Č. 1269.Mimořádná opatření: Moučnou dávku podle § 6 opatření Stálého výboru ze dne 25. srpna 1920 č. 494 sb. z. a n. jest platiti i z pozemků železničních, podléhajících dani pozemkové, a to i když nejsou věnovány zemědělské výrobě.(Nález ze dne 30. března 1922 č. 3245.)Věc: Řiditelství čs. státních drah v Košicích (zast. Českou finanční prokuraturou v Praze) proti finančním řiditelstvím v Prešově a v Levoči o dávku moučnou (z katastrálního výnosu).Výrok: Stížnosti se zamítají jako bezdůvodné.Důvody: Ředitelství čs. státních drah v Košicích byla předepsána moučná dávka z katastrálního čistého výnosu půdy v obci M., jakož i v obcích okresu S., N. V. a okresu G. V rekursech bylo stranou namítáno, že dle nařízení vlády ze dne 23. září 1920 č. 541 sb. z. a n. jest této dávce podrobena pouze plodná půda, že však pozemky železničního tělesa, zapsané v knihách železničních, tudíž určené k účelům jiným než zemědělským, jsou půdou neplodnou, byť i pozemky ty zapsané v katastru daně pozemkové dle původního svého označení podléhaly dani pozemkové. Rekursy ty byly zamítnuty co do povinnosti dávkové rozhodnutím finančního ředitelství v Prešově ze dne —, resp. rozhodnutími finančního ředitelství v Levoči ze dne —.Stížnosti do těchto rozhodnutí podané zamítl nss z těchto příčin: Dle § 6 opatření Stálého výboru N. S. ze dne 25. srpna 1920 č. 494 sb. z. a n. o úpravě a úhradě cen mlýnských výrobků jsou povinni vlastníci půdy k úhradě nákladů spojených se zlevněním mouky pro vrstvy méně majetné zapraviti dávku, která činí dvojnásobný katastrální čistý výnos vinic, zahrad a lesů a poloviční katastrální čistý výnos půdy ostatní, podléhající pozemkové dani. V čl. 1. č. 1 prov. nařízení ze dne 23. září 1920 č. 541 sb. z. a n. se pak stanoví, že dávce z katastrálního výnosu půdy podléhá veškerá plodní půda celého území, patřící pod svrchovanost republiky čsl.Podle jasného znění § 6 cit. opatření Stálého výboru N. S. povinnost platiti moučnou dávku postihuje všechny vlastníky jakékoliv půdy bez rozdílu, jen když půda ta podléhá pozemkové dani. Prováděcí nařízení, mluvíc o plodné půdě, nemůže tím ničeho jiného míniti, nežli půdu, podléhající dani pozemkové, nikoliv však — jak stížnost tvrdí, —půdu věnovanou zemědělské produkci. To plyne též ze čl. 1. č. 4 prov. nařízení, dle něhož jest pro povinnost platiti dávku moučnou a pro stanovení její výše rozhodným stav katastru daně pozemkové dnem 1. září 1920 a dle něhož nemají později nastalé změny vlivu na předpis dávky.Námitka stížností, že pozemky drah, zapsané v katastru daně pozemkové toliko jako parifikáty půdy plodné, nejsou půdou plodnou, jest rovněž bezpodstatnou. Neboť rozhodnou jest dle uvedeného pouze skutečnost, že z pozemků se předpisuje daň pozemková. V daném případě jde o pozemky, jež, byť i byly určeny za pozemky železniční a nejsouce používány k prvovýrobě jsou označeny jako parifikáty, vykazují přes to dle katastru daně pozemkové čistý výnos a jsou tudíž dle tohoto katastru stížený pozemkovou daní dle §§ 4 a 11 zák. čl. 7: 1875. Potom však jest v daném případě stěžující si ředitelství povinno moučnou dávkou a to dle § 6 opatření Stálého výboru ve výši polovičního katastrálního výnosu pozemků těch.Názor stížností, že dávka ta jest vlastně dávkou postihující jen samozásobitele, nemá z výše uvedených důvodů opory v zákoně. Ve stížnostech citované materiálie opatření Stálého výboru nemohou názor ten podepříti, poněvadž Stálý výbor původní vládní návrh, jak i stížnosti samy uvádějí, nepřijal, nýbrž v § 6 cit. svého opatření zavedl zcela jinou úpravu, a to právě zdaněním veškeré půdy podrobené dani pozemkové.Stížnosti jsou tudíž bezdůvodné, pročež je bylo zamítnouti.