Čís. 6422.Ke skutkové podstatě zločinu podle § 209 tr. z. Není třeba, aby byl udavač vymyšleného zločinu prvou osobou, od níž se vrchnost dovídá o domnělém zločinu (jeho pachateli). Pozdější odvolání udání nevylučuje trestnost podle § 209 tr. z. Stačí, že byly tvrzeny skutečnosti, které mohly odůvodniti předpoklad vrchnosti, že obviněný spáchal určitý zločin. (Rozh. ze dne 21. prosince 1939, Zm II 277/39.) Napadený rozsudek zjistil tyto skutečnosti: Obžalovaná měla známost s řezníkem P. Její rodiče této známosti nepřáli. Dne 7. května 1939 byla obžalovaná sama doma a vyrozuměla o tom telefonicky P. P. za ní přijel a oba šli na procházku do nedalekého lesa. V lese došlo mezi obžalovanou a P-em k souloži. Po nějaké době našli rodiče obžalované ve skříni její zakrvácené prádlo a roztržené kalhoty. Otec udeřil na obžalovanou a ta se mu doznala, že byla dne 7. května s P-em v lese, že ji P. počal líbati, pak že ji svalil a přes její odpor ji strhl kalhoty, které při tom roztrhl, že volala, aby ji nechal, že ji však P. znásilnil přes to, že mu odporovala. Když ji otec vylíčil, co si o věci myslí a že si tak známost nepředstavuje, zahanbila se obžalovaná a napsala na lístek, že ji P. svalil, že volala, aby ji nechal, že jí strhl kalhoty a vykonal na ní soulož, při čemž ji kousl za krk. Lístek pak podepsala. Druhého dne opakovala před nevlastní matkou, že jí P. držel ruce, že jí řekl, že si ji zajistí, že křičela, aby ji nechal a že jí P. nejspíše prstem roztrhl kalhoty. Rodiče to neoznámili četnictvu. Dne 25. června 1939 byla obžalovaná zbita svým otcem. Četnictvo se o tom dovědělo a konalo proti otci obžalované šetření pro zlé nakládání s obžalovanou. Při tom otec obžalované četnictvu udal, že P. v květnu 1939 znásilnil obžalovanou v lese. Proto vyslýchali četníci obžalovanou o tomto násilném smilstvu. Obžalovaná se zdráhala vypovídati o věci a proto ji četníci vyzvali, aby to napsala do zápisníku. Obžalovaná napsala »On mne neznásilnil, já jsem se mu poddala dobrovolně« a podepsala se. Více nepsala. Po chvíli řekla, že to není pravda, že nic psáti nebude a že raději řekne, jak to bylo a počala líčiti, jak ji P. zavedl do lesa, kde chtěl, aby mu byla po vůli a že mu to odepřela, že však ji P. povalil na zem, že ji držel za ruce, že křičela, aby ji nechal, že však nikoho na pomoc nepřivolala. Že byla P-em znásilněna, opakovala i před starostou obce. P. byl na to zatčen a odevzdán do vazby okresního soudu v N. V trestním řízení, které bylo proti němu zahájeno, odvolala obžalovaná, jsouc slyšena jako svědkyně, svoje udání u četnictva a uvedla, že se P-ovi poddala dobrovolně. Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost obžalované do rozsudku krajského soudu, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem křivého obvinění podle § 209 tr. z. Z důvodů: Neprávem vytýká zmateční stížnost rozsudku neúplnost (§ 281, č. 5 tr. ř.). Okolnost, že též otec obžalované Josef A. u četnictva udal, že P. obžalovanou znásilnil, nemusil nalézací soud zvlášť hodnotiti, ježto je nerozhodná. Neboť skutková podstata zločinu křivého obvinění nevyžaduje, aby byl udavatel vymyšleného zločinu prvým, od něhož se vrchnost dovídá o domnělém zločinu (o pachateli); stačí, když úmyslným sdělováním nebo opakováním obvinění posiluje udání, učiněné již jinou osobou, pokud se týče posiluje podezření, vzbuzené u vrchnosti již jinými určitými skutečnostmi a čerpané z jiných pramenů (rozh. č. 3638 Sb. n. s.). Nalézací soud nezatížil rozsudek zmatkem neúplnosti ani tím, že neuvážil okolnost, že obžalovaná, jsouc slyšena jako svědkyně v trestní věci proti P-ovi pro násilné smilstvo, udala, že se P-ovi poddala dobrovolně, bez násilí a bez donucení, neboť pozdější odvolání udání určité osoby z vymyšleného zločinu, učiněného pachatelem u vrchnosti, nevylučuje jeho trestnou odpovědnost podle § 209 tr. z. S hlediska důvodu zmatečnosti podle § 281, č. 9, písm. a) tr. ř. není zmateční stížnost provedena po zákonu (§ 288, odst. 2, č. 3 tr. ř.), namítá-li, že udala-li obžalovaná u četnictva, že ji P. znásilnil, opakujíc prý tímto výrazem jen názor svého otce, pokud se týče četnictva na P-ův skutek, jimi jí vštípený, netvrdila tím skutkové okolnosti, které opodstatňují podezření, že na ní P. spáchal zločin podle § 125 tr. z. Neboť nalézací soud zjistil nejen, že obžalovaná udala u četnictva to, že ji P. znásilnil, nýbrž — kromě tohoto údaje obžalované — zjistil dále, že obžalovaná na výzvu četnictva nejprve napsala, že ji P. neznásilnil, že se mu poddala dobrovolně, že však po chvilce řekla, že to není pravda a udala, že ji P. zavedl do lesa, tam že na ní chtěl, aby mu byla po vůli a když mu to odepřela, že ji povalil na zem, držel ji za ruce, že obžalovaná marně křičela o pomoc, že jí P. násilím sundal kalhoty a vykonal soulož. Podle věcného obsahu těchto údajů byly jimi obžalovanou tvrzeny skutečnosti, které mohly opodstatnili předpoklad vrchnosti, že P. učinil obžalovanou skutečně vykonaným násilím neschopnou, aby mu činila odpor a že jí v tomto stavu bezbrannosti zneužil k mimomanželské souloži. Nepochybil proto nalézací soud, když ve zjištěné výpovědi obžalované u četnictva shledal naplnění pojmu udání P-a ze zločinu podle § 125 tr. z.