Č. 1148.

Osady: Postup instanční proti usnesením osadního zastupitelstva a důsledky nedodržení postupu toho.
(Nález ze dne 30. ledna 1922 č. 11212/21.) Věc: Alois V. v K. (adv. Dr. Matouš Mandl z Plzně) proti zemskému správnímu výboru v Praze o pronájem osadních nemovitostí.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Ve schůzi osadního zastupitelstva v K. z — byla schválena pachtovní smlouva uzavřená mezi osadou K. a st-lem, mistrem kovářským. Smlouvou tou byly mu propachtovány budovy hospodářské a obytné s kovárnou, s polem a dvěma loukami na 9 let počínajíc dnem 1. září 1920 za roční pachtovné 350 Kč, v čemž počítáno na pacht pole a luk 30 Kč z korce. Osada K. zavázala se, že zřídí mu hospodářské budovy, a že bude veškeré opravy na budovách uhrazovati ze svého. Za to zavázal se st-l, že bude prováděti kovářské práce pro k-ské osadníky se slevou 30procentní s ceníku společenstva kovářů.
Z tohoto usnesení odvolali se František H. a soudr. přímo k okresní správní komisi v K. a domáhali se veřejné dražby pozemků. Rozhodnutím z — bylo jejich odvolání z důvodu přeskočení jedné instance zamítnuto a ani z moci úřadu právem dohlédacím nevidělo se okresní správní komisi ničeho zaříditi, poněvadž § 9 zák. ze dne 17. července 1919 č. 421 sb. z. a n. nepředpisuje, že by se osadní pozemky musily vždy jen veřejnou dražbou propachtovati, a poněvadž Alois V. je nemajetný, jakož i proto, že potřebuje nemovitostí těch k další existenci jako kovář, bez jehož služeb se zemědělské obyvatelstvo osady K. sotva může obejíti. Zároveň schválila okresní správní komise na základě § 97, odst. 4 obec. zříz. propachtování s výhradou, že sleva platí pro všechny poplatníky k-ské osady.
Z tohoto rozhodnutí odvolal se jak František H. a soudr., tak i st-l, jenž se obracel proti rozšíření oné slevy. Žal. zemský správní výbor v Praze vyhověl odvolání Františka H. a soudr. naříkaným rozhodnutím a zrušil jak rozhodnutí v odpor vzaté, tak původní usnesení K-ské osady, a to pro nešetření zásady § 96 obec. zříz. a proto, že dosažení největšího důchodu je pravidelně zaručeno pouze při veřejné dražbě. Citovaného 8 9 nelze prý použíti, poněvadž nejde o osadní jmění, jež bývalo dříve osadním statkem.
Stížnost Aloisem V. podaná vytýká v prvé řadě nezákonnost rozhodnutí z důvodu, že žal. úřad rozhodoval v pořadí instančním o odvolání osob, které nezachovavše zákonem předepsaný instanční pořad, byly se svým odvoláním právě z tohoto důvodu okresní správní komisí zamítnuty, takže usnesení osadního zastupitelstva nabylo právní moci.
Podle čl. 2 zák. ze dne 28. října 1918 č. 11 sb. z. a n. a § 114 obec. zříz. pro Čechy mají »stížnosti vedené na opatření a usnesení osadního zastupitelstva býti podávány nejprve k výboru obecnímu a teprve stížnosti na jeho rozhodnutí k zastupitelstvu okresnímu«.
V daném případě podali František H. a soudr. odvolání do usnesení osadního zastupitelstva, pominuvše obecní výbor, přímo k okresní správní komisi, která je správně s poukazem na toto zákonné ustanovení odmítla, aniž se pustila do věcného uvažování, je-li odvolání odůvodněno čili nic. Usnesení osadního zastupitelstva mohlo tedy býti žal. úřadem podrobeno nějakému přezkoumání jen při výkonu moci dozorčí, pokud tato vůbec žal. úřadu přísluší, leda že by žal. úřad byl výrok okresní komise správní zrušil v pořadu instančním, t. j. k opravnému prostředku proti odmítnutí odvolání čelícímu. Jak zřejmo z nař. rozhodnutí, které výslovně praví, že žal. úřad jednal o stížnosti Františka H. a soudr. a že se usnesl, aby jejich stížnosti bylo vyhověno, zrušil žal. úřad rozhodnutí okresní správní komise a potvrzené jím usnesení osadního zastupitelstva v pořadu instančním a nejednal tedy při výkonu moci dozorčí.
Stížností Františka H. a soudr. byl by se pak žal. úřad mohl věcně obírati jen, pokud by se byli odvoláním obraceli proti odmítnutí odvolání z usnesení osadního zastupitelství pro nešetření pořadu instančního. Stížnost Františka H. a soudr. však nic takového neobsahovala, nýbrž obracela se jen proti meritu věci, do jehož řešení se však okresní správní komise vůbec nepustila.
Žal. úřad rozhoduje v pořadí instančním in merito, neměl tedy před sebou meritorního výroku stolice nižší a rozhodoval tedy instančně o věci jiné, než o které instance dolní byla rozhodla. K takovémuto rozhodování per saltům není však žal. úřad povolán, tím méně, ježto rozhodnutím okresní správní komise byla pro jiného účastníka založena situace právní, do níž vyšší stolice mohla zasáhnouti jen v mezích petitu opravného prostředku náležitě podaného a mimo to jen v mezích svého práva dozorčího. Bylo proto uznati jeho rozhodnutí nezákonným a zrušiti je podle § 7 zák. o ss.
Následkem toho bude na žal. úřadě, aby rozhodl věcně o odvolání st-lově, o němž v důsledku nepřípustného rozhodnutí o odvolání odpůrců vůbec nerozhodoval. K ostatním bodům stížnosti nebylo nss-u možno zaujmouti nějaké stanovisko, poněvadž naříkané rozhodnutí z důvodu formálního jest úplně odstraněno.
K odvodnímu spisu zúčastněné strany nemohlo se hleděti, poněvadž byl podán toliko jednoduše. Proto se jí vrací.

Citace:

Č. 1148. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 246-248.