Čís. 6403.

Účelem zákona č. 178/1924 Sb. z. a n. je vymýtiti jakýkoliv hmotný vztah třetích osob k funkci veřejného činitele, i když je jinak vykonávána bezvadně.
S hlediska přečinu podle § 3, odst. 1 uvedeného zákona stačí, že si dá veřejný činitel poskytnouti prospěch nikoliv nepatrný z důvodu své služby a ve vztahu ke svým služebním úkonům. Je-li osobou v § 104 tr. z. uvedenou a činí-li výkon svého úřadu závislým na poskytnutí daru nebo se dá darem svésti ke stranictví, jde již o zločin podle § 104 tr. z. Majetkové poměry osoby úplatek poskytující jsou nerozhodné pro posouzení otázky, jde-li o prospěch nepatrný či nikoliv.
V oblasti zákona o úplatkářství neplatí sčítací zásada § 173 tr. z. všeobecně, nýbrž jen ve případě mlčky nebo výslovně uzavřené dohody mezi osobou uplácenou a osobou prospěch poskytující.
(Rozh. ze dne 21. listopadu 1939, Zm II 198/39.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu, jímž byl obžalovaný podle § 259, č. 2 tr. ř. zproštěn obžaloby pro přečin úplatkářství podle § 3, odst. 1 zák. č. 178/1924 Sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a vrátil věc nalézacímu soudu, aby ji znova projednal a rozhodl.
Z důvodů:
Zmateční stížnosti státního zastupitelství nelze upříti oprávnění, pokud napadá rozsudek z důvodu zmatečnosti podle § 281, č. 9. písm. a) tr. ř.
Nalézací soud zjistil po stránce skutkové, že celá řada rolníku, kteří měli přiděleny na práci trestance z věznice krajského soudu v N., jejímž faktickým správcem byl obžalovaný, poslali obžalovanému v červenci a srpnu 1938 obilí v množství po patnácti až padesáti kg a v celkové ceně nejméně 606 K, a že obžalovaný toto obilí přijal.
V tomto zjištěném skutkovém ději neshledal nalézací soud skutkovou podstatu zažalovaného přečinu podle § 3, odst. 1 zák. č. 178/1924 Sb. z. a n., a to z toho důvodu, že poskytování obilí nebylo míněno jako protihodnota za to, že obžalovaný přiděloval dárcům trestance na práci — ježto by se jinak bez takových darů nedostalo rolníkům pracovní síly — nýbrž že bylo obilí dáváno majetnými rolníky spíše jako úsluha za to, že se družstvu dostalo přídělu pracovních sil z věznice krajského soudu v N. Dále se uvádí v rozsudku, že obžalovaný nesjednával přímo s jednotlivými rolníky žádných smluv, tak že ani nemohl dávati jednotlivým rolníkům přednost při rozdělování trestanců, a že ani nepomýšlel na to, aby si dary vynucoval nepřidělením trestanců na práci k jednotlivým rolníkům, a konečně že ani dárcové nepovažovali dary za nějakou úplatu nebo protihodnotu za poskytování pracovních sil, poněvadž šlo o rolníky zámožné.
Nalézací soud však nesprávně vyložil skutkovou podstatu přečinu podle § 3, odst. 1 zák. č. 178/1924 Sb. z. a n., jak zmateční stížnost právem vytýká. Pokud naříkaný rozsudek vylučuje skutkovou podstatu přečinu podle § 3, odst. 1 zák. č. 178/1924 Sb. z. a n. z toho důvodu, že obžalovaný nemohl jednotlivým rolníkům dávati přednost při přidělování trestanců a že nečinil přidělení trestanců na práci závislým na poskytnutí daru, přehlíží, že se tyto právní úvahy vztahuji na skutkovou podstatu zločinu podle § 104 tr. z., věta prvá i druhá, neboť by šlo u uvedený zločin, kdyby obžalovaný, mající povahu osoby v § 104 tr. z. uvedené, činil přidělování trestanců na práci závislým na poskytnutí daru, nebo se při tom dal darem svésti k dávání přednosti, tedy ke stranictví. Ke skutkové podstatě přečinu podle § 3, odst. 1 zák. č. 178/1924 Sb. z. a n. stačí, že si dá veřejný činitel poskytnouti ne nepatrný prospěch z důvodu své služby a ve vztahu ke svým služebním úkonům. Účelem zákona o úplatkářství je vymýtiti z řad veřejných činitelů jakýkoliv hmotný vztah k jejich funkci se strany třetích osob, i když je funkce jinak vykonávána bezvadně.
