Č. 1108.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí (Čechy): 1. Při převodu nemovitosti na základě právních jednání, která neurčují cenu převedené nemovitosti, jest při vyšetření přírůstku hodnoty vzíti v počet hodnotu nemovitosti. — 2. Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí postihuje i majetek horní.
(Nález ze dne 10. ledna 1922 č. 261.)
Prejudikatura: k 2. nál. č. 574 a 671.
Věc: Fa B. K. B. v M. (adv. Dr. M. Leiser z Prahy) a Dr. Ferd. T. v P. proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty.
Výrok: Naříkaná rozhodnutí se zrušují pro nezákonnost.
Důvody: Trhovou smlouvou ze dne 22. října 1917 prodala B. K. B. ve Vídni Dru F. T. horní objekty zapsané ve vl. č. 533 horní knihy M. a to důlní pole Maria Magdalena u D., sestávající z míry dolové Maria Magdalena a dvou přebytků. Odst. 2. zmíněné kupní smlouvy ustanovil toto: »Kupní cena za horní objekty v odst. 1. uvedené sestává: a) z pevné (fixní) hned splatné sumy 80000 K, b) z měsíčně splatné měnlivé částky po 2 K z každé tuny uhlí, jež se vytěží z prodaného horního objektu a dále z horního objektu v horní vl. 635 zapsaného a po případě, bude-li těženo kapucínské uhlí, z každé tuny kapucínského uhlí, která se prodá neb jinak zužitkuje, c) z další měsíčně splatné měnlivé částky, sestávající z polovice hrubého průměrného výtěžku, který kupec neb jeho právní nástupci při prodeji neb jinakém zužitkování uhlí a kapucínského uhlí z horních objektů sub b) uvedených vytěženého v příslušném měsíci přímo neb nepřímo docílí nad 9 K za tunu. Při tom budiž měsíční průměrný výtěžek zvlášť čítán za uhlí a zvlášť za kapucínské uhlí. Upotřebí-li se uhlí neb kapucínské uhlí k vlastní spotřebě neb odevzdá-li se podnikům, na kterých kupec neb jeho právní nástupci jsou zúčastněni, čítati jest jako nejnižší výtěžek průměrný výtěžek v dotyčném měsíci při prodeji uhlí docílený. Platy pod b) a c) uvedené za každý uplynulý měsíc jest odvésti do 10. dne měsíce následujícího k rukám prodávajícího. Prodávající má nárok na tyto platy, pokud uhlí a kapucínské uhlí z objektů pod b) vyjmenovaných nejsou zcela vytěženy a zužitkovány. Kupující jest povinen neprodleně s těžením započíti a v něm stále pokračovati, jakož i v prvých 5 letech ročně nejméně 14000 tun uhlí včetně kapucínského uhlí vytěžiti.«
K zajištění všech pohledávek, zejména k zajištění platebních povinností dle bodu 2. b) a c), zřídil kupující na tělesech sub b) jmenovaných prodávající firmě právo zástavní do nejvyšší sumy 150000 K. Dle odstavce 3. téže. smlouvy zavázal se kupující o těžbě uhlí a kapucínského uhlí z horních obejktů pod 2. b) uvedených, jakož i. o prodeji a jinakém zužitkování vésti odděleně knihy a přiznal prodávající právo, aby se moula kdykoliv svým zmocněncem o správnosti měsíčních písemných výkazů kupujícího o množství vytěženém, prodaném a zužitkovaném i o docíleném výtěžku nahlédnutím do knih, listin, faktur atd., jakož i prohlídkou dolů a důlních zařízení přesvědčiti. Dle čl. 5. držení i vlastnictví, užitky i nebezpečí přešly na kupujícího dnem smlouvy. Dle čl. 7. převzal kupující případnou dávku z přírůstku hodnoty na sebe.
