Č. 1124.Vojenské záležitosti: Prohlášení důstojníka z povolání, že nemíní dále vykonávati činnou službu a že nalezl zaměstnání v civilu, nelze pokládati za prohlášení zmíněné v § 25 bran. zák. z 19. března 1920 č. 193 sb. z. a n. (že prohlašující nehodlá nadále býti důstojníkem z povolání) a nepostačuje tedy prohlášení takové, aby aktivní důstojník byl přeložen do zálohy. (Nález ze dne 17. ledna 1922 č. 349.)Věc: Karel R. v L. (adv. Dr. A. Gútig z Prahy) proti ministerstvu Národní obrany (zast. min. konc. Drem Pešoutem) o přeložení do zálohy a odepření pensionování. Výrok: Naříkané rozhodnutí, pokud jím byl stěžovatel přeložen do zálohy, se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: St-l přijatý podle osobního věstníku min. nár. obrany z — jako kapitán intendantstva do činné služby a zařaděný výnosem téhož úřadu z — k intendanci zemského velitelství v Brně, podal žádost o přeložení do výslužby, které výnosem žalovaného úřadu z — nebylo vyhověno, poněvadž nebyly prokázány podmínky nároku na výslužné určené v § 3 služ. knihy A 42; proto a ježto při nastoupení služby prohlásil, že nemíní činnou službu vykonávati, an nalezl zaměstnání v civilu, byl dnem 1; února 1921 přeložen do zálohy. Stížnost do rozhodnutí tohoto podaná formuluje závěrečný návrh v ten smysl, aby rozhodnutí zrušeno bylo pro nezákonnost, pokud jím vysloveno, že se st-l překládá do zálohy, a i v textu svém zmiňuje se o výroku zamítajícím žádost za pensionování toliko jako o následku toho, že vysloveno bylo přeložení do zálohy. Nss musil tedy míti za to, že stížnost nesměřuje do výroku o odepření pensionování, nýbrž jen do výroku o přeložení do zálohy a bylo proto nss-u zabývati se pouze zkoumáním zákonnosti této v odpor vzaté části rozhodnutí. Žal. úřad odůvodnil svoje rozhodnutí tím, že béře za zjištěno, že st-l prohlásil u intendance zemského velitelství v Brně, že nemíní činnou službu vykonávati a že nalezl zaměstnání v civilu. Podle § 25 bran. zák. ze dne 19. března 1920 č. 193 sb. z. a n. lze důstojníka z povolání přeložiti do zálohy, prohlásí-li před 31. prosincem toho roku, v němž dovrší 50. rok svého věku, že nehodlá nadále býti důstojníkem z povolání. Žalovaný úřad patrně ve zjištěném vyjádření stlově spatřuje prohlášení zákonem předpokládané. Nss nesdílí však toto právní posouzení projevu st-lova, nehledíc ani k tomu, zda zjištění fakta, že st-l vskutku projev jemu připisovaný učinil, žal. úřadem provedené stalo se bezvadně. Neboť dle náhledu nss-u nelze svrchu uvedený projev st-lův vykládati v ten smysl, že st-l chtěl jím vyjádřiti svůj úmysl, aby zanikl nejen činný poměr jeho, nýbrž vůbec jeho služební poměr jako důstojníka z povolání, a to tím méně, když podal žádost za pensionování, kterou žal. úřad měl před sebou, když uvažoval o dosahu zmíněného výroku st-lova. Byl by dojista protismyslným výklad, že st-l současně žádá jednak, aby služební poměr jeho vůbec byl zrušen, jednak aby byl dán do výslužby, tedy aby služební poměr, který jest právě základem nároku na pensionování, zrušen nebyl. Žádost o pensionování patrně svědčí tomu, že st-l chtěl vystoupiti z činné služby, jak ostatně také podle zjištění slovně prohlásil. Nedostává se proto v odpor vzatému výroku žal. úřadu zákonného předpokladu, totiž prohlášení kvalifikovaného podle § 25 cit. zákona, výrok jeho proto v tomto směru odporuje zákonu a bylo jej podle § 7 zák. ze dne 22. října 1875 č. 36 ř. z. z r. 1876 zrušiti.