Čís. 6392.

Prostředkem ucházení se o křivé svědectví ve smyslu § 199, písm. a) tr. z. může býti i pouhá žádost nebo prosba.
Použije-li pachatel k ucházení se o křivé svědectví posla, je čin dokonán, jakmile svědka dojde žádost o křivé svědectví.
Není třeba, aby ten, jemuž žádost svědčí, byl již k soudu obeslán jako svědek, nebo aby již byla u soudu zahájena věc, v níž má svědčiti. Stačí, že je jeho výslech u soudu pravděpodobný a že to pachatel ví.
(Rozh. ze dne 8. listopadu 1939, Zm II 238/39.)
Podle zjištění nalézacího soudu bylo proti obžalovanému A. zahájeno u okresního soudu ve V. trestní řízení pro přestupek podle § 431 tr. z., jehož se dopustil v hostinci obžalovaného B. Hlavním svědkem případu byl návštěvník hostince N. Obžalovaný A. ho vyhledal na popud obžalovaného B. a řekl mu: »Pan B. mne sem poslal, abych ti řekl, že jsi nic neviděl a že jsi byl kritického dne podnapilý.« Rovněž obžalovaný C. řekl N-ovi příležitostně: »Poslouchej, my jsme spolu domluveni, nic jsme neviděli a je to hotovo.« N. se však nedal svésti a vypověděl u soudu pravdu.
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost obžalovaných A., B. a C. do rozsudku krajského soudu, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými zločinem podvodu podle §§ 197, 199, písm. a) tr. zák.
Z důvodů:
Pojmu ucházení se o křivé svědectví ve smyslu § 199, písm. a) tr. z. odpovídá každé působení na vůli třetí osoby ve smyslu tam uvedeném a k cíli tam naznačenému; stačí nejen vyzvání, naléhání, přemlouvání. nýbrž i pouhá žádost a prosba (srov. rozh. č. 639 a 2351 Sb. n. s.). K dokonání zločinu podvodu podle § 199, písm. a) tr. z., spáchaného ucházením se o křivé svědectví prostřednictvím třetí osoby, se vyžaduje, aby žádost o křivé svědectví svědka skutečně došla (srov. rozh. č. 3162 Sb. n. s.), což se v souzeném případě stalo.
Pokud zmateční stížnost namítá, že zločin podle § 199, písm. a) tr. z. předpokládá, že pachateli bylo známo, že sváděná osoba bude vyslýchána jako svědek u soudu, a že nalézací soud nezjistil, zda stěžovatelé B. a C. věděli, že je N. předvolán k soudu a má u něho vypovídali jako svědek, nelze jí přiznali oprávnění. S hlediska ucházení se o křivé svědectví nezáleží totiž na tom, aby osoba, u níž se pachatel ucházel o křivé svědectví, byla v době ucházení se již obeslána k soudu jako svědek, ba ani aby trestní věc, v níž mělo býti vydáno křivé svědectví, byla u soudu již zahájena a aby o tom pachatel určitě věděl; stačí vědomí o pravděpodobnosti jejího výslechu před soudem (srov. rozh. č. 760, 2264, 2351, 3147 Sb. n. s.). Nalézací soud zjišťuje výslovně vědomí stěžovatelů o tom, že se ucházeli o křivé svědectví, t. j. že chtěli, aby N. mluvil jako svědek před soudem vědomě nepravdu, a odůvodnil tento výrok tím, že stěžovatelé znali příběh a mluvili o tom, co podniknou, aby věc byla vyřízena.

Citace:

Čís. 6392. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1940, svazek/ročník 21, s. 185-186.