Č. 1369.Vyvlastnění: Jde-li o vyvlastnění soukromého pozemku v určité obci, nemůže úřad námitku expropriátovu, že jest v prvé řadě vyvlastniti pozemky v § 3, odst. 1 č. 2 lit. a) zák. z 11. března 1921 č. 100 sb. z. a n. uvedené, přejíti jedině z toho důvodu, že pozemky ty jsou v obci sousední.(Nález ze dne 19. května 1922 č. 6961.)Věc: Frant. S. v B. a soudr. (adv. Dr. Ad. Krýza z Prahy) proti zemské správě politické v Praze (za zúčastněné stav. družstvo adv. Dr. Th. Bartošek z Král. Vinohrad) o vyvlastnění staveniště. Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.Důvody: Nař. rozhodnutím byl potvrzen nález osp v Písku ze dne 13. září 1921 č. —, jímž byla k žádosti stavebního družstva S. v P. podle zákona ze dne 11. března 1921 č. 100 sb. z. a n. vyvlastněna část pozemku čk. 77 v H. O. ve výměře 400 m2 pro stavbu obytného domku s malým bytem pro Frant. H., dělníka na dráze, bydlícího v nájmu v D. O. Námitka dřívějších spolumajitelů pozemku, Frant. a Josefy S., i nynějších majitelek Zdenky M. a Anastazie S., že neměl býti vyvlastňován tento pozemek, nýbrž především blízký obecní pozemek č. kat. — v sousední obci D. O., byla zamítnuta s poukazem na to, že ve smyslu § 3 cit. zák. může býti v úvahu vzata jediné obec H. O., do níž Fr. H. domovským právem přísluší a v níž si domek vystavěti žádá; zákon neobmezuje zájemníkovo právo volby pozemku kromě podmínek v §§ 1—3 uvedených a jsoucnost těchto podmínek jest dle § 3 zjišťovati v »obci«, tedy pouze v jediné obci, a to v té, v jejíž stavebním obvodu leží požadované staveniště.O stížnosti do rozhodnutí tohoto z důvodu nezákonnosti podané uvážil nss takto:Spornou jest otázka, má-li zájemník právní nárok na to, aby bylo pro něho vyvlastněno staveniště ve stavebním obvodu právě jen té obce, ve které leží jím požadovaný soukromý pozemek, a je-li tedy úřad při zkoumání podmínek vázán na tento stavební obvod. V § 3 stanoví zákon, že jest vyvlastňovati postupně půdu zabranou, půdu fondů veřejných, potom pozemky obecní a pak teprve pozemky soukromé. Co do věcné kvalifikace jest vyvlastňovati především půdu neúrodnou k zastavění způsobilou, z půdy úrodné pak pozemky ležící ve stavebním obvodu obcí při komunikacích pokud možno již otevřených, v prvé řadě však příhodné pozemky již parcelované, jsou-li v obci.Ani v § 3 ani na jiném místě nestanoví zákon, že by se smělo přihlížeti jedině k pozemkům ležícím v onom stavebním obvodu obce, ve kterém leží pozemek navrhovatelem požadovaný, čili že by se nemělo přihlížeti k příhodným pozemkům podléhajícím vyvlastnění v přednější řadě proto, že pozemky ty jsou ve stavebním obvodu sousední obce.Ustanovení takového nelze zejména vyvozovati z toho, že § 3, odst. 2 mluví o obci v čísle jednotném (»v obci«), neboť odst. 1 téhož § 3 mluví zase v čísle množném, o obvodu obcí.Že by měl zájemník právní nárok na vyvlastnění staveniště výhradně jen v té obci, kterou si zvolil, nebo ve své obci domovské, ze zákona tedy přímo neplyne, i jest ještě zkoumati, není-li snad nárok ten opodstatněn závěry plynoucími z hlediska účelu a významu zákona.Citovaný zákon, nadepsaný »O stavebním ruchu«, má za účel odpomoci různým způsobem notorické nouzi bytové, jak je patrno již z § 1, jenž prohlašuje přípustným vyvlastnění pozemků pro stavbu obytných domů nebo pro stavbu budov určených pro veřejnon potřebu, výslovně po dobu nynější nouze o byty a s toho hlediska