Z tohoto převodu předepsána byla dávka z přírůstku hodnoty třemi platebními rozkazy městského úřadu v D., a to: a) ze dne — penízem 14069 K, z rozdílu mezi pevnou zcizovací cenou 80000 K v odst. 2. a) smlouvy uvedenou a nabývací cenou 6091 K 20 h a s ohledem na převzetí dávky nabyvatelem; tento platební rozkaz nabyl moci práva; b) ze dne — penízem 55394 K 44 h a to z části kupní ceny dle odst. 2. b) smlouvy kupní sumou 134697 K 76 h zjištěné a s ohledem na převzetí dávky nabyvatelem na 158259 K 87 h zvýšené, penízem 27697 K 22 h i se 100 proc. zvýšením pro nesprávné údaje, c) ze dne — penízem 109363 K, z části kupní ceny dle odst. 2. c) sumou 531855 K zjištěné a o dávku nabyvatelem převzatou na 624930 K zvýšené.
Proti potvrzujícím rozhodnutím zem. správ. výboru, týkajícím se platebních rozkazů b) a c), směřují stížnosti, o nichž uvážil nss toto:
První námitka zásadního rázu, kterou st-lé vznesli proti nař. rozhodnutím, popírá poplatnost převodu horního majetku podle řádu o dávce z přírůstku hodnoty. Nss nemohl vývodům stížností v tomto bodu dáti za pravdu a setrval při právním náhledu, který již opětně a zejména nálezem z 19. ledna 1921 (Boh. č. 671) vyslovil, a jehož jádro spočívá v tom, že jak názvosloví zákona a význam výrazu »nemovitost«, který v platném zákonodárství se mu přiznává, tak i zejména účel dávkového řádu, dle něhož dávka z přírůstku hodnoty má postihnouti zvětšení hodnoty nemovitosti bez vynaložení kapitálu a práce přirostlé, dopadá na majetek horní zcela stejným způsobem jako na kteroukoliv nemovitost jinou.
Všechny ostatní námitky stížnosti visí na jediné, ústřední námitce; jsou na ní závislé tou měrou, že odpověď na tuto námitku obsahuje v sobě in nuce již také odpověď na všechny ostatní námitky. Touto ústřední námitkou je námitka proti methodě, které bylo použito při vyšetřování zdanitelného přírůstku hodnoty. Námitka tato týká se především »ceny« zcizovací a způsobu, jakým tato »cena« byla vyšetřena. Vzájemné plnění, k němuž nabyvatel zcizeného majetku horního se zavázal, záleží, jak bylo shora uvedeno, jednak z hotovosti peněžní, jednak z měsíčních měnlivých částek, které je platiti částkou 2 K z každé tuny vytěženého, po případě zpeněženého uhlí po celou dobu dolování, a konečně z jisté kvóty výtěžku za prodané uhlí, dostoupí-li výtěžek ten jisté, ve smlouvě stanovené výše. Žal. úřad pokládal soubor těchto plnění za »cenu« ve smyslu dávk. řádu a vyšetřoval proto číselnou výši druhé a třetí složky řečeného souboru. Dlužno se tedy zabývati především otázkou, zdali tato plnění mají vskutku povahu ceny zcizovací ve smyslu dávk. řádu, neboť stížnost to popírá.
Nemůže býti pochybnosti o tom, že dávk. řád mluvě v § 5, odst. 2 o cenách zcizovacích a nabývacích, má v prvé řadě na mysli ono právní jednání, při němž určení »ceny« je nezbytnou pojmovou náležitostí právního jednání, t. j. smlouvu trhovou. Jest otázka, zda právní jednání, které st-l uzavřel a které bylo ovšem stranami smluvními označeno jako smlouva trhová, dle své právní povahy vskutku je smlouvou trhovou, či není-li jiné povahy právní, která smluvenému plnění nabyvatelovu vůbec charakter ceny odnímá.
Nss zkoumaje povahu této smlouvy dospěl k úsudku, že řečené právní jednání nelze pokládati za smlouvu trhovou, nýbrž za smíšenou smlouvu innominátní, v níž obsaženy jsou elementy, náležející k podstatě několika různých jednání právních. Shledal zejména, že v tomto právním jednání, třeba bylo označeno jako trhová smlouva, nemá-li přímo převahu (srovn. § 1055 o. z. o.), tož jistě aspoň zřetelně se projevuje živel smlouvy společenské, kterou si zcizitel za to, že vnesl hodnotu svého majetku, zabezpečil jistý podíl na výnosu podniku (§ 1175 o. z. o.), který třeba nebyl podnikem společenským v striktním slova smyslu, přece jenom podniku společenskému po mnoha stránkách se podobá.
