Čís. 6390.

Dozorčí orgánové »Obilní společnosti« jsou co do trestněprávní ochrany postaveni na roveň veřejným orgánům (§ 68 tr. z.).
Omyl o jejich vrchnostenském postavení je omylem trestněprávním, který neomlouvá (§ 3 tr. z.).
(Rozh. ze dne 8. listopadu 1939, Zm I 437/39.)
Souvisí s rozh. čís. 6340 Sb. n. s.
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu, jímž byl obžalovaný podle § 259, č. 2 tr. ř. zproštěn obžaloby pro zločin veřejného násilí podle § 81 tr. z., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a uznal obžalovaného vinným, že se dne 30. listopadu 1936 v K. revidentu obilní společnosti M-ovi, tudíž osobě v § 68 tr. z. jmenované, při konání jeho úřadu v tom úmyslu zprotivil skutečným násilným vztažením ruky, aby výkon ten byl zmařen, a že tím spáchal zločin veřejného násilí podle § 81 tr. z.
Důvody:
Rozsudek zjistil, že v mlynářském podniku obžalovaného prováděli v době od 27. do 30. listopadu 1936 prohlídku revisoři obilní společnosti M. a N., kteří se mu před zahájením revise prokázali svými legitimacemi, že obžalovaný vytrhl dne 30. listopadu 1936 revisoru M. náhle z ruky knížku o záznamech, kterou M. pro jejich podezřelost právě ukazoval druhému revisoru N., a že při tom na něho tak prudce narazil tělem, že revisor padl na stůl a převrátil židli, že pak obžalovaný neuposlechl výzvy, aby knížku vydal a že ji vydal teprve později, až po povolání četnické asistence. Nalézací soud správně podřaďuje tento zjištěný skutek po objektivní stránce předpisu § 81 tr. z., usuzuje shodně s rozhodnutím nejvyššího soudu jako soudu zrušovacího, v této věci již vydaným, že jsou orgánové obilní společnosti vrchnostenskými osobami ve smyslu § 68 tr. z., poněvadž obstarávají záležitosti veřejné, a že byl M. v době spáchání trestného činu revisorem obilní společnosti, tedy jejím úředníkem, a vykonával svoji službu v mezích zákonných předpisů. Osvobozuje však přesto obžalovaného pro domnělý nedostatek subjektivní skutkové podstaty uvedeného zločinu, dospívaje k závěrům o právním omylu obžalovaného co do norem, týkajících se zřízení obilní společnosti, tedy norem mimotrestních, a pokládaje jej za omyl skutkový ve smyslu § 2, písm. e) tr. z., vylučující zlý úmysl, poněvadž prý obžalovaný jednal v přesvědčení, že revisoři obilní společnosti jsou jen orgány soukromé výdělečné akciové společnosti a že jsou zákonem chráněni jen tak jako ostatní občané.
Leč rozsudek při tom přehlíží, že bylo již v rozhodnutí zrušovacího soudu, v této věci dříve vydaném (rozh. čís. 6340 Sb. n. s.), zdůrazněno, že tu rozhoduje skutečnost, stanovená v § 28, odst. 4 vlád. nař. ze dne 13. července 1934, čís. 137 Sb. z. a n. ve znění čl. I, čís. 18 vlád. nař. ze dne 13. července 1935, čís. 152 Sb. z. a n., že dozorčí orgánové obilní společnosti jsou osobami vzatými do slibu okresním úřadem, jenž sám jest oprávněn k dozoru nad zachováváním příslušných ustanovení, a že vzetím do slibu, potvrzeným na vydané jim legitimaci, jsou při výkonu své funkce, pokud jde o ochranu trestněprávní, postaveni na roveň orgánům veřejným. Je-li proto rozsudkem zjištěno a formálně bezvadně dovoženo, že se obžalovaný zprotivil skutečným násilným vztažením ruky revisoru obilní společnosti M., vykázavšímu se před zahájením revise legitimací k tomu určenou, jsou úvahy o tom, pokud obžalovaný jednal v nedostatku vědomí o vrchnostenském postavení tohoto revisora ve smyslu předpisu § 68 tr. z., úvahami o jeho omylu v oboru ustanovení ochrany trestněprávní, kterýžto omyl však ve smyslu § 3 tr. z. nemůže býti omluvou pro trestnost jeho skutku, a závěry nalézacího soudu, že jde o skutkový omyl, trestnost činu vylučující, jaký má na mysli předpis § 2, písm. e) tr. z., spočívají jen na nesprávném výkladu zákona. Nejvyšší soud proto vyhověl zmateční stížnosti státního zastupitelství, vytýkající tuto vadnost rozsudku, zrušil napadený rozsudek jako zmatečný podle § 281, č. 9, písm. b) tr. ř., a poněvadž prokázaný skutek — odnětí záznamní knížky a odepření ji vrátiti — opodstatňuje též neklamný závěr o účelu, který obžalovaný svým skutkem sledoval, že totiž jednal v úmyslu zmařiti revisnímu orgánu výkon jeho revisní, tedy úřední činnosti, rozhodl na podkladě skutkových zjištění nalézacího soudu ve smyslu § 288, odst. 2, č. 3 tr. ř. ihned ve věci samé a uznal obžalovaného vinným zločinem podle § 81 tr. z.

Citace:

Čís. 6390. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1940, svazek/ročník 21, s. 182-183.