Č. 1374

.
Pozemková reforma: Rozhoduje o přednostním nároku veřejné korporace dle § 1, posl. odst. zák. z 27. května 1919 č. 318 sb. z. a n. a III. novely k němu (zák. z 1. dubna 1921 č. 166 sb. z. a n.) není stpú ani povinen ani oprávněn rozhodovati o sporné otázce, zda existuje nárok pachtýře dle 1. odst. § 1 zák. z 27. května 1919 č. 318 sb. z. a n. na pozemky, na něž si veřejná korporace činí přednostní nárok.
(Nález ze dne 24. května 1922 č. 7217.)
Věc: Patronátní úřad záduší J. ve V. proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze o uznání přednostního práva obce dle § 1 zák. ze dne 27. května 1919 č. 318 sb. z. a n.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozhodnutím obvodové úřadovny stpú v Praze uznán byl dle § 1, posl. odst. zák. ze dne 27. května 1919 č. 318 sb. z. a n. přednostní nárok obce O. na celý pozemek č. kat. — a na část pozemku č. kat. — ve výměře 282 m2, používané jako pastvy. Odůvodněno je rozhodnutí co tím, že dle konaného šetření obec potřebuje pozemků těch nutně k dobývání štěrku na opravu veřejných cest a silnic.
V odvolání z tohoto rozhodnutí u žal. úřadu podaném uvedlo stěžující si záduší, že pozemek č. kat. — a část č. kat. — v drobném pachtu není a nebyl; obé zabráno bylo státem při komisionelním šetření dne — k dobývání štěrku a štěrkování státních silnic. Tento zábor trvá a nelze proto přednostní návrh na tyto pozemky vůbec uplatňovati; v odpor vzaté rozhodnutí z toho důvodu odpárá správně uznati nárok obce na č. kat. —. Václav M. má pronajatu pouze pastvu na těchto pozemcích, ale o jeho nároku na pozemky ty okresní soud posud nerozhodl.
Nař. rozhodnutím žal. úřadu bylo toto odvolání zamítnuto (stejně jako odvolání obce O. a Václava M.)? v odpor vzaté rozhodnutí obvodové úřadovny v celém rozsahu potvrzeno. V důvodech tohoto rozhodnutí uvedeno, že bylo komisionelním šetřením zjištěno, že obec k dobývání štěrku na opravu veřejných i obecních cest z lomu potřebuje toliko pozemku č. kat. — a část č. kat. —. Proto byl jí přednostní nárok ohledně těchto pozemků přiznán. K námitce patronátního záduší, že pozemky ty vůbec nejsou v drobném pachtu, a že okresní soud o nároku Václava M. nerozhodl, nemohl úřad přihlédnouti, poněvadž o nároku dlouhodobého pachtýře vůbec nerozhoduje, nýbrž pouze přiznává určitým korporacím přednostní nárok na pozemky, ke kterým uplatňují po případě mohli by uplatňovati drobní pachtýři nárok dle § 1, odst. 1 zák. ze dne 27. května 1919 č. 318 sb. z. a n. Přednostní nárok přiznává proto stpú jen v předpokladu, že požadovací právo dosavadnímu pachtýři přísluší a bude mu soudem přiznáno. Přiznáním přednostního práva příslušné korporaci vstupuje tato v požadovací právo pachtýřovo, o němž pak rozhodne soud.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Nař. rozhodnutí bylo učiněno a celé řízení administrativní bylo provedeno za platnosti zákona ze dne 1. dubna 1921 č. 166 sb. z. a n. (III. novely k zákonu ze dne 27. května 1919 č. 318 sb. z. a n.). Vydáním této novely změnil se podstatně obsah nároku, příslušejícího obci dle § 1 zákona ze dne 27. května 1919 č. 318 sb. z. a n., proti obsahu, který měl nárok ten před touto novelou. Kdežto dříve obsahem tohoto nároku nebylo nic jiného než vyloučiti uplatňování nároků drobných pachtýřů na ony pozemky, jež obec sama pro svůj stavební rozvoj a pro zajištění svých komunálních podniků potřebuje, jest podle III. novely obsah nároku obce — dříve vlastně jen rázu negativního — i rázu positivního. Obec po uznání svého nároku totiž netoliko vylučuje drobného pachtýře z uplatňování jeho nároku, nýbrž vstupuje v požadovací jeho právo (§ 1 d) cit. novely).