Jakmile však v uzavřeném právním jednání zastoupen jest tento element, není možno plnění, jež záleží v podílu na výnosu podniku, označovati jako cenu, nýbrž spíše jako podíl na výnosu (§ 1193 o. z. o.), tedy jako zcela jinou kategorii právní, než je »cena« zcizovací. Již proto je důvodná pochybnost, zdali v daném případě jde o »cenu« ve smyslu dávk. řádu. Leč i kdyby bylo lze za to míti, že elementy trhové smlouvy, jež v uzavřeném právním jednání rovněž jsou obsaženy, jsou s to, aby daly smluvenému souboru plnění charakter ceny trhové, vzniká vážná pochybnost, zdali cena tato je tou měrou určitá, jak obč. zákoník v ustanoveních o smlouvě trhové (§§ 1056 a násl.) vyžaduje.
Pochybnost o určitosti této ceny vzniká zejména, pokud jde o plnění na třetím místě uvedené, které závisí namnoze nejenom na vůli podnikatele, nýbrž i na poměrech trhu, ale pochybnost vzchází i co do plnění na druhém místě uvedeného, totiž oněch pevných 2 K za každou tunu, uváží-li se, že jak trvání, tak výše plnění tohoto je závislé na okolnostech naprosto neznámých a nezjistitelných a částečně i na vůli nabyvatelově. Leč i kdyby bylo lze přes tuto pochybnost se přenésti, zbývá další otázka, zdali veličina, o kterou jde, i kdyby byla cenou ve smyslu obč. práva, je takovou cenou, jakou má na zřeteli dávkový řád. Neboť sluší uvážiti, jaký účel má ustanovení § 5 v odst. 2. obsažené. Dávka z přírůstku hodnoty je myšlena jako veřejné břímě, které postihuje rozdíl hodnoty nemovitosti ve dvou určitých obdobích časových a to podle positivního ustanovení našeho zákona rozdíl hodnoty nemovitosti v době nabytí a v době zcizení. Základní myšlenkou dávk. řádu je tedy postihnouti přírůstek hodnoty, který lze zjistiti jedině srovnáním dvou hodnot, hodnoty nabývací a zcizovací. Nss již opětně vyslovil náhled, že ceny nabývací a zcizovací mají jen význam snadné technické pomůcky, která slouží k tomu, aby se zjistila hodnota. Strana dle positivního předpisu nemá ovšem nároku, aby místo ceny ve smluvním jednání označené, byla za základ položena hodnota. Jen úřad má právo položiti v určitých případech místo ceny hodnotu obecnou.
Dávk. řád přiděluje tedy ceně určitou funkci v početním úkonu, kterým se má přírůstek dávce podrobené zjistiti. Má-li cena zcizovací a nabývací vyhověti této funkci, kterou jí zákon přidělil, je zřejmo,, že musí to býti veličina likvidní a tak určitá, že je možno použíti ji tím okamžikem, kdy dávka se vyměřuje, čili »při převodu«, to jest nejpozději v pětileté promlčecí lhůtě zákona z 18. března 1878 č. 31 ř. z. Aby tedy cena mohla vykonati funkci, která jest jí přikázána, musí míti způsobilost, aby jí v řečeném početním úkonu mohlo býti použito. Je tedy otázka, zdali plnění, ke kterým se nabyvatel vůči zciziteli v daném případě zavázal, mají vlastnosti, které činí je schopnými k této funkci. Není o tom sporu, že obě plnění, jak ono na druhém, tak i na třetím místě uvedené, nejsou veličiny likvidní. Kdyby tedy mělo se těchto veličin při vyšetření přírůstku použíti, vedlo by to k tomu, že by předpis dávky musil býti odložen, až by časově poslední plnění smluvní bylo lze ciferně určiti. Tím by se stalo, že by dávka proti intencím zákona nemohla býti předepsána hned při převodu, nýbrž v době třeba až o desetiletí pozdější, pokud by předpisu dávky vůbec nestálo v cestě promlčení. Použití řečených plnění jako složky při vyšetřování přírůstku dá se ovšem mysliti i tím způsobem, že by postupná plnění se kapitalisovala a cifra kapitalisací získaná vzala se v počet. Není však žádného předpisu zákonného, který by úřad k tomuto procesu zmocňoval.
