 2. června 1911 (č. 64 ř. z. z r. 1913), jest normou nikoli procesní, nýbrž normou, která chtěla pro obor známkového práva nově vymeziti pojem distinktivity co do jeho věcného obsahu, a to v tom směru, že prohlásila za rozhodny také okolnosti, kterým do té doby jakýkoli význam při posuzování distinktivity známek byl upírán, totiž okolnosti ležící mimo známku samu, zejména dobu jejího užívání a názor zúčastněných obchodních kruhů. Nelze tedy v odst. 2. § 1 známk. zák. spatřovati předpis řešící otázku, zdali a za jakých předpokladů a v kterých mezích jest úřad povinen, posuzuje-li distinktivitu známky, konati šetření z moci úřední. Odpověď k této otázce sluší hledati ve všeobecných zásadách procesních, platných pro řízení správní, hledíc při tom k povaze věci, o niž jde. V té příčině sluší ovšem přiznati, že okolnosti, o nichž, mluví 2. odst. § 1 známk. zák., jsou takového rázu, že z pravidla bude možno je bezpečně zjistiti jedině šetřením prováděným úřadem, takže by odporovalo duchu zákona, kdyby úřad průkaz okolností těch uvaloval výlučně na stranu domáhající se zápisu známky. V tomto smyslu bylo také již v nálezu tohoto soudu z 25. května 1920 č. 2261 (Boh. č. 422 adm.) zdůrazněno, že zákon neposkytuje opory pro názor, že by bylo výhradnou povinností strany, aby předložila doklady o názorech obchodních kruhů svědčících pro distinktivnost známky. Bylo by tedy bývalo povinností úřadu, aby sám konal další šetření, kdyby se byla strana naproti pochybnostem úřadu, jí oznámeným, o distinktivitě známky dovolala toho, že v daném případě známka, o niž jde, byť sama o sobě distinktivní nebyla, nabyla distinktivity po rozumu cit. ustanovení zák. č. 65 z r. 1913. Naproti tomu nelze však ukládati úřadu za povinnost konati zvláštní šetření i tehdy, nebyl-li mu dán k tomu ani obsahem známky ani nějakým vyjádřením strany určitý podnět. S tohoto hlediska jeví se daný případ takto: Žal. úřad, jemuž určitou míru odborné znalosti nelze upírati, dospěl způsobem logicky nezávadným k úsudku, že sporné známce nedostává se distinktivity, pokud by jí byly označovány odstředivky. Dříve než tento úsudek položil za základ svému rozhodnutí, oznámil výsledek svého zkoumání stěžující si firmě a poskytl jí tak příležitost, aby proti němu uvedla své důvody, označila okolnosti, které by byly způsobilé správnost onoho úsudku vyvrátiti, aneb učiniti konkrétní návrhy, jakým směrem mělo by se úřední šetření ve věci konati. Stěžující si firma této příležitosti nepoužila a to ani tehdy, když jí k její žádosti lhůta k vyjádření byla prodloužena.
Za tohoto stavu věcí nemůže s úspěchem vytýkati, že řízení bylo vadné, zejména, že nebyly vyšetřeny okolnosti, k jichž zjišťování nebyl v řízení dán úřadu nijaký podnět.
Dovozuje-li stížnost, že žal. úřad vysloviv, když oznamoval své pochybnosti o způsobilosti známky, že obsahuje »obrazec známé odstředivky«, uznal tím, že jde o známku v kruzích konsumentů známou jako označení výrobků fy. Aktiebolaget-Separator a že se dopustil nezákonnosti, jestliže přes toto uznání distinktivitu popřel, jsou tyto vývody zřejmě beze vší podstaty, neboť jest patrno, že úřad tehdy vyjádřil toliko, že obraz zvolený za známku jest obrazem známého přístroje a že se právě z tohoto důvodu za známku pro přístroje tohoto druhu podle § 1 známk. zák. nehodí. Jakýkoli jiný výklad onoho rčení nemá nijakého podkladu a jest proto zcela libovolný.
Z důvodů svrchu uvedených bylo stížnost zamítnouti jako neodůvodněnou.

Citace:

Č. 1313. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 601-603.