Č. 1361.

Státní občanství: Ztráta státního občanství a domovské příslušnosti v republice čsl. nastává vstupem do služeb obce v republice maďarské za obecního notáře, když tento vstup předpokládá maďarské státní občanství.
(Nález ze dne 13. května 1922 č. 6714.)
Věc: Desider P. v P. proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o domovskou a státní příslušnost. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Ministr s plnou mocí pro správu Slovenska v Bratislavě vydal st-li nař. rozhodnutí tohoto znění: »Na základě ustanovení § 18, posl. odst. zák. čl. XXII : 1886 vyslovuji, že Desider P., notář toho času bydlištěm v P., nar. dne 26. června 1879 v S., není příslušným domovským právem do obce H. Č. ani do některé jiné obce na území čsl. republiky ležící, ani že není čsl. státním občanem. Současně nařizuji, aby jmenovaný byl ze seznamu příslušníků obce H. Č. vymazán a aby byl domovský list ze dne 20. července 1921, jemu obcí H. Č. vydaný, zničen. V důvodech uvedeno: Svědectvím obecního úřadu ve F. ze dne 30. listopadu 1920 jest zjištěno, že Desider P. konal službu jako doživotně zvolený notář obce F. ode dne převratu do 31. prosince 1920, tedy byl veřejným zaměstnancem v maďarském státě. Ztratil proto tímto způsobem čsl. státní občanství, které měl na základě své ipso jure nabyté domovské příslušnosti do H. Č. a tím i svoje domovské právo do jmenované obce. Z důvodu toho byl mu obecním představenstvem v H. Č. domovský list ze dne 20. července 1921 vydán neprávem a musí býti zničen a žadatel ze seznamu příslušníků obce H. Č. vymazán.«
Stížnost podanou do tohoto rozhodnutí neshledal nss důvodnou:
Podle § 63 zák. čl. XXII : 1886 náleží obecní notář k obecnímu představenstvu. Podle § 73 téhož zák. článku může býti zvolen do obecního představenstva jen státní občan, tedy zajisté také toliko ten, kdo přísluší do některé obce, náležející k státnímu území, v němž jest obec, jež zvolila dotyčnou osobu do svého představenstva, tedy zejména též za obecního notáře.
V daném případě vycházel žal. úřad na základě svědectví obecního úřadu ve F. z — z předpokladu, že st-l, byv zvolen za doživotního notáře uvedené obce ležící na území nynějšího maďarského státu, konal tam tento úřad ode dne převratu do 31. prosince 1920. Opíraje se o toto skutkové zjištění, dospěl žal. úřad vzhledem k ustanovení § 63 a 73 zák. čl. XXII : 1886 k úsudku, že st-l byl v době zvolení svého za obecního notáře uvedené maďarské obce maďarským státním občanem, a vyslovil v důsledku 3. odst. § 4 ústavní listiny, podle kterého nemůže býti příslušník cizího státu zároveň příslušníkem čsl. republiky, že st-l pozbyl státního občanství čsl. a že následkem toho nepřísluší ani domovským právem do obce H. Č. ani do jiné obce na území čsl. republiky.
Stížnost uplatňuje proti tomu jediné, že prý st-l neopustil Slovensko a zdejší svůj úřad, aby si hledal jinde zaměstnání, nýbrž že byl k tomu donucen svými hospodářskými poměry. Než okolnost, z jakého důvodu st-l přesídlil do území státu maďarského a tam úřad obecního notáře převzal, jest pro spornou otázku nerozhodna.
Stížnost ani výslovně nepopírá správnost a úplnost uvedeného zjištění žal. úřadu, ani neuvádí okolností, z nichž by vyplývalo, že jest předpoklad žal. úřadu mylný, netvrdí zejména, že by st-l v té době nebyl býval státním občanem maďarským, nýbrž výslovně přiznává, že st-l byl zvolen po převratu za obecního notáře ve F. Za tohoto stavu věci musil nss stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

Č. 1361. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 711-712.