Č. 1359.

Policejní věci trestní: Pro přestupek dle § 3 vlád. nař. z 9. prosince 1919 č. 653 sb. z. a n. o stíhání podloudného vývozu může býti odsouzen jen ten, kdo vlastním činěním spolupůsobí při jednání směřujícím k provedení podloudného obchodu.
(Nález ze dne 12. května 1922 č. 6497.)
Prejudikatura: Boh. č. 644 adm.
Věc: Otto F. v M. proti zemské správě politické v Praze stran odsouzení pro podloudný vývoz zboží.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Okresní politická správa v Kraslicích nálezem z — uznala st-le vinným přestupkem dle § 3 nař. vlády ze dne 9. prosince 1919 č. 653 sb. z. a n. spáchaného tím, že v jeho obchodě v M. byly prodány dvě láhve rumu Rose W. za účelem podloudného dopravení do Saska a odsoudil jej dle téhož předpisu k trestu vězení v trvání 48 hodin. Odvolání bylo nař. rozhodnutím zamítnuto. Stížnost, která naříká rozhodnutí pro nezákonnost a vadnost řízení uznal nss za důvodnou.
St-l nebyl odsouzen za své vlastní jednání, nýbrž jedině za to, že závadný prodej se stal v provozování jeho obchodní živnosti. Obě správní stolice založily tudíž výrok o vině na právním názoru, že v případech naznačených §em 3 nař. vlády ze dne 9. prosince 1919 č. 653 sb. z. a n. o stíhání podloudného vývozu zodpovídá majitel živnosti, v jejímž provozu se trestné jednání stalo, v každém případě za svůj personál obchodní.
Názor ten odporuje zákonu. Dle § 3 odst. 2 cit. vlád. nař. může trest za protizákonný vývoz předmětů potřeby uložen býti pachateli a osobám při vývozu neb jeho pokusu spolupůsobícím. Dle jasného tohoto předpisu jest trestně zodpovědna kromě pachatele jen osoba, která svým vlastním činěním spoluúčinkuje při jednání směřujícím k provedení podloudného vývozu. Též ustanovení, že dle odst. 4 § 3 může vedle trestu býti uznáno na ztrátu živnostenského oprávnění osob potrestaných nebo na zápověď výkonu živnosti reálné, nelze dovozovati, že majitel živnosti jest vždy trestný, neboť i toto ustanovení předpokládá vlastní trestné jednání.
Nss vyslovil také již ve svém nálezu ze dne 29. prosince 1920 č. 12865 (Boh. č. 644) právní zásadu, že i v řízení policejně trestním platí zásada výhradné osobní zodpovědnosti a že tudíž neručí zaměstnavatel za provinění, jichž se dopustil jeho zřízenec.
Poněvadž nař. rozhodnutí následkem mylného výkladu cit. vlád. nařízení a mylného názoru právního, pokládá subjektivní skutkovou povahu činu trestního st-li za vinu daného za prokázánu, musilo proto pro nezákonnost tu dle § 7 zák. o ss býti zrušeno.

Citace:

Č. 1359. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 708-709.