Č. 1254.

Pozemková reforma: Dohodly-li se strany v řízení dle § 63 zák. příděl. o výši pachtovného, není státní pozemkový úřad oprávněn dohodu tu rušiti a výši pachtovného sám určovati. Rozhodnutí takové je nezákonné.
(Nález ze dne 27. března 1922 č. 16 429/21.)
Věc: Josef B. v K. proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze stran stanovení pachtovného.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Dle protokolu sepsaného dne 19. dubna 1921 odborným poradcem stpú stanoveno bylo pachtovné za půdu, která byla ode dvora st-lem pachtovaného odevzdána uchazečům dle § 63 příděl. zák. do vnuceného pachtu, takto: — — — — — —
Nař. rozhodnutím neschválil žal. úřad výši pachtovného dohodou tou ujednaného a upravil pachtovné pro uchazeče takto: — — — — — — O stížnosti uvažoval nss takto:
Nař. rozhodnutí vydáno bylo, jak ze spisů vychází, nikoli k zakročení stran, nýbrž z moci úřední a to po tom, když se byl st-l se zástupci drobných pachtyřů, jimž odevzdal k příkazu danému dle § 63 příděl. zák. půdu do pachtu, dohodl i o výiš pachtovného.
Žal. úřad vyslovil v nař. rozhodnutí, že onu dohodu, dne 19. dubna 1921 o výši pachtovného uzavřenou, neschaluje a sice proto, že prý umluvené pachtovné odporuje ustanovení § 3 opatření Stálého výboru N. S. ze dne 8. října 1920 č. 586 sb. z. a n., poněvadž st-l dle tohoto opatření nebyl oprávněn od pachtýřů žádati zvýšené pachtovné. Žal. úřad dovolává se však neprávem citovaného opatření, přehlížeje, že opatření to vztahuje se pouze na zvýšení pachtovného u smluv již platných a nikoli na pachty, které teprve jako první pachty se uzavírají. V daném případě nejde ani o pachtovné smluvené před 1. lednem 1918 ani o obnovu dříve uzavřených smluv pachtovních, nýbrž o pachtovní smlouvy zcela nové, na něž se proto cit. opatření a tudíž i ustanovení jeho § 3 nevztahuje.
Nař. rozhodnutím stanoví pak žal. úřad sám z moci úřední výši pachtovného, vycházeje zřejmě z právního názoru, že v řízení dle § 63 příděl. zák. provedeném je oprávněn sám pachtovné určiti, byť i mezi tím, jemuž byl dán příkaz odevzdati určitou výměru půdy, na níž hospodaří, do vnuceného pachtu drobným pachtýřům, a mezi těmito byly pachtovní smlouvy uzavřeny úmluvou, v níž se strany dohodly i o výši pachtovného.
Nss vyslovil již ve svém nálezu ze dne 21. března 1921 č. 2747 (Boh. č. 774 adm.), na který se dle § 44 jed. ř. poukazuje, právní názor, že řízení dle § 63 příděl. zák. rozpadá se ve dvě od sebe úplně odlišná stadia, z nichž teprve druhé zahrnuje v sobě jakési řízení exekuční, v němž úřad sám může zároveň určiti podmínky pachtovní. V nálezu tom vysloveno a podrobně odůvodněno, že úřad může řízení přenésti do tohoto druhého stadia teprve tehdy, když osoba na zabraném statku hospodařící nevyhoví v dané jí lhůtě příkazu ve smyslu § 63, 1. odst. příděl. zák. jí danému, aby totiž přiměřenou výměru půdy některé z osob v § 1 č. 1—2 příděl. zák. uvedených do pachtu přenechala. Dle tohoto názoru nemůže tedy dojíti k druhému stadiu řízeni toho, upravenému v odst. 4 § 63 příděl. zák., jestliže mezi osobou, které byl dán příkaz dle 1. odst. cit. zák. a osobami § 1 č. 1—2 uvedenými dojde na základě dohody k uzavření pachtovních smluv, to jest, jestliže se tyto strany dohodnou jak na určitých pozemcích tak na pachtovních podmínkách, k nimž patří zajisté i výše pachtovného, a je-li dohodou tou vyčerpána výměra půdy ve smyslu daného příkazu.
V daném případě dohodly se strany dle protokolu ze dne 19. dubna 1921 na výši pachtovného. Jest tedy dle zásad svrchu vyložených v rozporu se zákonem, když žal. úřad přes tuto dohodu určoval pachtovné dle 4. odst. § 63 příděl. zák. Neboť shodly-li se strany mezi sebou i o výšce pachtovného, pak dojista vyhověl st-l příkazu mu dle 1. odst. § 63 příděl. zák. danému, a nebyl úřad oprávněn přistupovati k řízení exekučnímu, jež předpokládá nesplnění daného příkazu.
Má-li snad žal. úřad za to, že jest oprávněn z úřední moci zkoumati přiměřenost umluveného pachtovného, odepříti schválení jeho a považovati pak příkaz za nesplněný proto, poněvadž § 63, 1. odst. mluví o »běžných« podmínkách pachtovních, nebyl by názor ten ve shodě se zákonem. Slovy »za běžných podmínek« chtěl zákon jen vysloviti, že ten, jemuž byl dán příkaz dle § 63, 1. odst. příděl. zák., nesmí příkaz ten mařiti tím, že by uchazečům o půdu ve výměře příkazem úředním stanovené nabídl půdu za podmínek nepřijatelných a chtěl pak poukazem na to, že žádná z osob v § 1 pod č. 1, 2 jmenovaných půdu nechce, z povinnosti mu uložené se vymykati. Nelze však ze slov těch dovozovati, že by žal. úřad mohl sám pachtovné určiti i tam, kde se již půdy kvalifikovaným pachtýřům na základě dohody dostalo a tím účelu zákona bylo vyhověno. Nař. rozhodnutí, stojící na opačném stanovisku právním, je proto v rozporu se zákonem a muselo býti zrušeno, aniž bylo potřebí obírati se dalšími námitkami stížnosti.

Citace:

č. 1254. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 477-479.