Konečně zbývá třetí cesta, které v daném případě úřad použil, vydávaje platební rozkazy dílčí podle plnění nabyvatelem v jednotlivých obdobích konaných. Leč i tento způsob příčí se povaze, účelu a berní technice dávky, a to nejen z důvodů svrchu uvedených, nýbrž také proto, že dávka z přírůstku hodnoty je zřejmě myšlena jako dávka jednorázová při převodu vybíraná, a nikoliv jako dávka periodická.
Všechny tyto úvahy nasvědčují tomu, že veličina, kterou představují obě měsíčně měnlivá plnění, jež st-l na sebe převzal, nemá povahu ceny zcizovací, na jakou míří dávkový řád v § 5, odst. 2. Tomuto závěru nestojí nikterak v cestě ustanovení téhož § a téhož odst., jímž se praví, že místo ceny nastupují obecné hodnoty jen v případech zvláštních, neboť toto ustanovení je v těsné souvislosti s 1. odst. § 5, který má na mysli právní jednání, jimiž cena zcizovací a nabývací se vskutku určuje, nevztahuje se však na převody, které spočívají na právních jednáních, jimiž vůbec cena se neurčuje (jako na př. smlouvy směnné, o rozdělení společného vlastnictví), které však přece, pokud podle dávkového řádu z poplatnosti výslovně vyjmuty nejsou, dávce podléhají.
Není-li tedy převodním právním jednáním cena určena, nezbývá dle povahy věci nic jiného, než sáhnouti k základní zásadě dávkového řádu, že dávka vyměřuje se na základě hodnot, a bylo proto nař. rozhodnutí již pro postup, jakým vyšetřován byl zdanitelný přírůstek, zrušiti jako nezákonné.
Tím však jest dána již odpověď na všecky ostatní námitky, které se k řečené ústřední námitce pojí, zejména otázka přípustnosti dílčích platebních rozkazů, jichž vydání bylo způsobeno právě tím, že postupně ke splatnosti dospívající proměnlivá plnění pokládána byla za »cenu« zcizovací ve smyslu dávk. řádu, kterouž v pravdě nejsou. Pokud stížnost vytýká formální vady, jež prý se sběhly při vyšetřování jednotlivých lhůt domnělé »ceny«, stávají se výtky tyto bezpředmětnými, poněvadž řečené veličiny, které byly snad vadně zjištěny, nemají pro vyměření dávky vůbec právního významu a jest tedy zcela lhostejno, zdali zjištěny byly způsobem správným.
Totéž platí i o otázce právní moci prvého platebního rozkazu st-li vydaného, neboť otázkou touto zabýval se žal. úřad právě zase jen v souvislosti s dalšími platebními rozkazy dílčími, jež bylo nutno uznati za nezákonné.
Bezpředmětnou stává se též otázka, zdali pachtýře, který zcizený majetek dolový najal za účelem rubáni uhlí od právního nástupce prvého nabyvatele, sluší pokládati za právního nástupce jeho ve smyslu smlouvy zcizovací, neboť i tato otázka mohla by pro tento spor míti význam jen tehdy, kdyby bylo lze přisvědčiti náhledu žal. úřadu, že smluvená plnění jsou zcizovací cenou ve smyslu dávk. řádu.
Naproti tomu jest v důsledku právního náhledu svrchu vyloženého pokládati nař. výrok o zvýšení dávky dle § 23 dávk. řádu pro zamlčení podstatných skutečností za nezákonný. Neboť nelze klásti straně za vinu, že snažila se zatajiti neb aspoň ztížiti zjištěni veličiny, která pro zjištění přírůstku jest právně bezvýznamná, takže i kdyby byla bezvadně prokázána subjektivní vina, která dle § 23 dávk. řádu jest předpokladem zvýšení dávky, scházel by objektivní předpoklad zákonem požadovaný, to jest příčinná spojitost mezi zatajením a zkrácením dávky, neboť zatajení okolností týkajících se veličiny pro vyměření dávky nerozhodné nebylo vůbec s to, aby zkrácení dávky přivodilo.
Bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti pro nezákonnost dle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 1108. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 155-159.