Č. 1165.

Zdravotnictví: V rámci řízení upraveného čl. 6 min. nař. ze 17. prosince 1894 č. 239 ř. z. ve znění nař. ze 16. dubna 1901 č. 40 ř. z. může úřad zakázati všeobecný prodej farmaceutických výrobků jen ve lhůtě tříměsíční tam stanovené. Na instanční řízení odvolací se tato lhůta však nevztahuje.
(Nález ze dne 13. dubna 1922 č. 6706/21.)
Věc: Ph. Mr. Richard P. na S. proti min. veř. zdravotnictví a tělesné výchovy stran prodeje lékárnických specialit.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-l ohlásil podáním ze dne 20. prosince 1919 zamýšlený všeobecný prodej specialit vyráběných firmou Ph. Mg. K. na S., Syrup- Kolář, Jodichtan, Ampyrofen, Peristol, Cholethesan 1. a 2.
Zemská správa politická, jíž bylo podání předloženo, prohlásila výnosem z 15. března 1920 č. —, že »tuto hromadnou žádost nelze předložiti min. veř. zdravotnictví a tělesné výchovy, protože jsou obaly a nádoby specialit Jodichtan a Cholethesan 1. a 2. opatřeny nápisy, které nejsou, jak je předepsáno odst. 4 min. nař. ze dne 17. prosince 1894 č. 239 ř. z., prostým návodem, nýbrž jsou nepřípustnou reklamou.«
Proti tomuto výnosu podal st-l 13. dubna 1920 odvolání, v němž jednak vytýká, že nebyly ministerstvu předloženy aspoň speciality, u nichž nebylo shedáno závady, jednak uvedl, že štítky a obaly na Jodichtanu a Cholethesanu 1. a 2. byly dodatečně upraveny přesně dle předpisu.
Min. zdrav. vyslechlo ve věci státní zdravotní radu a po té naříkaným rozhodnutím stěžovateli všeobecný prodej přípravku »Peristol« za modalit tam vytčených povolilo, všeobecný prodej ostatních přípravků nepovolilo z těchto důvodů:
»Kreosotum lacticum není chemickou sloučeninou (jako na př. kreosotum carbonicum); kreosot nejsa vázán nemá výhod kreosotu organicky vázaného, mimo, to jak kreosot tak ostatní látky (calcium lacticum, calcium glycerinophosphoricum) až na kodein jsou obsaženy v předloženém syrubu v dávkách, které nemají therapeutického účinku a přípravek není tedy ani therapeuticky účinný. Jodichtan obsahuje velmi nepatrné množství účinných látek (jodu, ol. sinapis, etheru, chloroformu a mentholu), tak že jest therapeuticky bezcenný. Cena prodejní jinak správně kalkulovaná jest příliš vysoká. Ampyrofen v tabletách jest směsí, jejíž účinek lze očekávati jen při větším množství tablet, čímž se léčení zdražuje. Směs sama není toho druhu, že by mohla představovati něco zcela nového. Cholethesan 1. a 2. jest čaj, jehož therapeuticky účinek pro vyměšováni žluči nemůže býti jiný, než u oficinálních species laxantes a jest tedy zbytečno rozšiřovati ještě řadu podobných přípravků.« Stížnost vytýká tomuto rozhodnutí předem, že min. nevyřídilo formální námitku odvoláním vznesenou v tom směru, že zsp vrátila ohlášení stran všech ohlášených výrobků farmaceutických, ač závady jí vytknuté týkaly se jen specialit Jodichtanu a Cholethesanu 1. a 2.; namítá neúčinnost výroku ministerského, pokud se jím prodej specialit nepovoluje, poněvadž vydán byl po uplynutí 3měsíční lhůty min. nař. ze dne 16. dubna 1901 č. 40 ř. z. stanovené, kterouž lhůtu sluší v daném případě počítati od 13. dubna 1920, kdy speciality by(ly znovu předloženy a to již bez závad zsp-ou vytknutých. Po stránce věcné stížnost proti důvodům nař. rozhodnutí dovozuje léčebnou účinnost farmaceutických výrobků, jejichž prodej nebyl povolen.
Nss založil svůj nález na těchto úvahách:
Nař. rozhodnutí opírá se zřejmě o nař. min. ze 17. prosince 1894 č. 239 ř. z. a to o ustanovení čl. 6, jemuž dostalo se nového znění nař. ze 16. dubna 1901 č. 40 ř. z. Tento předpis upravuje výkon zdravotní policie v případech, kde jde o výrobu nového farmaceutického výrobku k všeobecnému prodeji určeného. Ukládá straně, t. j. držiteli neb odpovědnému správci lékárny povinnost ohlásiti předem výrobu politickému úřadu 1. stolice a vymezuje s druhé strany co do vyřízení takového ohlášení kompetenci zdravotních úřadů podle jejich hierarchického pořadu a to v ten rozum, že úřad 1. a 2. stolice může vyslovit sice zákaz, kdežto připuštění výroby takovéhoto výrobku za účelem všeobecného prodeje podle intence nařízení vyhrazeno jest zásadně stolici 3. Zároveň vysloveno jest