Č. 1227.

Ochrana nájemníků: Nájemné smluvené před účinností zákona z 8. dubna 1920 č. 275 sb. z. a n. nepodléhá přezkoumání o přiměřenosti podle §§ 10, 15, odst. 4 a 16, odst. 2 tohoto zákona.
(Nález ze dne 16. března 1922 č. 3533.)
Věc: Marie L. v Č. B. proti nájemnímu úřadu v Čes. Budějovicích stran stanovení výše nájemného z bytu manželů T. a Marie D.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Dle udání stížností, která jsou pro posouzeni obou případů směrodatná, poněvadž spisy nájemního úřadu nebyly zaslány a nájemní úřad udáni ta nevyvrátil, pronajala st-lka v domě č. — v Č. B., o němž není tvrzeno, že ve smyslu §§ 10 a 32 zákona o ochraně nájemníků z 8. dubna 1920 č. 275 sb. z. a n. nepodléhá tomuto zákonu, 1. na podzim r. 1919 byt o třech pokojích s příslušenstvím a se zařízením manželům T. za nájemné 210 Kč měsíčně, 2. na podzim r. 1919 a v březnu neb dubnu 1920 byt o jednom pokoji s kuchyní se zařízením Marii D. za 70 K měsíčně. Dle rozhodnutí z 21. března 1921 č. 37 a 23 uznal nájemní úřad v Č. Budějovicích zkoumaje k žádosti nájemníků přiměřenost nájemného shora uvedeného, že nejvyšší přípustné nájemné z bytu ad 1. činí 840 Kč, z bytu ad 2. 200 Kč ročně — to na základě § 16 cit. zák., nájemného r. 1914 a 1917 z bytů těch placeného a okolnosti, že používání prádelny a jiných příslušenství jest znemožněno. Zároveň uznal st-lku dle § 14 cit. zák. povinnou, aby obnosy jí nad tyto částky jménem nájemného zaplacené nájemníkům vrátila.
Stížnosti naříkají tato rozhodnutí pro nezákonnost. Nss založil rozhodnutí své na těchto úvahách:
Zákon z 8. dubna 1920 č. 275 sb. z. a n. nabyl účinnosti dnem 3. května 1920 a nemá ustanovení o zpětné působnosti, zejména ustanovení, že přezkoumaní co do přiměřenosti podléhá nájemné, před účinností tohoto zákona smluvené, nelze proto zákona toho užíti na právní poměry před účinností tou založené, nýbrž pouze na poměry nastalé za účinnosti tohoto zákona. Ustanovení tohoto zákona v §§ 10, 15, odst. 4 a 16, odst. 2 dřívější opatření na ochranu nájemníků neměla, nýbrž obmezila se na nájemné z bytů menších ponechávajíce nájemné určitý obnos přesahující volné úmluvě (srov. § 2 a nařízení ze 17. prosince r. 1918 č. 85 sb. z. a n.).
Když tedy — jak shora uvedeno — nájemní smlouvy uzavřeny byly před účinností zákona z 8. dubna 1920 — nejsou ani nájemníci oprávněni podle §§ 10 a 15, odst. 4 tohoto zákona navrhnouti přezkoumání přiměřenosti nájemného, ani není nájemní úřad příslušným k tomuto přezkoumání, pročež rozhodnutí naříkaná nemají opory v zákoně a musela dle § 7 zák. o ss býti zrušena.

Citace:

č. 1227. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 415-416.