Obec a jiné korporace ve článku I. A. § 1 a) cit. novely uvedené konkurují tedy s pachtýřem, tvrdí-li, že určitých pozemků potřebují k účelům uvedeným v § 1, posl. odst. cit. zák. a ve čl. I. A. citované novely. Ovšem jest konkurence tato vázána na podmínku, že dotčené korporace skutečně pozemků, na které přednostní nárok uplatnily, k účelům svrchu uvedeným potřebují (§ 1, posl. odst. cit. zákona).
O existenci této podmínky může rozhodovati jedině stpú. Uzná-li, že tato podmínka jest dána, pak celé další řízení, jež dle zákona a novel provádí soud, provede se nikoli s pachtýřem, nýbrž s onou korporací, jejíž přednostní nárok stpú-em byl uznán.
Stpú nerozhoduje tedy vůbec věcně o tom, přísluší-li někomu nárok na přiznání pozemku dle § 1, odst. 1 cit. zákona, nýbrž jedině o tom, kdo má v řízení zavedeném dle cit. zákona a doplňujících jej novel vystupovati jako strana nárok dle § 1, odst. 1 cit. zák. uplatňující.
Jde tedy jedině o stránku procesní. V řízení, jehož jediným účelem je vyřešení této otázky, nemohou ovšem býti vůbec řešeny meritorní sporné otázky nároku samého se týkající. V tomto řízení mohou dle povahy věci býti řešeny pouze ony otázky, jichž rozřešení je podmínkou pro uznání práva určité korporace veřejné, aby ona jako strana vystupovala v řízení zavedeném dle zákona ze 27. května 1919 č. 318 sb. z. a n. a jeho novel, tedy jedině otázka, zda korporace veřejná právem tvrdí, že pozemků potřebuje k účelům v § 1, posl. odst. cit. zákona a čl. I. A. cit. novely uvedeným. Vše ostatní je předmětem dalšího řízení, prováděného soudem.
Ovšem ustanovuje cit. novela v čl. I. lit. A. § 1 c, že přednostní nárok má řádně býti odůvodněn a pokud možná osvědčen. Z ustanovení toho plyne, že v případech, v nichž korporace přednostní nárok uplatňující ani netvrdí, že jde o pozemky v § 1, odst. 1 cit. zákona uvedené, může stpú nárok její odmítnouti, poněvadž v případech takových je zřejmo, že nemůže se jednati ani o právu přednostním a že tudíž schází stpú-u jakákoli kompetence k zakročení.
Z těchto všeobecných úvah plyne však již bezdůvodnost podané
stížnosti.
Stížnost tato namítá v podstatě pouze, že žal. úřad nebyl oprávněn přiznati obci přednostní nárok, pokud nezjistil, zda pachtýř Václav M. na pozemky, ohledně nichž přednostní nárok obce byl uznán, skutečně nárok dle § 1, odst. 1 cit. zák. má či nikoli.
Ze spisů je zřejmo a stížnost sama připouští, že Václav M. na pozemky ony nárok vznesl. Bylo tedy dle svrchu řečeného žal. úřadu rozhodnouti jedině otázku, kdo v dalším řízení u soudu vedeném má vystupovati jako strana, zda to bude obec, či Václav M. Při řešení této otázky musel se žal. úřad, jak svrchu dovozeno, omeziti na rozhodnutí otázky, zda obec pozemků i — potřebuje k účelům v posledním odstavci § 1 cit. zák. uvedeným, kdežto otázku, zda Václavu M. narok jím dle § 1, odst. 1 cit. zák. uplatňovaný přísluší čili nic, musil přenechati meritornímu jednání vyhrazenému řádným soudům.
Je proto tato námitka stížnosti bezdůvodná.
Neprávem vytýká stížnost nař. rozhodnutí rozpor. Neboť onou větou důvodů, že přednostní nárok obci přiznává se jen v předpokladu, že požadovací právo pachtýři přísluší a bude mu soudem přiznáno, vyslovilo nař. rozhodnutí zcela správně a logicky, že uznáním přednostního práva obce zahrnujícím v sobě pouhé uznání její aktivní legitimace v řízení vyhrazeném otázce, zda mohou a mají obci požadované pozemky ex titulo dlouhodobého pachtu Václava M. býti přiřknuty, není nijak prejudikováno rozhodnutí ve věci samé soudu příslušejícímu, tedy rozhodnutí o tom, zda Václavu M. na podkladě jeho dlouhodobého pachtu přísluší nárok, v nějž obec dle výroku stpú vstoupiti chce a pro případ existence tohoto nároku také vstupuje.
Jiných námitek stížnost proti nař. rozhodnutí nevznáší, nebrojíc zejména proti jedinému obsahu výroku žal. úřadu t. j. proti uznání, že obec nutně pozemků pro sebe potřebuje.
Bylo proto stížnost zamítnouti.

Citace:

č. 1374. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 733-735.