Č. 1208.

Administrativní řízení: Odvolání podané u nesprávného úřadu a došlé k pravému místu podacímu teprve po lhůtě odvolací nutno odmítnouti jako opožděné.
(Nález ze dne 9. března 1922 č. 3205.)
Prejudikatura: Boh. č. 808 a 1158 adm.
Věc: Jan W. v L. proti ministerstvu sociální péče v Praze stran zmeškání rekursní lhůty.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím bylo jako opožděné a tudíž nepřípustné zamítnuto odvolání st-lovo z rozhodnutí zemské politické správy v Praze ze dne — v příčině stanovení dodatečného pojistného příspěvku pro úrazovou pojišťovnu za období 1919/2.
Zmíněné rozhodnutí zemské správy politické, opatřené správným a úplným právním poučením toho obsahu, že lze se z něho odvolati k ministerstvu sociální péče, že však odvolání dlužno podati do 14 dnů u zemské správy politické v Praze, bylo st-li okresní politickou správou v L. intimováno a dotyčný výměr byl mu dle doručovacího lístku doručen dne 5. ledna 1921. Rekurs proti tomuto rozhodnutí zemské politické správy byl st-lem dne 9. ledna 1921 z L. zaslán přímo na ministerstvo sociální péče, jež jej výnosem ze dne 13. ledna 1921 čj. — postoupilo zemské správě politické »ku připojení jednacích spisů«. K zemské správě politické došlo touto cestou odvolání st-lovo dne 20. ledna 1921.
O stížnosti proti nař. rozhodnutí ministerstva sociální péče podané, uvážil nss toto:
Dle § 55 zák. ze dne 28. prosince 1887 č. 1 ř. z. z roku 1888 o pojišťování dělníků pro případ úrazu mají, pokud v tomto zákoně nic jiného není ustanoveno, rekursy proti rozhodnutím politických úřadů podány býti ve 14 dnech po doručení rozhodnutí, na které se stížnost vede, u onoho úřadu, jenž v 1. instanci rozhodl.
Dle § 23, odst. 6 cit. zákona rozhoduje o námitkách proti předpisu pojistného politický úřad zemský s výhradou odvolání k ministerstvu sociální péče. Jest tudíž odvolání proti rozhodnutí zemské politické správy odnášejícímu se/k takovému předpisu podati ve lhůtě 14 dnů ode dne doručení, a to u zemské správy politické. V daném případě bylo odvolání st-lovo sice ještě ve lhůtě poštovnímu úřadu k dopravě odevzdáno, avšak st-lem dle jeho vlastního doznání řízeno nikoliv na jediné příslušné místo podací, totiž zemskou správu politickou, nýbrž na ministerstvo sociální péče. Došlo-li pak odvolání ono zemské správě politické teprve po uplynutí zákonné lhůty, musí si st-1, jenž byl řádně poučen o opravných prostředcích, i sám přičísti zodpovědnost za nedodržení zmíněné lhůty a nemůže poukazovati na to, že mohl žal. úřad odvolání ještě včas sám odeslati zemské správě politické.
Námitka st-lova, že prý nebylo přesně zjištěno, kdy odvolání bylo podáno a kdy došlo úřadu rozhodujícímu, odporuje spisům, neboť ze spisů jest nade vši pochybnost patrno a ostatně st-li také známo, že odvolání z rozhodnutí zemské správy politické v Praze došlo k ministerstvu sociální péče dne 10. ledna 1921, tudíž ještě ve lhůtě, která končila dnem 19. ledna 1921.
Rovněž není odůvodněna námitka, že bylo odvolání ještě ve lhůtě poště k dopravě odevzdáno, poněvadž (— jak nss ve svém nálezu ze dne 11. dubna 1921 č. 3225 (Boh. č. 808 adm.) vyslovil a blíže odůvodnil — může den podání opravného prostředku na poštu jen tehdy platiti za den podání, byla-li poštovní zásilka adresována onomu úřadu, který je dle zákona místem podacím.
Ježto v konkrétním případě takovým místem podacím jest toliko zemská správa politická a k této došlo odvolání st-lovo teprve dne 20. ledna 1921, tedy po uplynutí rekursní lhůty — nemohl se žal. úřad pustiti do meritorního rozhodování o opožděném opravném prostředku a jest tudíž stížnost bezdůvodná a bylo ji proto zamítnouti.

Citace:

č. 1208. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 371-372.