Č. 1225.

Vyvlastnění: I. O způsobilosti pozemku neúrodného k zastavění podle § 3, odst. 1 zák. z 11. března 1921 č. 100 sb. z. a n. nelze právně mluviti, je-li určen a skutečně věnován k veřejnému užívání. — II. Možnost získati dobrovolně pozemek hodící se k stavbě, není na překážku vyvlastnění jiného pozemku.
(Nález ze dne 15. března 1922 č. 3612.)
Věc: Jan a Anna H. v Ch. proti zemské správě politické v Praze stran vyvlastnění pozemku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Okresní správa politická v Č. B. výměrem z — povolila na základě komisionelního řízení konaného 9. května 1921 podle § 5 zák. ze dne 11. března 1921 č. 100 sb. z. a n. vyvlastnění severní části poz. parcely č. kat. — v Ch. náležející vlastnicky Janu a Anně H. ve výměře 700 m2 ve prospěch Jana N. k účelu vystavění obytného domu o 2 bytech.
Zemská správa politická naříkaným rozhodnutím odvolání st-lů zamítla, změnivši vyvlastňovací nález jen potud, že vyvlastněná plocha bude činiti jen 500 m2 a pro rozšíření komunikace pruh v šířce 2 m. K odůvodnění svého výroku uvedla, že při komisi dne 9. května 1921 bylo konstatováno, že v obvodu obce není jiných způsobilých pozemků, které by se dle zákona před pozemkem č. kat. — daly vyvlastniti a že obci patří jediný pozemek, který však není k zastavení způsobilý; námitka, že st-lé pozemku toho nutně potřebují pro své vlastní hospodářství, nepostačuje ke zrušení v odpor vzatého nálezu, poněvadž jsou vlastníky pozemků ve výměře 14 ha a vyvlastněním ca 700 m2 pozemku se hospodaření na jejich ostatních pozemcích neznemožňuje.
Ve stížnosti do tohoto rozhodnutí podané se vytýká: 1. že nebylo podle § 3 uvedeného zákona přípustno vyvlastniti úrodnou půdu st-lů, když v Ch. jest na obecní návsi dosti neúrodné půdy; 2. že nebylo vyvlastnění přípustno, pokud byla možnost získati dobrovolně od majitelů větších usedlostí pozemek k stavbě způsobilý; 3. že vyvlastnění bylo podle posl. odst. § 3 vyloučeno, protože st-lé vyvlastněné plochy nezbytně potřebují pro své hospodářství; 4. že nebylo zjištěno zejména výslechem znalců, zda obecní pozemek č. kat. 2264 jest skutečně močál a nehodí se k zastavění.
Nss uvážil o stížnosti toto:
ad 1. Podle § 3, odst. 1 zákona ze dne 11. března 1921 č. 100 sb. z. a n. sluší vyvlastňovati především půdu neúrodnou, ale k zastavení způsobilou, než se sáhne k půdě úrodné. Vyvlastnění úrodné půdy není tedy vyloučeno již tím, že jest tu půda neúrodná, nýbrž předpokládá se dále ještě, že tato neúrodná půda jest k zastavění způsobilá. O této způsobilosti nelze zajisté právně mluviti tehdy, je-li pozemek, o nějž jde, určen a věnován veřejnému užívání, neboť dokud toto určení a obecné užívání jeho trvá, jsou soukromá práva jednotlivců k pozemku na tolik vyloučena, na kolik se vykonávání těchto soukromých práv nesrovnává s veřejnoprávním určením, jemuž pozemek slouží. Že by se však zastavěním pozemek tomuto určení svému odňal, o tom nemůže býti pochyby. Pokud tedy pozemek byl činiteli k tomu určenými platně věnován obecnému užívání a pokud se ho také jako veřejného statku skutečně užívá a pokud konečně rozhodnutím příslušného úřadu nebyl zbaven tohoto svého charakteru, není dán ohledně něho předpoklad § 3, odst. 1. uved. zák. vylučujícího vyvlastnění úrodné půdy. Tomu nasvědčuje ustanovení § 47, odst. 2. uved. zák. Vlastník úrodné půdy, která má býti vyvlastněna, mohl by toto vyvlastnění odvrátiti jedině, kdyby dokázal, že předpoklad ten jest splněn, totiž že pozemek takový povahy veřejného statku pozbyl.
Stížnost poukazuje k odůvodnění své námitky jediné na obecní náves, tedy zřejmě na veřejný statek. Že by byl statek ten tohoto svého charakteru jakkoli pozbyl, st-lé v řízení správním nedokázali a ve stížnosti ani netvrdí. Pak nelze však naříkanému rozhodnutí vytýkati ani nezákonnost ani vadnost řízení, jestliže nehledíc k půdě té, potvrdilo vyvlastnění úrodné půdy st-lů. Jest tedy námitka stížností činěná neopodstatněnu.
ad 2. Zákon poskytuje expropriatovi proti vyvlastnění toliko obrany, které vyplývají z omezení vyvlastnění stanovených v § 3 uved. zák. Po stránce st-lem vytýkané neobsahuje zákon žádného ustanovení a nepropůjčuje tedy expropriatovi nároku na to, aby se k vyvlastnění jeho pozemku nepřikročilo, dokud jest vůbec dána možnost zjednati k stavebním účelům jiné pozemky bez vyvlastnění. Následkem toho nemá obrana st-lova v tom směru vznesená opory v zákoně a nezbavuje jej povinnosti, aby se podrobil vyvlastňovacímu výroku, pokud výrok ten odpovídá jinak zákonným normám.
ad 3. Podle posl. odst. § 3 uved. zák. nelze vyvlastniti pro účely stavební nemovitosti, o kterých vlastník prokáže, že jich nevyhnutelně potřebuje pro své hospodářství. St-lé v řízení správním průkazu takového nepodali, ba ani jej nenabídli, nýbrž omezili se jen na tvrzení toho obsahu. Žal. úřad mohl tedy námitku, kterou st-lé činili v odvolání ve stejném smyslu jako ve stížnosti, zamítnouti již z důvodu, že st-lé neprokázali okolnosti jimi tvrzené. Jestliže však žal. úřad přes to o námitce rozhodl mentorně na podkladě materiálu mu po ruce jsoucího, nemohou st-lé vytýkati postupu tomu vadnost řízení. Pak nelze však shledati ani nezákonnosti ve výroku žal. úřadu, že plochu tu lze vyvlastniti, když žal. úřad došel na podkladě bezvadně zjištěném k závěru, že st-lé nepotřebují plochy té pro své hospodářství.
ad 4. Okolnost, že pozemek č. kat. 2264 v Ch. jest močál, a že se tudíž k zastavění nehodí, byla při komisionelním řízení konstatována. Strany zjištění tomu podle protokolu neodporovaly. Mohla tudíž již první stolice právem vycházeti z této skutkové okolnosti jako nesporné. St-lé v odvolání z rozhodnutí první stolice tuto skutkovou podstatu nepopřeli. Vycházel-li tedy i žal. úřad z této nepopřené skutkové podstaty, nelze v tom shledati vadnosti řízení a jest proto i tato námitka stížnosti bezpodstatná. Ze všech těchto důvodů slušelo stížnost zamítnouti jako neodůvodněnou.

Citace:

č. 1225. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 413-415.