účinnost 1. hlavy omezuje na dobu do 31. prosince 1921.S hlediska účelu zákona, aby byla ukojena potřeba bydlení osob potřebných, vysvětlují se i ustanovení 1. dílu zákona, jednající o získání stavenišť na vybudování obytných domů. Poněvadž je to zákon výjimečný, jenž podle vůle zákonodárce zůstati má v platnosti jen pokud bytová nouze trvá, zasahuje do práv vlastnických soukromých osob jen v případě nezbytnosti, t. j. tehdy, není-li zde vhodných pozemků státních, pozemků státem zabraných, fondovních a pozemků obecních. Z této úpravy vysvítá zcela jasně, že zákon nedává tomu, jenž ustanovení jeho chce použíti, k postavení domu pro své vlastní účely obývací, nikterak nárok na to, aby si staveniště vybral tam, kde se jemu zdá být vhodným, nýbrž ukládá mu povinnost, aby se spokojil se staveništěm, jež podle pořadí v zákoně určeném vůbec jest k disposici, pokud jen tímto způsobem jeho potřeba bydlení jest ukojena. Rozumí se ovšem samo sebou, že ukojení potřeby bydlení určité osoby neznamená jen poskytnutí možnosti bydleti vůbec, nýbrž lze o uspokojení potřeby této mluviti jen tehdy, jestliže pozemek určité osobě za staveniště přikázaný je tak položen, že jí neznemožňuje její hospodářskou existenci, což by zajisté bylo tehdy, kdyby žadateli, jenž kotví svým hospodářským životem v určité obci, přikázáno bylo staveniště na místě, odkud by řádné svoje povolání nemohl zastávati, anebo jen s podstatnou újmou. S tohoto hlediska nemá žadatel za všech okolností nárok na to, aby stavební pozemek byl jemu přiznán v určité obci, kterou si za budoucí své bydliště vybral, když jeho potřebě bydlení ve zmíněném smyslu jinak jest vyhověno.Zejména jest s hlediska zákona o stavebním ruchu bez právního významu, zda obec, v níž se o staveniště uchází, jest jeho obcí domovskou, protože nárok na staveniště jest založen na úplně jiném základě, než domovský zákon, nestanoví nijakého přednostního práva pro osoby do obce příslušné a jedině rozhodující moment, t. j. snaha ukojiti potřebu bydlení, nemá co činiti s právem domovským.V daném případě jest mezi stranami mimo spor, že zúčastněná strana má od tří let své bydliště v D. O., kterážto obec úzce souvisí s H. O., v jehož stavebním obvodu vyvlastněný pozemek leží, tak že vyvlastněný pozemek sám s jedné strany přímo hraničí se stavebním obvodem obce D. O., — a že v D. O. jest k disposici staveniště, které jest majetkem obce.Kdyby bylo zjištěno, že potřeba bydlení zúčastněné strany byla by řádně ukojena i v tom případě, kdyby zúčastněná strana podržela své bydliště v D. O., pak by neměla podle zákona národu na vyvlastnění soukromého pozemku v H. O., protože v tomto případě by rozdíl obcí byl s hlediska účelu zákona bez právního významu, a pro získání staveniště by před soukromým pozemkem v H. O. dle § 3 bylo především hleděti k tomu, že v D. O. jest vhodný pozemek obecní, jehož existence vylučuje vyvlastnění soukromého pozemku v H. O. Okolnosti tyto namítala také stěžující si strana v administrativnímřízení a expropriant je nepopřel resp. nevyjádřil se o nich.Žal. úřad nehleděl k této námitce a nezjišťoval, zda by staveništěm na obecním pozemku v D. O. bylo žadatelově potřebě bydlení vyhověno, poněvadž vycházel z nesprávného právního názoru, že žadateli přísluší nárok na volbu určité obce, a zejména též obce domovské.Proto bylo naříkané rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss.