Č. 1236.

Úředníci státní: Přeložený úředník, který nebydlí v novém služebním místě, nýbrž v místě jiném, odkudž do úředního působiště dojíždí, ať se tak děje z důvodu jakéhokoli, nemá nároku na diety a cestovné.
(Nález ze dne 20. března 1922 č. 2519.)
Věc: Rudolf K. v Č. B. proti ministerstvu financí v Praze stran odepření diet.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-1 byl následkem zrušení berního úřadu v H. výnosem zemského finančního ředitelství v Praze ze dne 26. ledna 1921 přeložen z úřední moci k bernímu úřadu v Č. B., kde nastoupil 1. března 1921 službu. Nemoha pro nedostatek bytů najíti v Č. B. bytu pro rodinu, zanechal rodinu v H. a denně dojížděl z H. do úřadu do Č. B. Žádosti jeho za přiznání diet z titulu vedení dvojí domácnosti zemské finanční ředitelství výnosem z — s poukazem na výnos ministerstva financí z 3. února 1921 čj. 1060 pres. nevyhovělo, poněvadž dojíždí denně od své rodiny do nového služebního místa, čímž předpoklad, »že žije úplně odloučen od své rodiny« není splněn. V podaném odvolání st-1 uváděl, že je nucen denně od 5.45 ráno do 6.30 večer, tudíž téměř 13 hodin dlíti mimo domov a docházeti z bytu přes 3 km k dráze, a žádal — odvolávaje se na § 58/2 služ. pragm. a co do výše náhrady na usnesení ministerské rady ze 4. června 1920 ,— za přiznání stravného, povozného k stanici H. a zpět a jízdného po dráze. Ministerstvo financí výnosem z — odvolání z důvodů výměru v odpor vzatého zamítlo.
Stížnost podanou do tohoto rozhodnutí nss neshledal důvodnou. St-1 jednak z okolnosti, že za daných bytových poměrů nemůže v Č. B. nalézti rodinného bytu a že se mu úřad o takový byt nepostaral, jednak z toho, že dle jeho názoru s poloviční dietou, která by mu příslušela, kdyby žil v Č. B. sám odloučeně od rodiny, nemohl by vystačiti, v podstatě vyvozuje nárok, že mu za úřadování jeho v novém působišti s denní dojíždkou z domova přísluší náhrada na dietách a cestovném taková, jako by tyto dojíždky byly služebními cestami mimo úřední působiště. Argumentace této nelze sdíleti.
Důvodem, z něhož st-1 vznáší své nároky, je okolnost, že byl přeložen od zrušeného berního úřadu v H. k bernímu úřadu v Č. B. St-lem dovolaný § 67, odst. 3 služ. pragm. nařizuje ovšem, aby při přeložení na jiné služební místo byla úředníku — šetříc služebních zájmů a co možno přihlédajíc k osobním poměrům úředníků — poskytnuta přiměřená přesídlovací lhůta. Předpis ten obsahuje však toliko směrnici pro úřad, jenž přeložení vyslovil, aby stanově termín nastoupení nového služebního místa šetřil nejen zájmů služebních, nýbrž měl podle možnosti také na zřeteli osobní poměry přeloženého, nedává však tomuto žádného nároku na to, aby do té doby, dokud si v novém úředním místě sám byt nenajde nebo mu úřad byt nezaopatří, mohl s nastoupením služby do nového působiště vyčkávati. Z toho plyne však, že ode dne, kdy přeložený úředník podle daného mu služebního rozkazu má nastoupiti službu v novém působišti, dlužno toto místo pokládati za jeho služební místo a že nelze na dále úřadování jeho, v tomto úředním místě považovati za službu konanou mimo vlastní služební působiště ani tehdy, když úředník bydle v místě jiném, do nového svého úředního místa dojíždí. Nelze proto cesty st-lovy z H. za účelem úřadování jeho v Č. B. považovati za komise, za něž by mu příslušel nárok na diety a cestovné podle předpisů platných pro služební cesty mimo úřední místo, a možno nároky jeho posuzovati jedině dle předpisů o odškodnění úředníka při přeložení. Tím vyřízeny jsou námitky st-lovy, v nichž opírá svůj nárok o předpisy týkající se odškodnění za služební cestu mimo úřední působiště, zejména o ustanovení odd. 1. a 2. výnosu min. fin. z 15. června 1920 č. 5034.
§ 58, odst. 2 služ. pragm. nemá žádného samostatného ustanovení o odškodnění úředníka při jeho přeložení, nýbrž odkazuje na předpisy zvláštní o tom vydané. Základní předpis o odškodnění v případech přeložení úředníka — dekret dv. kanc. z 13. září 1804 sb. z. pol. 22. 31 — stanoví, že přeloženému úředníku náleží (nehledíc k náhradě za nábytek) toliko cestovné a příslušné diety toliko po dobu cesty.
Výnos min. fin. z 21. února 1919 č. pres. 2223 (Věstník min. fin. 1919 č. 4., č. 8) jedná o náhradě v případě přeložení do jiného úředního působiště toliko v bodu 4, a obsahuje ustanovení jedině ohledně nábytečného. Teprve výnos min. fin. z 15. června 1920 č. pres. 5034 (Věstník min. fin. 1920 č. 6. č. 26) upravuje sub 4. otázku odškodnění úředníků, kteří přeloženi byvše do jiného služebního místa pro bytovou nouzi nemohli tam přestěhovati svoji rodinnou domácnost, a dovoluje, aby jim z důvodu nuceného vedení dvojí domácnosti poskytnuty byly za prvých 14 dní celé diety (stravné) a příplatek za noc, a za ostatní dobu, pokud je poukaz diet přípustný, polovici těchto požitků. Tento výnos — který ostatně neposkytuje žádného právního nároku na odškodnění tam uvedené — předpokládá však, že zmíněný úředník je nucen vésti dvojí domácnost, t. j. že v novém svém úředním působišti žije odloučeně od své rodiny a vede domácnost vlastní, a nemůže tedy již z tohoto důvodu dovolávati se ho pro sebe st-1, jenž nevede v Č. B. svou domácnost, nýbrž sdílí s rodinou domácnost v H. a odtud denně do úřadu dojíždí.
Odůvodňuje-li toto svoje dojíždění tím, že by s poloviční dietou pro případy nucené dvojí domácnosti stanovenou nemohl vyjíti, dlužno na to odpověděti, že ovšem, pokud služební úřad jeho netrvá na tom, aby v úředním svém působišti také bydlel, je mu dáno na vůli bydleti, kde mu libo, že však nemůže dovozovati z této volnosti ve volbě bydliště nároků, pro něž v positivních předpisech není podkladu. Pokud však námitkou svou chce snad vytýkati nevhodnost generelní úpravy náhrad poskytovaných přeloženému úředníku v případech nuceného vedení dvojí domácnosti, nemůže se nss, jemuž přísluší toliko zkoumati zákonitost nař. rozhodnutí, otázkou tou zabývati.
Poněvadž tedy předpisů o dietách a cestovném platných pro služební cesty mimo úřední působiště na případ st-lův aplikovati nelze, a podle předpisů o náhradě při přeložení na jiné služební místo, kterých tu jest užíti, přeloženému úředníku, když nebydlí v novém služebním místě, nýbrž v místě jiném, odkudž do úředního působiště dojíždí, ať se tak děje z důvodu jakéhokoli, nárok na diety a cestovné nepřísluší, nebylo lze shledati stížnost důvodnou.

Citace:

č. 1236. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 434-436.