Č. 1177.

Pozemková reforma: Státní pozemkový úřad, udíleje souhlas k pachtovní smlouvě dle § 7 zák. zábor. není oprávněn učiniti souhlas ten závislým na podmínce, že ze smlouvy pachtovní bude vypuštěno ustanovení, podle kterého je propachtovatel oprávněn při nedodržení lhůt stanovených pro placení pachtovného odebrati pachtýři pachtovaný pozemek.
(Nález ze dne 18. února 1922 č. 2347.)
Věc: Jan kn. Lichtenstein (adv. Dr. J. A. Vaniček z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze stran podmínek souhlasu k pachtovní smlouvě o pozemcích ve V.
Výrok: Naříkané opatření, pokud jím byl souhlas k pachtovní smlouvě vázán na podmínky, že ze smlouvy pachtovní vypuštěny budou odst. 4 a 14 a že strana pachtující nemá nároku na náhradu škody neb ušlého zisku z důvodu výpovědi, která snad bude dána státním pozemkovým úřadem podle zákona náhradového, zrušuje se pro nezákonnost; jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Pachtovní smlouva mezi st-lem a Bertou M. ve V. stran pronájmu pozemků ve V. v celkové výměře 24 ha 23 a 59 m uzavřená obsahovala v bodě 4 a 14 tato ustanovení:
4. »Pakli že by najímatelka pouze jednu splátkovou lhůtu nedodržela, vyhrazuje si správa velkostatku právo bez veškerého soudního jednání dle volného uvážení pozemek ji odebrati a dle svého vlastního rozhodnutí s ním naložiti, bez ohledu na to, zda pozemek ten byl obdělán, neb dokonce již oset.
V tomto případě nepřísluší najímatelce žádná náhrada ani za provedené práce, ani za osetí a osivo, a pokládá se smlouva dnem odebrání pozemků za zrušenou.«
14. »Pro případ, že vnitřní hodnota valuty československé během doby pachtovní se zhorší, musí pachtýřka tolik zaplatiti, aby hodnota pachtovného nastalá následkem zhoršení valuty rovnala se nynější hodnotě činžovní tak, aby propachtující ve svých příjmech tímto zhoršením nijak nebyl zkrácen. Za měřítko nynější vnitřní hodnoty československé koruny slouží relace, že 10 Kč rovná se 1 švýcarskému franku. Kdyby tato relace v den splatnosti pachtovného se zhoršila, tedy musí strana pachtující platiti na pachtovném percentuelně o tolik více, kolik by obnášelo percentuelní zhoršení československé koruny ve srovnání se shora uvedenou relací. Případné zlepšení vnitřní hodnoty československé valuty nemá na výši pachtovného žádného vlivu.« Výnosem z — udělil stpú zásadní souhlas k uvedenému pronájmu pozemků s podmínkou, a) že ze smlouvy pachtovní vypuštěny budou bod 4 a 14, b) že ve smyslu § 61 zák. ze dne 30. ledna 1920 č. 81 sb. z. a n. zapraveno bude čtvrt procenta z úhrnného pachtovného a daní na dobu pachtovní připadajících.
Při tom uvedl stpú, že za účelem předepsání tohoto poplatku má st-l předložiti průkaz berním úřadem potvrzený o tom, kolik bylo zaplaceno v r. 1920 na daních a přirážkách zemských, okresních, obecních a školních a jiných dávkách, jež nájemkyně z pozemků těchto nese.
c) Dále prohlásil stpú týmž výnosem, že souhlas uděluje s tím, že nájemkyni nepřísluší z uvedeného souhlasu více práv, než osobě na zabraném majetku hospodařící (§ 13 zábor. zák.), a že jmenovaná nemá nároku na náhradu škody nebo ušlého zisku z důvodu výpovědi, stpú-em dané podle zákona náhradového, při čemž může výpovědí stpú-u pachtovní poměr býti zrušen i před uplynutím pachtovní doby.
St-l domáhá se stížností zrušení těchto podmínek jako odporujících zákonu.
Nález svůj o této stížnosti založil nss na těchto úvahách:
Rozhodnutí stpú o podmínečném udělení souhlasu k pachtovní smlouvě má svůj základ v ustanovení § 7 zák. zábor. ve znění novely ze dne 11. března 1921 č. 108 sb. z. a n. Úřad udíleje nebo odpíraje souhlas k zamýšlenému propachtování zabraných pozemků dle tohoto ustanovení nesmí však postupovati libovolně, nýbrž pouze v mezích daných mu účelem zákona záborového, neboť zákony o pozemkové reformě disposiční právo vlastníkovo se zabranými nemovitostmi zúplna nevylučují, nýbrž omezují je pouze potud, pokud toho jest potřebí k provedení účelů, jichž stát pozemkovou reformou chce dosíci. Z toho patrno, že úřad může odepříti udělení souhlasu k propachtování zabraných nemovitostí jen tehdy, když by propachtování to stížilo neb znemožnilo provádění pozemkové reformy na zabraných nemovitostech a může případné udělení svého souhlasu vázati na podmínky jen za tím účelem, aby vyloučeny byly nepříznivé účinky, jež by jinak dotyčná právní jednání mohla míti na provádění pozemkové reformy.