v onom článku, že ohlášený výrobek smí býti prodáván, uplynuly-li tři měsíce od ohlášky neb od jejího doplnění úřadem vyžádaného. Ustanovením naposled uvedeným jest nepochybně v jistém směru omezeno právo zdravotních úřadů, výrobu nových farmaceutických výrobků za účelem všeobecného prodeje zakázati, a to zřejmě ve prospěch strany. Že zřetel na zájem strany byl důvodem pro, vydání onoho ustanovení, vysvitne zejména, porovná-li se znění cit. čl. 6 v nař. z r. 1894 a 1901. Podle dřívějšího nařízení mělo se počíti s prodejem ohlášených výrobků teprve, když lékárníka došlo vyrozumění, že zemský politický úřad neshledal příčiny vydati zákaz prodeje. Ministerstvu bylo pak vyhrazeno právo vydati zákaz takový na základě dobrého, zdání nejvyšší zdravotní rady, kdykoli by byl zjištěn postup předpisům odporující při výrobě neb odbytu takového výrobku. Bylo-li pak nařízením z r. 1901 konečné posouzení otázky, má-li býti od zákazu upuštěno, přeneseno na ministerstvo, zároveň však stanoveno, že s prodejem smí se počíti, nedošel-li zákaz do tří měsíců od ohlášení, nelze tomu rozuměti jinak, než že tu straně měla býti poskytnuta jistá ochrana, aby nebyla v nejistotě o konečném osudu svého záměru, zavésti nový farmaceutický výrobek do všeobecného prodeje, udržována déle než je dle povahy věci nezbytně potřeb: a nebyla tak její podnikatelská činnost neodůvodněně ochromována.
S druhé strany však nelze přehlížeti, že uvedené ustanovení čl. 6 má povahu zcela specielního předpisu, takže není přípustno zamýšlenou jím ochranu zájmu stran rozšiřovati přes meze, jež jsou dány samým zněním příslušné normy. Zejména nelze podle názoru tohoto soudu ustanovení o tříměsíční lhůtě vymezené úřadu pro vydání zákazu ohlášené výroby a všeobecného prodeje vztahovati také na řádné řízení odvolací a dovozovati snad z něho, že by také rozhodnutí o opravném prostředku podaném proti zákazu vydanému nižší stolicí bylo vázáno na onu lhůtu v tom smyslu, že by zákaz pozbýval účinnosti, kdyby opravný prostředek nebyl do tří měsíců vyřízen.
Řídě se těmito dvěma hledisky ze znění a zjevné tendence nařízení vyvozenými usuzoval nss o daném případě takto: Zsp svým výměrem zákaz ve smyslu čl. 6 přímo nevyslovila, nýbrž toliko odepřela předložiti ohlášení výroby a prodeje farmaceutických výrobků, jak jí bylo podáno, ministerstvu, shledavši v ohlášení jakousi závadu. St-l odčiniv tuto závadu předložil vrácenou ohlášku zsp znovu podáním, jež označeno jest jako odvolání. Zsp toto »odvolání« předložila žal. úřadu, který podle obsahu nař. rozhodnutí všeobecný prodej přípravku »Peristol« povolil, ostatních ohlášených výrobků nepovolil , omezil se tedy na věcné přezkoumání ohlášky čním »odvoláním« modifikované s hlediska zdravotně policejního, nezabývaje se nikterak formálními námitkami, jež st-l uváděl proti postupu zsp. Za tohoto stavu věci sluší podle názoru nss pohlížeti na naříkané rozhodnutí nikoliv jako na rozhodnutí o opravném prostředku, podaném proti zákazu výroby a prodeje, nýbrž jako na vyřízení ohlášky výroby a prodeje v rámci řízení upraveného v odst. 2 a násl. čl. 6 ve znění nařízení z r. 1901.
V důsledku toho měl by však zákaz některých z ohlášených výrobků oporu v ustanovení cit. nařízení jen, kdyby byl st-le došel v tříměsíční lhůtě tam stanovené, za jejíž počátek by v daném případě mohl býti uznán nejpozději den, kdy opravená ohláška byla dodána zsp (13. duben 1920); poněvadž nař. rozhodnutí bylo dodáno stěžovateli po uplynutí této lhůty (počátkem roku 1921), odporuje zákaz v něm vyslovený cit. nařízení a musilo proto nař. rozhodnutí, pokud je bráno v odpor, býti zrušeno podle § 7 zák. o ss.
K vývodům odvodního spisu podaného žal. úřadem jest podotknouti, že nss shledav, že nař. výnos lze pojímati jedině jako vyřízení ohlášky podané po rozumu čl. 6, odst. 2 nař. ze 16. dubna 1901 č. 40 ř. z., neměl podnětu, aby se zabýval v tomto případě otázkou, zdali a za jakých předpokladů by byly zdravotní úřady oprávněny výrobu a všeobecný prodej farmaceutických výrobků ať výslovně, ať mlčky již připuštěných zakázati později.

Citace:

Č. 1165. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 284-286.