Čís. 390 dis.

Do usnesení, jímž kárná rada nevyhověla žádosti obviněného, aby mu bylo dovoleno nahlédnouti do spisů, není přípustná stížnost.
Třetí osoby nejsou oprávněny ke stížnosti do usnesení, jímž kárná rada neshledala důvodu ke stíhání pro kárný přečin zlehčení cti a vážnosti stavu.
(Rozh. ze dne 2. prosince 1939, Ds II 39/38.)

Nejvyšší soud jako soud odvolací v kárných věcech advokátů a kandidátů advokacie odmítl stížnost Dr. P., advokáta v N., do usnesení kárné rady advokátní komory, jímž bylo vysloveno, že není důvodu kárně stíhati Dr. A., advokáta v N., a jeho stížnost do usnesení kárné rady téže advokátní komory, jímž nebylo vyhověno jeho žádosti za nahlédnutí do spisů.
Důvody:
Podle čtvrtého oddílu kárného statutu, pojednávajícího o opravných prostředcích proti usnesením a nálezům kárné rady, lze si ovšem proti nálezům kárné rady stěžovati odvoláním a proti jiným usnesením stížností (§ 46 kárného statutu), ale podle § 53, čís. 3 téhož statutu přísluší stížnost tomu, kdo je ve svých právech zkrácen, jen proti usnesení, že není důvodu, ke kárnému řízení proti obviněnému (§ 29). Usnesení kárné rady, jímž nebylo vyhověno žádosti Dr. P., aby mu bylo dovoleno nahlédnouti do spisů, není však takovým usnesením, a není proto stížnost proti němu přípustná (rozh. čís. 134 dis. Sb. n. s.).
Skutek, Dr. A. za vinu kladený, totiž že prý se nabídl stěžovatelovu klientovi, že ho bude zastupovati za určitý paušál a že ho takto získal za svého klienta a přiměl k tomu, aby stěžovateli vypověděl plnou moc, a že se v jiném případě rovněž ucházel o získání klienta jiného advokáta, mohl naplniti, jak ostatně i stěžovatel sám ve svém oznámení připouští, jen zlehčení cti a vážnosti stavu advokátského.
Podle ustálené judikatury nejvyššího soudu ve věcech advokátských (rozh. čís. 85 dis., 93 dis. Sb. n. s.) přísluší právo chrániti stavovskou čest jedině zástupci komory a kárné radě; třetí osoby mohou ovšem oznámiti povolaným orgánům skutečnosti, kterými byla podle jejich názoru zlehčena stavovská čest a vážnost, nemají však práva ke stížnosti, neshledala-li kárná rada důvodu ke kárnému stíhání. Byly proto stížnosti odmítnuty jako nepřípustné.

Citace:

Čís. 390 dis.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1940, svazek/ročník 21, s. 264-265.