Č. 1162.

Sčítání lidu: K pojmu » vědomě nesprávných údajů« dle § 4 zák. z 8. dubna 1920 č. 256 sb. z. a n. Moment svedení nezakládá o sobě zvláštní čin trestný na straně svedeného. Změna v udání národnosti je trestná jen tehdy, je-li v pozdějším údaji obsaženo udání vědomě nesprávné.
(Nález ze dne 9. února 1922 č. 1919.)
Věc: Jan J. v B. proti splnomocněnému komisaři pro Ratibořsko v Opavě stran trestního nálezu ve věci sčítání lidu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí, se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nálezem okresního hejtmanství v Hlučíně z — byl st-l uznán vinným přestupkem § 12 zákona ze dne 8. dubna 1920 č. 256 sb. z. a n. a nařízení vlády ze dne 30. října 1920 č. 592 sb. z. a n., který spáchal tím, že se choval hrubým způsobem k sčítacímu komisaři a že učinil vědomě nesprávné údaje, dav se někým přemluviti, aby své původní udání v rubrice 11 »moravská« přeměnil na »německá«, a byl za to odsouzen k pokutě 500 K, při nedobytnosti do vězení na 14 dní.
Naříkaným rozhodnutím bylo odvolání st-lovo zamítnuto z důvodu, že skutková povaha jest prokázána.
Stížnost do tohoto rozhodnutí podanou shledal nss oprávněnou. Podle § 4 zákona ze dne 8. dubna 1920 č. 256 sb. z. a n. trestají se vědomě nesprávné údaje, jakož i všeliká jiná úmyslná jednání a opomenutí, kterými se ohrožuje úplnost nebo správnost sčítání, pokud sama o sobě nebo ve spojení s jinými činy nespadají pod trestní zákon. Nařízení vlády republiky čsl. ze dne 30. října 1920 č. 592 sb. z. a n., jímž se provádí zákon o sčítání lidu, pokládá v § 12 za takové trestné jednání zvláště, když někdo vědomě činí nesprávné údaje, vědomě se vyhne sčítání nebo se dá sčítati dvakrát, jakož i když někdo působí na jiné, aby činili údaje neodpovídající skutečnosti.
Z této zákonné definice vychází, že ani hrubé ani spurné chování což ovšem není totéž, jak naříkané rozhodnutí za to má překládajíc německé »auflehnend« slovem »hrubě«) nelze subsumovati pod § 4 zákona nebo § 12 prováděcích předpisů.
Z téže definice dále jde na jevo, že dle těchto §§ není trestným ten, kdo byl přemluven, nýbrž ten, kdo ke sčítání povinného přemluvil a tak na něj působil, aby učinil při sčítání nesprávné udání, předpokládajíc ovšem, že čin přestal na pouhém působení nebo přemlouvání a že sváděný se k činu svésti nedal. Kdyby však i k tomu bývalo, došlo, netvořil by moment svedení skutkovou podstatu zvláštního trestného činu na straně svedeného, jak za to má trestní nález stížností potíraný, nýbrž nanejvýše polehčující okolnost při vyměření trestu za čin, který obviněný, byv sveden, spáchal. Uznal-li tedy žal. úřad, potvrzuje odsuzující nález prvé stolice, st-le vinným, že se choval hrubým způsobem k sčítacímu komisaři a že se dal někým přemluviti, aby učinil nesprávné údaje, porušil tím svrchu uvedené předpisy zákona.
Další provinění st-lovo spatřuje žal. úřad v tom, že st-l přeměnil své původní udání, že jest národnosti moravské, na údaj, že jest národnosti německé. Pouhá změna udání není však dle § 4 zákona a dle § 12 prov. předp. trestnou sama o sobě, nýbrž jen tehdy, je-li v pozdějším udání obsaženo udání vědomě nesprávné. Aby to mohlo býti posouzeno, jest třeba znáti, které z obou udání shoduje se s objektivní pravdou, jinými slovy v konkrétním případě by musilo býti zjištěno, že st-l jest národnosti moravské (?), aby mohlo býti vysloveno, že změniv toto udání, učinil vědomě nesprávný údaj. Avšak touto otázkou se žal. úřad vůbec nezabýval, on také nevyslovil v nálezu svém, že st-l přeměnil své původní udání v nesprávné udání národnosti německé, z čehož nutno souditi, že vycházel z názoru, že každá změna původního udání ve sčítacím archu zakládá čin trestný.
Tento názor příčí se tomu, co dle správného, výkladu tvoří skutkovou podstatu přestupku vyznačeného v § 4 zákona resp. § 12 prov. předp. a kromě toho nelze přehlédnouti, že výrok nálezu nař. rozhodnutím potvrzeného, že st-l přeměnil svá původní udání v rubrice 11 »moravská« na »německá« netvoří vůbec skutkovou podstatu nějakého trestného činu, pokud by k tomu nepřistoupilo, že opravující udání jest nesprávné a že bylo učiněno vědomě.
Bylo proto nař. rozhodnutí pro nezákonnost zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 1162. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 279-280.