Rozsudek sice správně uvádí pojem úplatku, jaký má na mysli § 3 zák. č. 178/1924 Sb. z. a n., pochybil však, když v poskytováni obilí obžalovanému neshledal úplatek z toho důvodu, že byl poskytován osobami zámožnými. Tento názor rozsudku nemá opory v zákoně, neboť zákon o úplatkářství mluví v §§ 2, 3 jen o prospěchu, který se poskytuje veřejnému činiteli. Úplatek, poskytnutý třetí osobou, není však jejím prospěchem, nýbrž jen prospěchem veřejného činitele. Nehledě k tomu, měl by výklad zastávaný nalézacím soudem v zápětí zúžení ochrany ryzosti úřadování veřejných činitelů, tedy opak toho, čeho chtěl zákonodárce zákonem o stíhání úplatkářství dosíci. Ani panující snad »zvyklost« poskytovati takové dary nemůže býti omluvou, jak nejvyšší soud jako soud zrušovací dovodil v rozh. č. 4160 Sb. n. s., a šlo by proto o prospěch poskytnutý veřejnému činiteli ve smyslu § 3, odst. 1 zák. č. 178/1924 Sb. z. a n., i kdyby šlo u zmíněných rolníků o pouhou úsluhu, jak se v rozsudku uvádí.
Jelikož již uvedený, zmatek podle § 281, č. 9, písm. a) tr. ř. zakládající nesprávný právní výklad § 3, odst. 1 zák. č. 178/1924 Sb. z. a n. činí rozsudek zmatečným, bylo již z tohoto důvodu vyhověno zmateční stížnosti státního zastupitelství a rozsudek byl zrušen jako zmatečný.
Ze skutkových zjištění se sice dá dovodili závěr, že byl obžalovaný veřejným činitelem ve smyslu zák. č. 178/1924 Sb. z. a n., že obilí poskytované mu rolníky, bylo prospěchem ve smyslu uvedeného zákona, že si obžalovaný dal tento prospěch poskytovati z důvodů své služby a ve vztahu ke svým služebním úkonům, záležejícím v přidělování trestanců na práci, a že si byl vědom vztahu mezi poskytovanými dary a svými služebními úkony. Než přes to nelze nejvyššímu soudu jako soudu zrušovacímu rozhodnouti ihned ve věci samé — i když nalézací soud správně dovodil, že byl jednáním obžalovaného dotčen veřejný zájem — ježto skutková zjištění, z nichž by bylo možno dovodili právní závěr o tom, zda v souzeném případě nešlo o prospěch zcela nepatrný, jsou ve vzájemném rozporu. Nalézací soud zjistil totiž jednak, že obžalovaný sjednával s rolníky, kteří mu poskytovali obilí, pracovní smlouvy, a jednak, opíraje se zřejmě o obhajobu obžalovaného, že obžalovaný nesjednával s jednotlivými rolníky žádných smluv, nýbrž s družstvem. Nalézací soud uvádí sice v rozsudku, že prospěch, získaný z úplatků v roce 1938, a to 606 K nebo něco více (tržba za obilí poskytované obžalovanému třinácti rolníky v množství od patnácti do padesáti kg), nebyl prospěchem nepatrným, nijak však blíže neodůvodňuje, proč v souzeném případě používá sčítací zásady § 173 tr. z., která pro zákon o úplatkářství č. 178/1924 Sb. z. a n. neplatí zcela všeobecně (srov. rozh. č. 3765, 4160 Sb. n. s.), a skutková zjištění, z nichž by bylo lze dovoditi předpoklady pro výjimku z uvedené zásady, a to mlčky nebo písemně uzavřenou dohodu mezi obžalovaným a osobami prospěch (úplatek) poskytujícími (srov. rozh. č. 5940 Sb. n. s.), jsou, jak již uvedeno, ve vzájemném rozporu, takže podle zásad logického myšlení nemohou vedle sebe obstáti. Jelikož z těchto vzájemně si odporujících skutkových zjištění nelze bezpečně dovoditi závěr, zda je v souzeném případě splněna podmínka pro výjimku ze zásady, že ustanoveni § 173 tr. z. o sčítání jednotlivých částek neplatí všeobecně pro obor zákona o úplatkářství č. 178/1924 Sb. z. a n., tedy zda je za podklad rozhodování otázky nepatrnosti prospěchu vzíti souhrn všech darů obžalovanému poskytnutých či pouze jednotlivé dary samy o sobě, a ježto důsledkem toho nelze ani zjistili nezbytnou známku skutkové podstaty přečinu podle § 3, odst. 1 zák. č. 178/1924 Sb. z. a n., že totiž nešlo pouze o nepatrný prospěch, kterou se zmíněný přečin liší od skutkové podstaty přestupku podle odst. 2 téhož paragrafu, k němuž se zase vyžaduje dotčení důležitých veřejných zájmů, byla věc vrácena nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Na nalézacím soudu bude, aby se při řešení otázky, o jaký prospěch šlo, řídil zásadami, vyslovenými v rozh. č. 3415, 3632, 4102, 4160, 5940 Sb. n. s.

Citace:

Čís. 6403. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1940, svazek/ročník 21, s. 203-206.