Č. 1426

.
Stavební právo (Čechy): Bylo-li povolení ke stavbě dáno pod odkládací podmínkou, nesmí se stavbou býti započato, dokud podmínka nebyla splněna, jinak by šlo o přestoupení předpisu § 40 stav. z. pro Čechy.
(Nález ze dne 17. června 1922 č. 8473.)
Věc: Alois a Marie B. v U. proti zemskému správnímu výboru v Praze stran příkazu demoličního.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem ze dne — zamítla městská rada v Unhošti, když st-lé jako stavebníci nevydali reversu od nich obcí žádaného, žádost st-lů za povolení přestavby stodoly na stavební parc. č. kat. —, a opírajíc se o § 127, odst. 2 stav. ř. vyzvala je, aby stavbu předsevzatou s porušením § 40 stav. ř. do 14 dnů zbořili. Odvolání st-lů bylo pak výměrem okresní správní komise v Unhošti ze dne — a stížnost do tohoto rozhodnutím zemského správního výboru v Praze ze dne — zamítnuta.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Nař. příkaz demoliční vydaný podle ustanovení § 127 stav. ř. pro Čechy opírá se o důvod, že provedením stavby byl přestoupen předpis § 40 stav. ř. Dle § 40 není dovoleno začíti stavěti, pokud povolení k stavbě nenabude právní moci.
Výměrem stavebního úřadu v Unhošti ze dne 1. července 1920 č. — byla st-lům v zásadě povolena přestavba stodoly za podmínek v zápisu o stavební komisi uvedených, ale jen s výhradou, že st-lé sebe i nástupce zavážou reversem postoupiti obci za náhradu pozemek dle stanovené regulační čáry k ulici připadající, kdykoli toho bude v budoucnosti potřeba.
Zároveň vymezena jako budoucí náhrada za plochu do ulice odpadající cena plechy té v době vydání výměru bez ohledu na novou přestavbu a stavebníci vyzváni, souhlasí-li s touto výhradou, aby předložili ihned návrh reversu. K dohodě stran o obsahu reversu nedošlo.
Jde tedy o rozhodnutí sporné otázky, zdali uvedeným výměrem založeno bylo právo stavebníků, aby přestavbu, o jejíž povolení žádali, provedli čili nic.
Ze znění výměru ze dne — jest zřejmo, že stavební úřad učinil udělení povolená stavebního závislým na splnění podmínky, že st-lé vydají revers ve výměru blíže označený. Podmínku tu nelze pokládati za nepřípustnou, poněvadž účelem jejím bylo zachování předpisu § 5 stav. ř., dle něhož nesmí, byl-li plán polohy určitého místa schválen, při veškerém pozdějším provádění státi se žádná odchylka od úpravy pro veřejné silnice, ulice a náměstí ohledně jich směru, plochy a niveau, plánem polohy stanovené.
St-lé nevzali výměr ze dne — a zejména připojenou v něm výhradu v odpor a tím nabyl výrok obce, činící stavební povolení závislým na splnění podmínky, t. j.. na vydání reversu obcí žádaného, právní moci.
Když však nechali st-lé uvedený výrok stavebního úřadu vejíti v právní moc, nejsou nyní oprávněni proti příkazu demoličnímu uplatňovati námitku, že stavební čára nepřichází tu v úvahu, ježto nebyla před rozhodnutím o stavební povolení vytýčena, že nebyla v plánu polohopisném vyznačena, a že nebylo k tomu opatřeno usnesení obecního zastupitelstva, ani námitku, že tu nešlo o přestavbu nebo přístavbu vyžadující určení stavební čáry, neboť námitky ty měli a mohli uplatniti opravným prostředkem proti rozhodnutí ze dne — o žádosti za stavební povolení.
Podmínka vydání reversu, obsahujícího přijetí závazku ve výměru stavebního úřadu ze dne — vytknutého, st-li přijatá tím, že výměr ten nechali vejíti v právní moc, jest nepochybně dle povahy věcí odkládací, neboť podmínkou tou mělo býti zajištěno vyhovění požadavku stavebního řádu, aby zachována byla pro budoucnost čára upravovací plánem polohy vytknutá, a mohlo tudíž podmínečně vyslovené udělení povolení nabýti účinnosti teprve splněním podmínky. Tomu nasvědčuje okolnost, že stavební úřad nevydal st-lům stavební pián doložkou schvalovací opatřený, ač oň dodatečně žádali.
Z toho však plyne, že pokud stavebníci nevydali obci revers obsahu ve výměru ze dne — uvedeného, a nesplnili tak podmínku pravoplatně stanovenou, nebyli oprávněni se stavbou počíti a ji provésti, neboť povolení k přestavbě platilo jen pro případ, že a až podmínka ona bude splněna.
St-lé také netvrdí, že podmínku ve stavebním konsensu jim uloženou splnili, nebo že by obec byla neprávem odepřela přijetí reversu, stavebnímu konsensu úplně vyhovujícího.
Namítají ovšem, že jde nejvýše o různost názoru na výši odškodného pro případ rozšiřování ulice v budoucnosti, že však otázka odškodnění jest předmětem jiného zvláštního jednání právního a že stavební povolení samo ještě nezrušuje se, je-li činěno závislým na splnění požadavku dle názoru jejich neodůvodněného.
Námitka ta jest však neoprávněna a vývody stížnosti v tom směru mylné, neboť stavební úřad učinil udělení stavebního povolení závislým na tom, že st-lé spokojí se s náhradou, jak byla ve stavebním konsensu ze dne — vymezena, a přijetí takto určené náhrady st-li v reversu, jejž mají obci vydati, jest tedy spolupodmínkou stavebního konsensu, které rovněž st-lé neodporovali, nechavše vejíti takto podmíněné povolení ke stavbě v právní moc.
Ježto tedy stavební povolení uděleno bylo právoplatně pod určitou podmínkou odkládací a podmínka ta st-li dosud splněna nebyla, nenabyli posud st-lé povolení k stavbě dle § 27 stav. ř. potřebného a přestoupili provedením stavby bez povolení takového předpis § 40 stav. ř., pročež jest nař. příkaz ke zboření stavby v §§ 127, odst. 2 a 40 stav. ř. odůvodněn.
Bylo proto stížnost zamítnouti.

Citace:

č. 1426. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 856-858.