V tom směru uvážil nss toto:
Ani ze zákona záborového, ani z ostatních zákonů o pozemkové reformě nelze dovoditi, že ustanovení bodu 4 a 14 pachtovní smlouvy jsou na úkor prováděni pozemkové reformy. Ježto propachtovatel právě tak, jako pachtýř musí se podrobiti všem omezením vyplývajícím ze zákonu o pozemkové reformě, zejména též akci přídělové, nelze nahlédnouti, proč by vadilo provádění pozemkové reformy ustanovení bodu 4 pachtovní smlouvy, kdyby totiž při nedodržení platebních lhůt ujal se hospodaření na zabraném majetku zase propachtovatel, a kdyby nastal faktický stav takový, jako by vůbec statek propachtován nebyl.
Rovněž v ustanovení bodu 14 pachtovní smlouvy, kterým st-l při poklesu domácí valuty pod určitou míru učinil výši pachtovného závislou na dočasné relaci měny domácí k švýcarskému franku, nelze spatřovati ani stížení ani ohrožení provádění pozemkové reformy.
Stížnost dále brojí proti podmínce, kterou stpú upravuje práva pachtýřky vůči stpú v ten smysl, že strana pachtující nemá míti nároku na náhradu škody neb ušlého zisku z důvodu výpovědi stpú-em a z důvodu zrušení pachtovního, poměru výpovědí tou před uplynutím ujednané doby pachtovní.
Touto podmínkou stpú brání se již předem tomu, aby pachtýřka při zrušení pachtovního poměru před uplynutím pachtovní doby výpovědí danou stpú-em vznesla vůči státu nárok na náhradu škody. Ustanovení o tom, zda a v jaké výši placena býti má náhrada z důvodu převzetí zabraných nemovitostí státem, obsahuje zákon náhradový (§§ 41—43, 56, 57 a 76), jenž konečné určení náhrady té nepřenechává stpú-u, nýbrž připouští dovolati se proti výrokům jeho instancí soudních. Není tedy v intencích zákonů o pozemkové reformě, když stpú sám předem činí souhlas svůj k pachtovní smlouvě závislým na takové podmínce, jež vylučuje uplatnění nároku na náhradu škody i v případě, ve kterém zákon sám pachtýři nárok takový vyhrazuje. Výhradou tou omezuje tedy stpú volnou disposici stran více, než bylo úmyslem zákonů o pozemkové reformě.
Jest tedy rozhodnutí jeho v tom směru v odporu se zákonem.
Naproti tomu neshledal nss závady ve výroku úřadu, pokud jím bylo stanoveno, že st-l má zaplatiti ve smyslu § 61 příděl. zák. z úhrnného pachtovného a daní na dobu pachtovní připadajících 1/4 procentní příspěvek.
Stížnost namítá, že poplatek platiti jest pouze z čistého pachtovného a nikoliv z daní. Nss neshledal, že nař. rozhodnutí v tomto bodě odporuje zákonu. Dle § 61 vyměřuje a vybírá stpú od strany za schválení pronájmu žádající 1/4 procenta úhrnného pachtovného placeného v hotovosti.
V daném případě umluvily strany, že pachtýřka st-li mimo placení ročního nájemného 186 K z jednoho hektaru v hotovosti nahradí ony obnosy, jež st-l vydá na zaplacení daní, přirážek, příplatků a veřejných dávek připadajících na propachtované pozemky. Dle toho platiti má pachtýřka z propachtovaných pozemků jednak určité, pevné nájemné, jednak další peněžité částky, jejichž výše říditi se bude dle výše daní, přirážek atd. placených propachtovatelem z pronajatých pozemků. Obě plnění však tvoří úplatu v hotovosti za to, že st-l přenechal pachtýřce do pachtu pachtovní objekt. Tuto úplatu právě má na zřeteli § 61 příděl. zák., když mluví o úhrnném pachtovném v hotovosti. Není tedy naříkané rozhodnutí nezákonným proto, že včítá do pachtovného také daně, jež se pachtýřka zavázala nahraditi.
Z těchto důvodů bylo nutno naříkané rozhodnutí, pokud jím udělený souhlas k pachtovní smlouvě vázán byl na podmínky, že ze smlouvy pachtovní vypuštěny budou odst. 4 a 14 a že strana pachtující nemá nároku na náhradu škody neb ušlého zisku z důvodu výpovědi dané stpú-em podle zákona náhradového, zrušiti jako nezákonné, v ostatním však stížnost, pokud ještě nař. rozhodnutí béře v odpor, zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

Č. 1177. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 310-312.